Super writeři zdobí periférii, centrum hyzdí tagy

Stále se dívá z oprýskané zdi. Vydržel nepřízeň počasí, stárnutí omítky, několik primátorů i zásahy jiných sprejerů. Frontman legendární americké kapely Nirvana Kurt Cobain se toulá už sedmnáct let po hvězdách, ale jeho portrét od neznámého autora vzhlíží dál na nábřeží Malše.
Výtvarník a představitel českobudějovického street artu Jakub Štark se domnívá, že je to vůbec první pokus o graffiti ve městě. Sedmička se vydala se Štarkem po stopách tohoto stylu. Jak se mu daří a kde jsou nejlepší skvosty?
„Kurta Cobaina jsem tu vídal už v dětství. Nic jiného kolem tehdy nebylo. Je dokonce vytvořený štětcem,“ zkoumá zblízka muž, který má přezdívku ROBOT X 8203. Devětadvacetiletý výtvarník pamatuje časy, kdy sám maskovaný kapucí stříkal tajně po zdech barvu ze sprejů na lakování aut a řadil se mezi takzvané nelegální tvůrce. Postupně se vtělil do stylu, který chce dál rozvíjet. Fascinuje ho tvorba ve třech dimenzích. Inspiruje příroda. Vyjíždí i do ghett v Berlíně, kde je množství betonových zdí.
Jen kousek vedle portrétu kultovního zpěváka vznikl nedávno další realistický obraz. Černá kočka sedící v okně. Nad ní vlaštovky, vedle červený stolek s vázou a lampička. „Tohle nedělal klasický writer. Ale měl určitě výtvarnou praxi. Obraz je nastříkaný přes šablonu, jen rámy jsou štětcem. Chvátal, kontury jsou rozlité. Mezi jinými obrazy a tagy to vyniká. O to právě jde,“ hodnotí Štark. Kousek vedle kočky někdo napsal dokonce větu Tvořit znamená žít. Dál pokračuje historická zeď pomalovaná jen tagy, což jsou nečitelné značky tvůrců. Pozůstatek opevnění je dnes nelegální plochou s výkřiky hieroglyfů a barev. Za její postříkání je trest. Poškozování cizího majetku. Sprejeři tam malují v noci, nové obrazce vidí kolemjdoucí až ráno cestou do práce.
Dál přes slepé rameno Malše stojí zeď atletického stadionu. Dominantou na ní je obličej, nakreslený jedním tahem. Podle Štarka jde o svérázný rukopis autora, který se objevuje i v Praze. V Budějovicích je ještě na štítu budovy v Dobrovodské ulici. Malíř musel vylézt na plochou střechu vedlejšího domu. Obličej je nepřehlédnutelný pro chodce a řidiče jedoucí od Pětidomí k Rudolfovské ulici.
„Možná vím, kdo to dělá. Objevuje se to tu poslední dva roky, je vidět, že autor má vycvičený rukopis. Někteří začínající writeři v tom vidí jen dobrodružství. Berou se smrtelně vážně a jsou až agresivní. Jednou jsem jednoho z nich v hospodě přátelsky kritizoval. Nepochopil a chtěl se prát. Hrajou si na gangy, které opravdu fungují na Západě,“ myslí si Štark.
Ačkoliv je zásadou sprejerů tagy a graffiti nepřekrývat, někdy se stopy smísí. „V Berlíně, kde je hodně prostoru k tvorbě, se tagy překrývají, až vytvoří úplně nové dílo. Tady je legálních ploch minimum,“ napadá muž příležitosti v Budějovicích. Lépe je na tom třeba Český Krumlov, kde dává možnosti sprejerům klub Bouda. Působí v něm profesionální umělci. Město bez graffiti je podle Štarka sterilní a prázdné.

Výtvory věnují svým láskám

Nové obrazy jsou v Budějovicích například na betonových pilířích lávky ze Sokolského ostrova přes Vltavu. Pak u stezky pro pěší a cyklisty na sídlišti Vltava u Voříškova Dvora. Posledního dubna na svátek čarodějnic plochu o délce několika desítek metrů pomalovalo společně několik mladíků. Byl mezi nimi i Štark. „Je to jediná legální plocha od města. Staré graffiti se přetřely. Nechal jsem tu jen jednu polovinu obličeje a od ní volně pokračoval,“ ukazuje na obraz. Znázorňuje zrození dinosaurů na Zemi. Dinosauří mládě implantované odkudsi z vesmíru se rodí ve zkumavce mezi spletí kovových rour. V pozadí se zelenají stromy. Obraz je plastický. Štark se podepisuje buď jako ROBOT X 8203, nebo SILENT 8203.
Vedle něho je obraz nakreslený umělcem pod značkou pirát 257. Věnováno Daně. Dedikaci partnerce má většina obrazů. Jejich jména jsou někdy v červených srdcích. Jako před padesáti lety na zdech činžáků a v kůrách stromů. Protože graffiti není nic nového pod sluncem. Jen touha roztáhnout křídla a sdělit přání. „Člověk je mechanismus. S nadsázkou stroj. Přitom všichni vzhlížíme k přírodě, protože nic dokonalejšího neexistuje. Inspiruje mě třeba strom, jak se hýbe ve větru, nebo nasává vodu kořeny a vyrábí kyslík. To je pro mě dokonalé umělecké dílo,“ medituje Štark.
Když kreslil dinosaury, zastavovali se u něj cyklisté a in-line bruslaři. Lákali ho domů, aby jim ozdobil zeď v obýváku. Rodiny s dětmi zase postávají před komiksovými postavičkami z pohádek.
„Nemám nic proti tvorbě v odlehlých částech města. Tam ať se sprejeři vyřádí. Ale malovat na historické domy v centru je vandalství,“ míní architekt Martin Malec, který si dokonce pořídil na dům v centru města kamery.
V poslední době je podle něj graffiti v centru méně. Objevují se však stále víc značky, které nezkušení sprejeři, podle slangu toy, stříkají přes zvonky, dveře a poštovní schránky.

Sochař: Sprejování je druh revolty

Graffiti je vším. Uměním, protestem i vandalismem. Podle akademického sochaře Petra Fidricha je to druh výtvarného vyjádření. Jako lektor pomáhá v českokrumlovském klubu Bouda, který sdružuje mladé lidi snažící se projevit názor přes umění. Někteří i sprejováním po zdech. „Na Západě začalo v sedmdesátých letech, u nás o dvacet let později. Máme tu umělecká díla i jen bezcenný exhibicionismus,“ říká sedmačtyřicetiletý umělec. To, že po sprejích sahají nejvíc adolescenti, vidí Fidrich v jejich věku. „Také jsme se snažili odlišovat jako studenti třeba v módě, byla v tom jistá revolta,“ říká muž, jenž nechává své sochy promluvit. Pod jeho kamenným Měsíčním mužem stojí: Srdcem prosvítá slunce… A jeho paprsky v něm skrze průzračný kámen tiše odplouvají… Do vesmíru.