Ještě před deseti lety by něco takového nikoho ani nenapadlo, v posledních letech je to ale běžné. 11. listopadu se plní vinárny i náměstí a lidé se sklenkou v ruce ochutnávají mladá vína, podle světce slavícího ten den svátek nazvaná svatomartinská.
Ačkoliv je to hit poslední doby, tradice „českého beaujolais“ sahá až na dvůr císaře Josefa II., kdy se na svatého Martina připíjelo novým vínem. 11. listopadu domlouvali sedláci s vinaři, kteří u nich hospodařili, pokračování služby. Při skleničce prvního vína z podzimní sklizně. Mladým vínem zapíjeli pečenou husičku a koláče.
Oslavy spojené s uvedením svatomartinského vína na trh jsou oblíbené čím dál víc. Například na ústeckém Lidickém náměstí mají pětiletou tradici. Loni se na náměstí přes den až do šesté večerní zastavilo kolem dvou tisíc lidí.
Sklenička za padesát
Ochutnávat mladá vína českých a moravských pěstitelů mohli návštěvníci letošního 11. listopadu celý den, zahrála jim k tomu cimbálovka Ondrášek. Podle Petra Vaňkáta z Ortopedického centra ústecké vinaře zastoupily Klášterní vinné sklepy Litoměřice a České vinařství Chrámce na Mostecku. Na ochutnávku byl vstup zdarma, padesát korun stála sklenička s logem svatomartinského vína.
„Mladá vína jsou svěží a ovocitá. Zrála jen pár týdnů, ale za tuto dobu už stačila získat svůj osobitý charakter. Mají lehkou barvu i chuť a nižší obsah alkoholu, obvykle okolo dvanácti procent,“ říká jednatel Ortopedického centra Pavel Kacerovský.
Aby mohlo nést víno značku Svatomartinské, musí je vinaři vyrobit z hroznů odrůd Müller Thurgau, Veltlínské červené rané nebo Muškát moravský. To platí pro bílá vína. Růžová a červená jsou z odrůd Modrý Portugal a Svatovavřinecké. Komise posuzuje vlastnosti vína, jako jsou vzhled, vůně, chuť a celkový dojem.
Vinaři jsou letos optimističtí, protože díky letošnímu teplému srpnu i září sklidili kvalitní hrozny, což se podepíše i na chuti mladých vín. Aby ale výjimečná chuť a svěžest zůstaly, musí se zásoby vypít nejpozději do jara.
Svatomartinská vína ochutnali v Ústeckém kraji 11. listopadu také v Rozmarné vinotéce Most, na Červeném hrádku u Jirkova nebo na speciálních farmářských trzích v obchodním centru Olympia v Teplicích.
Legendy spjaté se svatým Martinem:
Svatý Martin a žebrák
Nejznámější, nejdojemnější a v umění nejzobrazovanější příběh o Martinovi se váže k jeho působení v armádě. Jednoho mrazivého zimního večera jel Martin na koni do vojenského tábora v Amiens v Galii (území dnešní Francie). U městské brány ho oslovil nuzně oděný žebrák (některé verze praví, že byl nahý), který prosil o almužnu. Martin u sebe neměl nic, čím by ho obdaroval, a tak rozdělil mečem svůj důstojnický plášť a polovinu dal chudákovi, který se třásl zimou. Podle pověsti pak v noci ve snu spatřil Ježíše Krista, oděného polovinou Martinova pláště. Upomíná to na jedno z hlavních Kristových přikázání v Matoušově evangeliu v Bibli: „Cokoli jste učinili jednomu z mých nepatrných bratří, mně jste učinili.“
Svatý Martin a husy
Osobním atributem svatého Martina je husa, která je i nedílnou součástí svatomartinských hostin. Podle pověsti se prý Martin zdráhal přijmout biskupský úřad, a proto se schoval do hejna hus. Ovšem ty ho svým kejháním prozradily, a tak musel poctu přijmout.
Svatý Martin na bílém koni
Česká lidová pranostika říká, že Martin přijíždí na bílém koni. Značí to, že na svátek svatého Martina často napadl přes noc sníh. Odpozorovaný klimatický jev si lid spojil se světcem, často zobrazovaným na koni, a vznikla tak tato poetická představa.
