Sulovský. Lék na ponorku? Každý svůj stan a hodně jídla

Ostravský horolezec Leopold Sulovský zdolal svoji první opravdu velkou horu v roce 1976. Od té doby nepřestal.

Na svátek práce, 1.května 1954, měli v rodině Sulovských v Novém Jičíně důvod k radosti. K prvorozenému synu Oldřichovi přibyl druhý syn v pořadí, Leopold. Netrvalo příliš dlouho a dvojice „Olda a Polda“ zamířila do výšin. Na otázku, jestli se při svém vyrůstání v Novém Jičíně setkal s tam rovněž vyrůstajícím Karlem Krylem, zavrtí Leopold Sulovský hlavou. „To spíš brácha. Já byl o pět let mladší než Karel Kryl a to v těch letech dělá hodně,“ říká Sulovský. Rodina bydlela blízko tenisových kurtů a malý „Polda“ hrával od první třídy tenis. K němu přibylo závodní lyžování. „Asi jsem sportovec po otci. I když v jejich generaci to bylo jinak. Otec byl ročník 1921, vyrůstal na pasekách za Valašským Meziříčím a lidé tehdy než o nějaké sportování se spíše starali o to, zda budou mít co jíst,“ míní Sulovský.
K horolezectví přivedl Leopolda jeho straší bratr Oldřich. Byl členem horolezeckého oddílu v Novém Jičíně a brzy byli členy bratři oba. Leopold studoval stavební průmyslovku ve Valašském Meziříčí a mezitím s oddílem slézal skály v celém Československu Od Skalného u Hostýna a Český ráj po Tatry.

Alpy a Nová Huť

Z Valašského Meziříčí odchází Sulovksý na vysoko školu do Brna. Ještě dříve, než se stane stavebním inženýrem, začne zdolávat nejvyšší hory světa. „ V roce 1976 jsem měl poprvé možnost vycestovat do Švýcarska a zdolat Matterhorn. Ten rozdíl mezi Československem a Švýcarskem byl tehdy obrovský. Já měl strach vlézt do obchodních domů a vůbec se tam něčeho dotknout! Vše bylo úplně jiné, neskutečně čisté,“ vzpomíná Sulovský. O rok později už zdolává Mont Blank. Na cestu, která tehdy stála v průměru nemalé čtyři tisíce korun, bylo třeba vydělat. Od toho byla v Ostravě Nová Huť Klementa Gottwalda. „Na Enháčku na koksovně platili dobře. Za měsíc jsem skoro čtyři tisíce vydělal. Byl jsem ale ten nejčernější chlap na šichtě. Otevíral jsem koksárenské pece na uhelné straně a občas tam nahazoval uhlí lopatou. Bylo to ale dobré,“ směje se dnes nad svými tehdejšími výkony Sulovský.
V polovině osmdesátých let odjíždí Sulovský na východ, na tehdy sovětské pohoří Pamír. Zdolává sedmitisícové hory s tak půvabnými názvy jako Pik Lenina nebo Pik komunizma . „Až na ten název to jsou nádherné hory,“ líčí Sulovský. Dodnes nezapomněl na Rusky při těle, které ze snahy o moderní vizáž chodily zásadně v kraťasech. „Bylo to tam hodně zábavné a rozhodně žádný západ to nebyl,“ konstatuje Sulovský. A následuje výčet dalších mnoha hor. V roce 1991 jako člen italské výpravy je vůbec prvním Čechem, který vystoupá na Mount Everest. Posledním úspěchem je loňské zdolání Chou You, šesté nejvyšší hory světa v Himalájích, na kterou se Sulovský vypravil spolu s dalšími čtyřmi horolezci z Ostravska.
Do hor nevyráží jen s nimi, Několik měsíců v Asii s ním loni pobýval i Tomáš Krygel, hudební režisér České televize. „V Káthmándú, kde byl Polda snad třicetkrát, jej lidé poznávali a nadšeně zdravili na ulici. Myslím, že v zahraničí je mnohem uznávanější než v samotném Česku. Sulovský je typickým horským vůdcem. Cením si na něj jeho přímosti. Na horách zažil už hodně mezních situací typu buď život nebo smrt a ty mu určitě mnoho daly,“ říká Krygel o svém blízkém příteli.
Něco o popradkách
Pětapadesátiletý Sulovský vykládá, jak se za jeho života změnilo horolezecké vybavení. Na Pamír v polovině osmdesátých let ještě lezl v botách zvaných Popradky, které zůstávaly mokré řadu dní a byl prý zázrak, že v nich neomrzl. Horolezecké oblečení se skládalo se sešitých dek značky Larisa, o goretexových materiálech z dílen Nasa si tehdy českoslovenští horolezci mohli nechat jen zdát. Dopředu jde také vývoj dalšího vybavení, jakým jsou lana, stany, kladiva nebo mačky. „Kolmá ledová stěna, to byl ještě před pětadvaceti lety veliký problém. Dnes ji díky modernímu vybavení vyleze kdejaký kluk,“ vysvětluje Sulovský.

Muži a jídlo

Na výpravách bývá vůdcem a tak musí často řešit, jak se více mužů snese v okamžiku, kdy jsou stále spolu. „Je problém skloubit ty lidi tak, aby měli stejnou výkonnost a ještě k tomu se snesli,“ přiznává Sulovský. A vysvětluje, že důležité je, aby každý z členů výpravy měl svůj stan a pak také dost jídla. „Když je někdo naštvaný a ještě nemá co jíst, pak je situace hodně špatná. Snažíme se s sebou vozit tolik jídla, abychom při odjezdu ještě rozdávali. Náklady na jídlo jsou v porovnání s tím, co celá expedice stojí, v podstatě nulové,“ konstatuje Sulovský. Ostravský horolezec a podnikatel Radovan Marek byl ze Sulovským na několika expedicíh. „Je to nezničitelný živočich. Přežije všechno, v jakýchkoli podmínkách se adaptuje,“ vykládá Marek o Sulovském. A všímá si rovněž jídla. „Sulovskému chutná i v nejvyšších nadmořských výškách. Klidně si dá kus salámu i tam, kde je ostatním už hodně špatně,“ směje se Marek.
Průměrná cena expedice se pohybuje okolo tří miliónů korun. Peníze se samozřejmě neshánějí snadno, ale pokaždé to zatím Sulovský a lidé kolem něj dokázali. „Pomáhá internet. Průběžně posíláme zprávy z našich expedic a lidi tyto stránky zajímají. Tak je na naše sponzory vidět,“ vysvětluje Sulovský.

Horolezec zastupitel

Před necelými čtyřmi lety vstoupil Sulovský do politiky. Jako nezávislý na kandidátce SNK ED byl zvolen do zastupitelstva centrálního ostravského obvodu. „V Ostravě žiji už třicet let, z toho patnáct let v centru. Není mi lhostejné co se tady děje,“ vysvětluje Sulovský své politické angažmá. „Do Ostravy musí vlítnout peníze, jinak je ztracená. Ale já věřím, že sem ty peníze vlítnou,“ říká Sulovský optimisticky. Pracuje jako manažer firmy se sportovními potřebami Hudy sport a život ve městě blízko Beskyd mu prý mimořádně vyhovuje. „Za dvacet minut jsem autem pod Lysou horou, beru tyčky a už běžím nahoru. V létě se navíc vykoupu i v Ostravici. Z centra Ostravy také často vyrážím na horském kole na Landek a dál na Šilheřovice. Člověk je z města za chvíli v přírodě, je to super,“ pochvaluje si Sulovský lokalitu, kterou si vybral k životu.