Suchopárek: kladenské týmy mají problém střílet góly

Čerstvý čtyřicátník Jan Suchopárek toho prožil s fotbalem hodně. V současnosti působí jako trenér a jak říká, pořád se má na co těšit.

Jako aktivní hráč Jan Suchopárek odehrál v národním dresu jedenašedesát zápasů, ale na světový šampionát se dostal poprvé až teď. Do Egypta na mistrovství světa hráčů do dvaceti let se vydal v roli asistenta trenéra české reprezentace.
Pozice asistenta trenéra u reprezentací do dvaceti a jedenadvaceti let není ale zdaleka jedinou fotbalovou povinností, kterou vicemistr Evropy z roku 1996 má.

Na mistrovství světa budete poprvé. Těšíte se? Jsem zvědavý, jak to všechno bude vypadat. Jednak fotbalově, co se týká našeho týmu. Věřím, že může uspět. Pak také po organizační stránce. Přece jenom hraje se v Africe, kde se podobné turnaje tak často nekonají. Soupeři v naší skupině jsou rozmanití. Austrálie, Brazílie, Kostarika, jsou každý z jiného kontinentu, takže každý přinese něco jiného.

Můžete to posoudit z vlastní zkušenosti hráče. Je velký rozdíl hrát proti evropským týmům a těm, které teď naši dvacítku na mistrovství světa čekají? Určitě. Styl hry je jiný. Třeba proti Brazílii jsem za reprezentaci jednou hrál, v roce 1991, a když to řeknu zjednodušeně, tak nám vlastně její hráči nepůjčili míč. Měli sice jenom čtyři pět šancí, a prohráli jsme 1:2. Jenže držení míče v procentech vyznělo pro Brazilce osmdesát ku dvaceti. Proti nim se hraje moc špatně. Člověk pořád běhá a pomalu si nekopne do míče. Brazilci se nedají ničím překvapit. Jsou dynamičtí, fotbaloví, elastičtí.

Jaká je vaše role u národního týmu do dvaceti let? Hlavním trenérem je Jakub Dovalil. Řeknu mu své poznatky, ale on rozhoduje o sestavě a o systému hry. Na tréninku mám na starosti hlavně přípravu standardních situací a rozcvičení. Když je trénink po zápase, bereme si s Petrem Koubou hráče, kteří nehráli, ti mají jiný režim. Je toho samozřejmě mnohem víc a je jasné, že na všem spolupracujeme.

Není těžké skloubit tuhle práci s funkcí v SK Kladno, kde jste šéftrenérem mládeže? Nechci odcházet od rozdělané práce v Kladně, která se někam vyvíjí, i když výsledkově se teď nedaří. Pracovat s mládeží nechce v dnešní době téměř nikdo. Skloubit se obojí dá. V klubu musím za sebe mít záskok, což jsem samozřejmě konzultoval s jeho vedením.

Proč jste začal trénovat mládež, a nešel přímo k dospělým jako řada bývalých ligových hráčů? Přechod z hráčské role ke trenérské není jednoduchý. Měl jsem několik nabídek trénovat dospělé kategorie, ale začít u mladých mi přijde logické. U nich se lze vyučit nejen samotné trénování, ale i psychologii, přístup k hráčům. Právě to je daleko složitější u dětí a mládeže než u dospělých.

Kladenským mládežnickým týmům se v minulé sezoně nedařilo, dorostenci i žáci sestoupili z ligy. Proč? Vlastně sestoupilo šest družstev z osmi. Všechny kladenské týmy od žáků až po áčko mají problémy střílet góly. Souvisí to s vyspělostí hráčů, herní inteligencí. Není to ovšem jen v hráčích. Vinu máme i my, trenéři.

Dá se stav mládežnického fotbalu v Kladně nějak zlepšit? Musíme se zamyslet nad tím, jestli nebudeme hledat kluky i v jiných oddílech než jenom v kladenských klubech. Víc se zaměřit na hráče ze Slaného, ale třeba i Velvar. Do klubu musí přijít člověk, který bude mít tohle na starosti, včetně skautingu. Získat někoho takového je problém. Jednoho jsme měli, ale neosvědčil se. Také proto dnes jenom paběrkujeme. V mladším dorostu dáme sotva tým dohromady.

Je v Kladně nějaký mladý hráč, který by to ve fotbale dotáhl tak daleko jako vy? Nikdy jsem neměl takový talent jako někteří jiní hráči. Nepatřil jsem mezi nejrychlejší, ale měl jsem fotbal rád. Byl jsem pořád na hřišti, přidával si. Tohle současná generace dělá jen výjimečně. Z přístupu mladých hráčů jsem zklamaný a moc mě mrzí. Chybí jim vůle něčeho dosáhnout. Bez toho, aby si přidávali, nikdy nedosáhnou ani na první ligu.