Studenti umění sushi zažívají utrpení vojenského drilu

Příprava sushi, ilustrační foto

Příprava sushi, ilustrační foto Zdroj: Profimedia.cz

"Častokrát jsem plakal, ale vždycky až večer, doma..." Vítejte v jedné z mála škol sushi v Tokiu, kde se studenti opravdu moc nezasmějí.

Asi za šest tisíc dolarů (asi 108 tisíc korun) na tři měsíce se lze účastnit intenzivních kurzů ve škole Sushi Zanmai, velmi slavného řetězce restaurací sushi v japonské metropoli. Je to velmi tvrdá výuka, v jejímž závěru ti nejnadanější stráví dva roky učením v některém podniku této skupiny. A po celé toto období nejsou ničím jiným než „malýma rukama“, pomocníky v kuchyni.

Profesor Kazuki Šimojama, který právě před desítkou vyplašených studentů několika pohyby vyrobil podnos se sushi, kropí studenou sprchou naděje těch nejvíce netrpělivých: „Ti dobří budou potřebovat minimálně dva roky, aby to dokázali, těm pomalejším to bude trvat čtyři roky.“ To nepochybně odradí ty, kdo poprvé sestoupí do podzemí této školy trpělivosti, která přijímá dvě skupiny po dvaceti studentech ročně.

Příprava sushi, ilustrační fotoPříprava sushi, ilustrační foto | Profimedia.czPříprava sushi

Třídu tvoří svět z nerezu, nože ostré jako žiletky, mdlé neonové světlo, krájecí prkénka… Všichni pracují v tichosti, v bílých halenách s kravatou, na rukou rukavice. Novicové se předtím, než budou moci vyrábět samotné sushi, musejí naučit připravovat ryby a mořské živočichy, omývat je a krájet.

Nad začátečníky, kteří se hrbí nad laboratorními stoly, bdí tři profesoři, ruce přísně zkřížené za zády. Je slyšet jen jak špička nože naráží na rybí páteř, rachocení skořápek korýšů v kyblících, proudy vody omývající ostré lamely. Jeden pitvá kambalu, druhý mučí akagai, druh velkého krvavě rudého mlže, který skončí svou životní pouť velmi esteticky, jakmile se změní v sushi.

Jak krájíš tu makrelu?

Tetsuja Sakuraj se podobně jako student medicíny při své první pitvě snaží skloněn nad stolem odřezat filety. Vládne tu tak hluboké ticho, že by bylo slyšet ukápnout kapičku potu. Ví, že učitel stojí těsně za ním. Náhle profesor řekne několik slov. Přísně vzpřímeným ukazovákem míří na jedno místo na rybě, jeho slova jsou velmi suchá. Zbývá tu kousek kůže! Je to špatně uříznuto!

„Je to velmi tvrdé. Denně se ve škole cvičím. Odstraňování kostry z ryby je práce pro chirurga. Vyjmout vnitřky z těchto mušlí je úplný hlavolam,“ prohlašuje Tetsuja, který je ve škole měsíc.

„Abyste odřízli filet v délce, musíte táhnout za ocas a nechat nůž klouzat po těle. Sledujete mě?“ „Ano!“ „Pak šikmo seříznete každý kousek, poněkud větší uříznete na úrovni ocasu. Chápete?“ „Ano!“ Zdá se však, že to ne všichni pochopili. „Jak to krájíš makrelu? Ničemu se to nepodobá, začni znovu,“ zvyšuje profesor hlas u Šugenoriho Jamanaky. Praktika nesplňují naděje. Málo rýže, kulička bizarní formy, příliš mnoho wasabi… „Na první pohled to vypadá snadné, ale dělat kuličky je strašně obtížné. Profesorovi to jde od ruky, ale já jsem zatím nešikovný,“ svěřuje se mladý student Šugenori Jamanaka.

Cvičím večer doma

„Zbývají mi dva měsíce. Cvičím si to ještě každý večer doma. Především tyhle pitomé akagai, vůbec se mi to nedaří. Ale já to dokážu!“ tvrdí Tetsuja Sakuraj. Po dvaceti letech práce účetního ve Spojených státech a Velké Británii sní o tom, že si otevře sushi bar v Asii, v Japonsku a možná i ve Francii.

Sushi, ilustrační fotoSushi, ilustrační foto | Profimedia.czServírované sushi

Půjde-li vše dobře, dostanou studenti po třech měsících diplom páté úrovně, přičemž nejvyšší je první. Po dvou letech práce v restauraci mohou dosáhnout čtvrté úrovně, vysvětluje Kazuki Šimojama. „Musejí se snažit tvořit ta nejkrásnější sushi. Je třeba, aby do toho vložili tělo i duši. A aby si vždy zachovali úsměv pro zákazníka.“

Pokud jde o ten úsměv, má k němu bývalý účetní Tetsuja ještě daleko. Přiznává se, že někdy večer pláče. „Můj profesor je poněkud agresivní. Učí po japonsku, je to téměř vojenský výcvik! Je to úplně jiné než škola na Západě, kde tě chválí za každý úspěch,“ říká. Sám profesor se široce usmívá, ale jinak je velmi skromný. „Dělám sushi už 29 let, ale stále se učím,“ konstatuje.