Pro některé je hudba závislostí, jiní zase preferují ticho. Tři tváře hradeckého sportu se shodují, že bez muziky si pohyb snad ani nedokážou představit.
Tancuje při vysávání
Cokoliv, jen ne dechovku
a country. Tak popisuje svůj hudební vkus osmnáctiletý tenista Zdeněk Hronza.
Z mobilu mladého sportovce zní spousta zpěváků a kapel. Skupiny Kabát a Olympic prostřídá s Elánem a Die Happy. Ze Sum 41 zase nemá problém přepnout na Michala Davida.
„Při odpočinku klidně i zpomalím. To ale záleží hlavně na náladě, kolikrát rád zarelaxuji i se zamilovanou hudbou,“ přiznává. Tancovat prý nechodí. „Ale občas mě to chytne doma při luxování, když mám v uších sluchátka,“ směje se.
A které rádiové stanice má tenista nejraději? „Poslouchám Evropu 2, protože tam hrají moderní písničky, které mám rád. I rádio Blaník, tam si zase člověk poslechne hlavně starší české písničky, které mají pořád něco do sebe,“ tvrdí Hronza.
Hudba mu pomáhá před důležitým zápasem, nebo třeba při tréninku. „Pouštím si ji, když jedu autem na zápas,
a taky když si chodím zaběhat,“ říká. Naopak po špatně odehraném zápase nemůže muziku ani slyšet. To je v něm prý ještě plno vzteku. Neposlouchá ani když se učí. To zase potřebuje klid.
Sluchátka má i ve škole
„Muziku si pouštím za každé situace. Ještě se mi snad nestalo, že by mi vadila,“ říká veslařka Nikola Tajmlová. Díky hudbě přestane být nervózní
a uvolní se. „Do rytmu se mi výborně běhá. A navíc, při běhu lesem se se sluchátky v uších tolik nebojím,“ směje se.
Ze zahraničních interpretů si Tajmlová nejvíc zamilovala anglickou rockovou skupinu Muse, z těch českých zase nejraději poslouchá UDG.
„Vyhraněný styl nemám. Hlavně, když se mi to líbí. Momentálně si ráda naladím letní hity, protože se už moc těším na prázdniny,“ říká veslařka.
Na koncerty moc nechodí. To si raději posedí s kamarády při kytaře u vína.
Sedmnáctiletá Tajmlová nepohrdne ani hudbou z éteru. „Rádio si pouštím spíš ráno. Přes den mám v uších sluchátka od mobilu. Poslouchám snad při každém kroku, muzika je prostě součástí mého života. Je pro mě důležitá.“
Po rytmických tónech sáhne i při relaxaci. „Ráda si písničky pustím také v posteli. Ať už jsou rychlé nebo pomalé. Poslouchám dokonce i ve škole, při hodinách, ale pšššt,“ uzavírá.
Rádio on-line
Podobně jako jeho kolegové sportovci, ani boxer Jakub Lampart nevyznává pouze jediný styl hudby. „Poslechnu si vlastně cokoliv. Od hip hopu přes house, rock až třeba po nějaké reggae. Jde hlavně
o momentální stav v hlavě a působení okolního prostředí,“ vysvětluje.
Při sportu Lampart volí většinou rytmičtější a rychlejší hudbu, při odpočinku zase nepohrdne Beethovenem nebo jinými klasickými klavírními skladbami.
„Škoda jen, že relaxovat poslední dobou moc nestíhám. Ale kdybych si měl vybrat, tak bych si při odpočinku určitě pouštěl remixy rockových Nine Inch Nails, zpěvačku Enyu nebo třeba taky pomalejší jazzové bloky,“ říká.
Kromě amerických rockerů Lampart zbožňuje také The House Swedish Mafia a rychlejší míchané sety od různých DJů. Z inčeských terpretů se mu do uší nejvíc zavrtali Daniel Landa a skupina Defucto.
„Tanec mi moc nejde, jsem na něj dřevo. Ani na koncerty mě moc neužije. Ale pokud se letos povede maturita, rád bych vyrazil na Sázava Fest nebo na Colours of Ostrava,“ přiznává.
I mladého hradeckého boxera doprovází jeho oblíbené rytmy a beaty během celého dne. Svěřuje se, že svou zamilovanou muziku poslouchá především z MP3 přehrávače, který téměř neodkládá. „Koupil jsem si raději speciální typ mptrojky na sport. Jsem tak trochu nešika, tak aby se nerozbila,“ směje se.
