Student měl taháky i za ušima. Po písemce je snědl

Dnes pětaosmdesátiletý Jiří Kanta z Písku vyučoval od roku 1948. Ke škole podle něj vždy patřily taháky. „Když si udělá student dobrý tahák, tak se vlastně učí. Udělá si schéma, ve kterém je podstata toho, aby si látku dobře pamatoval. Úlohou kantora ale zase je, aby žákovi znemožnil jeho použití,“ usmívá se profesor.
V době, kdy začínal, si dívky špendlily taháky pod sukně, hoši je připínali učitelům na záda. „Dnes mají mnohem více možností než dříve. Technika jde dopředu,“ říká Kanta. To, že taháky ke škole stále patří, potvrdily necelé dvě stovky žáků píseckých základních a středních škol. V anonymním dotazníku Sedmičky prozradili své triky. Deváťáci nejvíc přiznávají klasiku. Taháky na papírcích, na rukou a popsané lavice zůstávají. Ty studenti jmenovali nejčastěji. „Obvykle si taháky nedělám, ale když přijde krize, je pro mě malý, praktický papírek plný informací, které nemůžu dostat do hlavy, něco jako posvátný dokument,“ napsala jedna z „deváťaček“. A jak se nejlépe zbavit důkazů, které už nejsou potřebné? „Spolužák měl papírky s taháky pod mikinou, v rukávech, dokonce i za ušima. Když opsal co potřeboval, tak je všechny snědl,“ stojí u další otázky. Tento způsob se opakoval dokonce vícekrát.
Existuje ale i pár vylepšováků. „Z pet lahve opatrně sundám etiketu. Naskenuji ji do počítače a smažu z ní složení vody. Na jeho místo stejně malým písmem napíšu poznámky. Pak ji vytisknu a znovu nalepím,“ popsalo několik dotázaných.
Jindy se sousedé v lavici domluví a každý se naučí část látky. Při testu si nepodepíšou svůj papír, napíšou, co vědí, a pak si je prohodí a doplní chybějící otázky. Test podepisuje na konci hodiny jeden druhému. Když chybí spolužák, stává se dobrým rádcem na mobilním telefonu. Nejdůležitější podmínkou je ale nezapomenout vypnout hlasitost. Do SMS zprávy nebo poznámek v mobilu si žáci také píšou probíranou látku. Často zmiňovaným pomocníkem je lepenka. Taháky na ní napsané si studenti lepí na různé části těla. „Nejjistější je nalepit si ji na místa na těle, kam vám učitel nesmí sáhnout,“ popisuje další dotázaný. Osvědčil se i tahák na zadní části papírového pravítka, pivní tácek přišpendlený na spodní části lavice, který se dá otočit ven a pohodlně zase zasunout pod desku nebo srolovaný tahák v průhledné propisovačce. „Někdy se zeptám učitele, jestli si můžu dát pod papír, na který píšu test, sešit. Tahák dám pod jeho obal a je to,“ svěřil se další z žáků.
Středoškoláci byli v odhalování svých vychytávek opatrnější a snažili se budit dojem, že nejlepší metoda je, učit se. „Taháky nepotřebuju, učení mi jde,“ napsal čtvrťák z obchodní akademie na otázku, jestli má potřebu vyrábět taháky. Vzápětí ale v otázce, jestli má vymyšlený nějaký moderní způsob odpověděl: „Telefon je dobrý způsob, také vypsání vzorečků do kalkulačky.“ A co se mu nelépe osvědčilo? „Nejvíce funguje zmenšené vytištěné písmo,“ končí poslední odpověď. Jeho spolužák či spolužačka zas vyfotí mobilem tahák nebo si do telefonu nahraje záznam a pomocí handsfree si ho pouští do uší. Jiný student komentuje jako osvědčené nebýt na písemce nebo sedět vedle dobrého souseda. Za fígl považují i odejít během písemky na záchod a tam si látku vyhledat v sešitě, který si tam před hodinou k tomu účelu nechali. Úspěch zaručuje i sehnání výsledků testu. I když pisatel neuvádí, jakým způsobem se mu to daří.
Většinou ale připouštějí, že taháky jsou podvod, někdy to ale bez nich nejde. Za použití taháku pětka nebo něco horšího? „Taháky nerozebírá školský zákon ani školní řád. Posouzení je individuální a není o klasifikaci. Záleží, o jaký druh písemné zkoušky jde. V případě maturitní písemky nebo ústní maturitní zkoušky může být žák od zkoušky vyloučený,“ říká ředitel strakonického gymnázia Miroslav Hlava. Psycholožka Marie Mezníková považuje výtah důležitých bodů učiva do klasického písemného miniformátu za dobrou přípravu na hodinu. „Žák si tak zpracuje důležité téma. Je dobré, když ho nakonec vůbec nepoužije,“ dodává. Vymýšlení rafinovanějších způsobů za pomoci techniky už považuje za snahu o podvod.