Žijí obyčejným životem, s tichou radostí z úspěchů svých dětí. Někdy možná litují.
Obrovský Stanleyův pohár nad hlavou na strakonickém náměstí. Hokejová trofej, kterou udělují každoročně vítěznému týmu play-off v americké NHL.
V roce 1999 to nahánělo slzy fanouškům brankáře Romana Turka. Nejvíc ale jeho rodičům, protože ti jediní věděli, co za tím bylo úsilí a odříkání.
„Taky jsem hrával hokej, ale jen v domácích soutěžích. Roman dal až neskutečně reálnou podobu mým snům. Mistr světa, olympionik, hráč Dallas Stars, Michigan K – Wings, St. Luis Blues a Calgary Flames,“ chlubí se otec František Turek.
S hokejem začal Roman v sedmi letech v oddílu ČZ. „Nikam jsme ho nenutili. Hrál tam jeho starší kamarád z domu, tak se také přihlásil a na tréninky chodil s ním,“ vzpomíná.
Od začátku mu byla souzená hokejová branka. „V bytě i před domem neustále proháněl hokejku a míčky. Jednou něco rozbil, tak jsem mu podstrčila bambule z čepice,“ vypráví matka.
Nejhorší bylo, že Roman začal cestu ke slávě v době, kdy Strakonice neměly krytou halu. „V zimě jsme klukům polévali volejbalové hřiště před domem, aby měli kde hrát. Na tréninky museli až do Vimperka. Po škole, i brzo ráno před ní,“ popisuje otec.
Už v mladším dorostu odešel Roman Turek do Budějovic. „Chtěli si ho vyzkoušet, a tak jsem si vzal týden dovolené a bydlel s ním na ubytovně. Pak už tam zůstal,“ pokračuje. Dál už Turkovi o svém synovi jen slyšeli a četli.
Domov míval jinde. Nejdřív v Norimberku a v šestadevadesátém po mistrovství světa ve Vídni, kde Češi získali zlato, ho přetáhli do americké NHL. „Táto, zkusím to. Buď uspěju, nebo ne, řekl mi a odjel za moře. Na osm let,“ dál vypráví otec Turek.
Do Ameriky se Turkovi nikdy nepodívali. Po celou kariéru slavného gólmana se s ním jen dělili o popularitu, když jim lidé telefonovali nebo jim blahopřáli na ulici.
Neumannovi
Ve třech letech stála poprvé na lyžích. Od pěti let závodila na sjezdovkách. Dnes je bývalá olympijská vítězka a mistryně světa v běhu na lyžích Kateřina Neumannová největší osobností Písku.
„Když byla malá, nepřemýšleli jsme o tom, že by se mohla něčemu věnovat vrcholově. Ale už v předškolním věku závodila na koloběžkách, kolech, na lyžích. Záhy začala jezdit na vodě,“ vzpomíná maminka slavné sportovkyně Zdenka Neumannová.
Ve čtrnácti letech musela její dcera ze dne na den skončit s kajakem i jízdou na sjezdovkách. Kvůli páteři. „To bylo asi nejhorší období jejího sportovního života. Začala ale rehabilitovat, plavat a nevzdala to,“ říká maminka olympioničky.
V roce 1998 získala Kateřina Neumannová na olympijských hrách v Naganu bronz a stříbro. O čtyři roky později si z olympiády v Salt Lake City přivezla domů dvakrát stříbro. Na olympiádě v Turíně 2006 se stala olympijskou vítězkou na třicet kilometrů volně a získala i stříbro ve skiatlonu.
Každý závod s dcerou rodiče hodně prožívali. „Vždycky mi při závodech přišlo, že manžel snad vstoupí do televize. Většinou jsem se proto chodila dívat do jiného pokoje, znervózňoval mě,“ směje se maminka.
Díky slavné dceři si užili i popularitu. Nadšení z ní ale nejsou. „Nerada se někde producíruju,“ míní Zdenka Neumannová. Radost z dcery jí trochu kazí bulvár. „Já to nečtu, ale dostanu se k časopisům třeba u kadeřnice, nebo mě upozorní známí. Tak se podívám. Vždycky si pak říkám: Neměla jsi to dělat. Když ale vidím i jiné slavné osobnosti, které si stěžují, co o nich napsali a není to pravda, tak to házím za hlavu,“ přemýšlí. Také vnučka Lucinka se už teď věnuje gymnastice a hraje tenis.
„Je pohybově šikovná, ale Katka ji do ničeho nenutí. A já bych to už taky nechtěla zažít. Radši ať dělá sport pro zábavu,“ přiznává Zdenka Neumannová.
Jirešovi
Dvakrát týdně usedají tisíce diváků k televizím, aby viděli další osudy herců v seriálu Ordinace v růžové zahradě. Mimo jiné i ztřeštěné barmanky Lucie Hruškové. Její představitelka herečka Ivana Jirešová pochází z Písku. Jaká je ve skutečnosti, vědí nejlépe její rodiče.
„S Luckou Hruškovou moc společných povahových rysů nemá. Není taková optimistka, je spíš zádumčivější, není extrovert,“ srovnává maminka Alena Jirešová, která je zároveň i hereččinou kritičkou. „Pořád jí říkám, že moc rychle mluví. Mně jako divákovi to někdy trochu vadí. Má to ale asi vrozené,“ usmívá se Alena Jirešová.
Na dceru je hrdá. Velkou radost jí udělala v roce 2006, kdy vyhrála v televizní anketě Tý Tý Objev roku. „Byl nominovaný i Jiří Mádl, myslela jsem, že zvolí jeho. Když řekli Ivanu, byl to šok,“ vzpomíná.
Trochu ji mrzí, že Ivana Jirešová vstoupila do povědomí diváků právě rolí v televizním seriálu. „Divadelní herectví je kvalitnější. Ivana hraje i v několika divadlech. Nejlepší výkon podle mě podala v Plzni v muzikálu My Fair Lady, kde hrála Lisu Doolitlovou. Viděla jsem ho asi desetkrát,“ říká maminka.
Že chce být herečkou, tvrdila Ivana snad od chvíle, kdy začala mluvit. „Nevím, kde se to v ní vzalo. My jako rodiče jsme ji k tomu vůbec nevedli. Přesto ale není vyloženě předvádivý typ. Jsem šťastná, že dělá, co chtěla, a je úspěšná,“ uzavírá Alena Jirešová.
