Naposledy jsem střílel na vojně, kde dostávali nejlepší střelci opušťák. Přesto jsem možnost znovu si zastřílet rád přivítal a vyzkoušel si víceboj na střelnici Břeskáč. Konkurence jednačtyřiceti startujících jsem se nezalekl. Dokonce jsem vyzval k sázce kolegu fotografa.
Zatímco ostatní se soustředili v teple, já venku naslouchal pokynům ředitele soutěže Petra Pokovby. První disciplínou byla mířená střelba z pistole na pětadvacet metrů. Patnáct ran jsem z osmi střílejících zvládl kupodivu nejrychleji. Bohužel nepřesně. V terči jsem našel jenom pět ran. Ze zisku třiceti osmi bodů jsem byl zklamaný. Pak nastoupil kolega Marek. Nechvátal, po každé ráně nechal ruku odpočinout a pak mířil s rozvahou. Tomu odpovídal i výsledek. Nástřelem šedesáti bodů mě jasně porazil. Dále jsem se snažil pochytit každou informaci, jak správně střílet, abych co nejlépe zvládl techniku.
„Dneska jsem si dal ucho,“ zaslechl jsem hantýrku střelců. Teprve později jsem pochopil, že na terči ve tvaru hlavy znamená trefa do ucha pouze osm bodů.
„Dneska jsem si dal ucho,“ zaslechl jsem hantýrku střelců. Teprve později jsem pochopil, že na terči ve tvaru hlavy znamená trefa do ucha pouze osm bodů.
„Chce to zamířit, lehce zmáčknout spoušť a k tomu správně dýchat,“ radil mi policejní mistr republiky Petr Kališ z Týna nad Vltavou. Ale ani on tentokrát neměl svůj den. Také druhá a třetí položka, kterou bylo třeba odstřílet v co nejkratším čase, mi radost nepřinesla. Od celkového nástřelu se odečítal dosažený čas. Při střelbě na papírové a plechové terče jsem si připadal jako žáček u tabule. Jako jediný ze všech jsem dosáhl minusového výsledku. Teprve poslední disciplína se mi trochu povedla. Soutěžící museli sestřelit malorážkou pět biatlonových terčů na vzdálenost padesáti metrů během sta vteřin. Kupodivu mi stačilo šest ran, které jsem odpálil během šestašedesáti vteřin. Porazil jsem dalších osm soupeřů. Škoda jen pomalejšího nabíjení, které mě brzdilo. Trénink biatlonu na počítači se nakonec vyplatil. A jak jsem dopadl? Skončil jsem beznadějně poslední. Jak jsem se dozvěděl, ke střelbě je potřeba pět procent talentu a zbytek už je dřina. Pokud budu střílet alespoň jednou týdně po celý rok, měl bych se zlepšit.
