Stíny a anděly zpěvákovi zakázali. Rockeři už jich měli dost | E15.cz

Stíny a anděly zpěvákovi zakázali. Rockeři už jich měli dost

Sdílet na Facebook Messenger Sdílet na LinkedIn
Mozci, Surendři, Gymplácký boyband. Garážové kapely chtějí fanoušky zaujmout hudbou i názvem. Lidé si je ale pokřtili po svém.

Všichni chodí do miniaturních zkušeben až po práci nebo po škole. Hrají převážně rock a písničky už si skládají vlastní. Řeč je o 4EVER, Corner Of The Mind,  No Surrender a Runway. Kapelách, ve kterých hrají muzikanti z Hradce.

No Surrender

Každý z nich hrál v několika skupinách, které se časem rozpadly. Partička pěti chlapů z Hradce se ale rozhodla, že si svůj sen o pořádné kapele splní. Právě proto si dali název No Surrender - nevzdáme se.
Fanoušci jim ale říkají jednoduše „Surendři“. Tedy přesně opačně než chtěli názvem vyjádřit. „Nevadí, hlavně, že nás znají,“ směje se basák Jiří Regásek. V záloze prý měli ještě jedno jméno. Hardtail, což znamená pevný rám motorky, ale to prý je tak nevystihovalo. Rozhodnutí dát se dohromady muzikanti nelitují. Vloni stačili vydat desku a teď bojují s písničkou Prokletí v semifinále soutěže rádia Beat, které hledá novou nadějnou kapelu. „Vyhrát by bylo fajn, pomohlo by nám to. Ale ještě je v soutěži dvacet soupeřů,“ konstatuje zpěvák Dušan Keníž.

První tři dostanou šanci vystoupit v rockovém klubu v Praze a vítěz si navíc zahraje na letním festivalu rádia.
Muzikanti ale nečekají jen na příležitost, kterou by mohli dostat. Nahráli vlastní desku s latinským jménem Rumor factus est magnus. „V překladu je to Nastal křik veliký. Přesně nás to vystihuje,“ tvrdí třicetiletý kytarista Honza Kaiseršot. Na desce ale zpívají česky. „Chceme, aby lidé našim písničkám rozuměli. Navíc jsme byli ve škole ještě v dobách ruštiny, takže jsme si řekli, že nebudeme angličtinu prznit,“ vysvětluje Regásek.

Většinu textů pro kapelu vymýšlí zpěvák Dušan Keníž. Často ho napadnou při řízení kamionu, za cestu z Francie do Čech dá dohromady celou písničku. Nejvíc je pyšný na skladbu Anděl, kterou si oblíbili i fanoušci. „Vždycky je dobré, když si zpěvák napíše text. Příběh je pak srozumitelnější,“ tvrdí. Členové kapely mu ale do tvorby dost často mluví. Dokonce mu zakázali používat slova anděl, tvář a stíny. Opakoval je totiž tak často, až měli všichni pocit, že žádná jiná ani nezná. Bere to s humorem. „Prostě se mi to dobře zpívá,“ vysvětluje se smíchem Keníž.

Runway

Studenta, svářeče, technika, dělníka a zedníka spojil metal a chuť dokázat, že i tenhle opovrhovaný hudební styl se dá dělat pořádně. Říkají si Runway a hrají v Nové Bystřici, i když část členů kapely jsou Hradečáci.

Metaláci šli od začátku proti proudu. Nejdřív kytarista Petr Musil složil několik písniček, které s kamarády natočil ve studiu, teprve potom začali vystupovat jako kapela. Chvíli dokonce bez názvu.
„Mysleli jsme, že bychom se mohli jmenovat nějak jako přistávací dráha. Lovili jsme ve slovníku, a tak to vzniklo,“ popisuje Musil.

Na kytaru metalové kapely hraje dvaadvacetiletý Honza Ondráček, jinak člen pěveckého sboru Smetana. Přejít od vážné hudby k metalu mu nevadí. Za mikrofon se mu ale nechce. „V tomhle stylu se mi nelíbí moje barva hlasu, nemůžu se prostě slyšet, jak zpívám metal,“ krčí rameny.

