Strážce všech tajemství paní Poldi

Poldovku zná jako málokdo. Zažil její slávu za minulého režimu i proměny v rukách soukromých vlastníků.

Jiří Kovařík je chodící encyklopedií strojírenského gigantu. O historii značky Poldi se zajímá několik desetiletí. Vyrůstal na pražských Vinohradech, ale srdcem je Kladeňák. Když přišel v polovině sedmdesátých let pracovat do strojíren, zamiloval se do paní v emblému podniku. „Vystudoval jsem histo- rii a do Kladna jsem vlastně šel za historií. Poldovka tenkrát hledala někoho do svého muzea a dneska už jsem vlastně jejím reliktem,“ říká Kovařík.

Zachránil vzácné kusy

Ve strojírnách začínal v oddělení obchodně technických služeb, později si k tomu přibral propagaci Poldovky. V Bachrovně, jak se muzeu také říkalo, působil až do jeho konce v roce 2006. Pomáhal zachránit vzácné exponáty i tiskoviny. „Některé předměty skončily v pražském Technickém muzeu nebo v kladenském archivu,“ uvedl historik. Jeho názory a znalosti ovlivnily také mnohé výstavy o Poldovce. Zvláště ta poslední, loňská, měla u návštěvníků Sládečkova vlastivědného muzea velký ohlas. „S Jiřím se výborně spolupracovalo nejen při přípravě výstavy ke 120 letům Poldiny hutě, ale také na tvorbě Historického atlasu, jehož sedmnáctý díl byl věnovaný Kladnu,“ říká Zdeněk Kuchyňka, ředitel Sládečkova vlastivědného muzea.

Kuchařka jménem Poldi

Připomíná tím spisovatelské schopnosti Jiřího Kovaříka. Ten za posledních deset let napsal deset knih literatury faktu a pět publikací o Kladně. Na jeho kontě je rovněž třináct vědeckých prací.
„Podle mého názoru je jedním z nejvýznamnějších současných historiků v Kladně. Kromě nezměrné píle má ještě dar historická fakta podávat čtivou formou, což není dané každému autorovi. Já mám ale z jeho populární tvorby nejraději knížku Urození kraje kladenského. A rád čtu i v jeho historii kladenského hutnictví,“ dodává Kuchyňka. Jestliže Kladno může být hrdé, že část jeho dějin dokáže někdo tak poutavě popsat, sám Kovařík nemá slovo hrdost příliš v oblibě. „Všechno, co jsem pro Poldi dělal, mi připadalo normální, ničím výjimečné. Snad mohu být hrdý na to, že si muzeum na sebe vydělávalo a pak asi na publikaci ke stému výro- čí Strojíren Poldi, která mi vyšla před dvaceti lety. Kniha je dodnes základní kuchařkou pro každého, kdo se chce historií hutnictví v Kladně solidně zabývat. Jen doufám, že se jednou objeví stejný blázen do kladenské huťařské historie, jako jsem já,“ dodává Jiří Kovařík.