Před rokem a půl proto Runway přemluvili zpěváka Oldu Klubala, ten je s kapelou dodnes. „Většina písniček je naše vlastní. Hrajeme také ty od Miloše Dodo Doležala, které složil ještě za svého působení ve Vitacitu. Jsme rádi, že nám to dovolil,“ říká kytarista Petr Musil.

I když kapela nestačila ještě vydat žádné cédéčko, se třemi písničkami se několik týdnů držela v hitparádě internetového rádia. Na demo, které natočili, napsal kritik slušnou recenzi. „Prý se náš zvuk podobá Arakainu. Ti se nám líbí, tak nás to docela potěšilo,“ tvrdí basák Roman Ježek. Muzikanti potvrzují, že poté si na jejich web našlo cestu i víc fanoušků.

„Rádi bychom častěji vystupovali, ale vždycky je třeba dát dohromady tak tři kapely a udělat akci společně. Pokud si chce skupina jako my zahrát, musí si to často sama zorganizovat,“ vysvětluje peripetie garážových formací pětatřicetiletý Musil.
V současné době připravuje Roman Ježek novou podobu webu a příští rok chce kapela natočit vlastní desku. Materiálu má prý dost.

4EVER

Čtyři mladíci začali jako obyčejná studentská kapela. Původně ani neměli název. Nakonec jim ho vymyslela kamarádka.

„Když si ale zadáte do Googlu 4EVER, tak se kromě prodejce kol objeví odkaz na skupinu Tokio hotel. A s tou nemáme nic společného. Make up jako oni si vážně neděláme,“ šklebí se zpěvák Štěpán Piller a ostatní členové přizvukují. O změně uvažovali mockrát, ale nic lepšího prý nevymysleli. „Navíc nás lidi už znají jako gympláckou kapelu, tak nemá smysl název měnit,“ říká Piller.

Kromě něj tvoří skupinu Lukáš Le, Honza Maxa a Honza Tušinovský. Čtyři mladíci si stačili udělat jméno nejen v Hradci. Vloni se kapela dostala do povědomí, když předskakovala Tlusté Bertě. Zahrála si i s No Name, Fate Magazine a Markem Ztraceným. Díky tomu dostali letos v létě příležitost ukázat se na festivalu v Portugalsku.

„Šlo o celý týden. Kromě hudebních workshopů jsme si mohli zahrát na velkém koncertě. Byli jsme tam určitě nejmladší,“ vypráví bubeník Honza Tušinovský. Před měsícem studenti natočili v Plzni demo a slibují, že bude brzo hotové. Stejně jako předchozí dvě kapely si píší texty a skládají písně sami.

Corner Of The Mind

Složitý název často fanoušci pletli, proto začala kapela používat spíš zkratku C.O.T.M. Jméno, které lze do češtiny přeložit jako kout mysli, vystihli také logem ve tvaru mozku. „Když ovšem lidi něco popili, tak už nám říkali jen zhhhzt a podobně. Nejvíc se ujalo Mozci,“ směje se frontman a bubeník Petr Peters Jiránek.

Jako jedna z mála hradeckých formací se Corner Of The Mind mohou pochlubit tím, že mají zpěvačku. Sedmnáctiletá studentka Sára Klímová zpívá s kapelou skoro dva roky. U lidí nejvíc boduje s písničkou Víla. Hrají ji tak často, že ji členové kapely začínají pomalu nenávidět. „Je hodně popová, taková rádiovka. Většinou ji už ani nezařazujeme, ale lidi si ji vždycky vyřvou,“ říká Jiránek. Přiznávají, že je to těší.

V létě opustil kapelu kytarista Martin Drbal, který také skládal texty, a tak hledají náhradu. „Víme, že to jde i bez druhé kytary, ale na větší tvoření to není,“ přiznává Tomáš Buchtík.
Mozci chtějí vydat vlastní desku. V plánu mají vyzkoušet různá nahrávací studia a natočit jednotlivé singly. „Samozřejmě je to i otázka peněz,“ připomíná Jiránek.

S předplatným můžete mít i tento exkluzivní obsah

Hlavní zprávy

Nejčtenější

Video