Sýr, šunka, vajíčka i prach nám už na Dakaru lezly krkem | E15.cz

Sýr, šunka, vajíčka i prach nám už na Dakaru lezly krkem

Letošní Czech Dakar Team Marka Spáčila byl největší českou účastí v historii extrémního závodu. Obě jeho tatrovky ale nedojely do cíle.

Motoristického nadšence Marka Spáčila z Olomouce potkala už podruhé v nejslavnějším závodu světa smůla. Poprvé v roce 2008, když deset minut po technické přejímce pořadatelé Rallye Dakar zrušili, letos zase ani jedna z jeho dvou tatrovek nedojela kvůli závadám v nových motorech.

Co se vlastně stalo? Oběma tatrovkám chcíply uprostřed závodu motory kvůli stejné závadě. Dodnes se ale neví proč a řeší to výrobce ve své motorárně. Podle softwaru, který jsme jim zaslali, to nepoznali. Zřejmě připečené písty nebo kroužky. Když jsme do Buenos Aires odjížděli z Horního náměstí, doufal jsem, že závod dokončíme.

Co všechno jste si bral na závod s sebou? Asi osm tun náhradních dílů, prakticky celé nové auto. Je to každá volovina, každý detail, kromě motorů. Na ně si vozíme jen čidla, protože jsou zaplombované. Jinak jsme vlastně schopni v poušti spravit cokoliv.

Jaká je cena jedné tatry a kolik peněz je potřeba pro celý tým? Speciál pro Dakar přijde asi na šest milionů korun. Ale nepočítám do toho vývoj a konstrukci auta a čas lidí. Czech Dakar Team potřeboval pro osmatřicet členů dvacet milionů korun. Ne vše pokryjí partneři, musíme si na to i vydělat. Velký tým ale snižuje režii. Jeden početný je lacinější než pět malých.

Jak jste se vlastně dostal k Dakaru? Jezdil jsem rallye a offroadové maratony. Na Dakaru jsem začal jako divák, pak jsem byl mechanik, doprovodný jezdec, navigátor a nakonec závodní řidič. Ta atmosféra vás pohltí natolik, že chcete jet znovu a znovu. Letos to byla moje devátá účast.

Jak vypadá příprava? Stejně jako mnoho dalších, i my jezdíme na slovenském vojenském polygonu v Senici. To ale zdaleka neodpovídá Africe ani Jižní Americe. Lepší by to bylo v Maroku nebo Tunisu, jenže to je příliš náročné na čas i peníze. Kompletní příprava trvá skutečně rok. Každý dostane tlustou složku s tím, co má dělat. Není to jen koníček.

Jaké jsou vůbec vztahy mezi českými týmy na závodě? Osobní. Vzájemně se akceptují a v nouzi si pomohou. Ale rivalita tam je. Vždycky budeme mít radost z jejich druhého místa.

Víte, jak se připravuje váš hlavní soupeř, ruský Kamaz? Jejich jezdci jsou povoláním závodní řidiči. Denně ujedou třeba osm set kilometrů a pokaždé v jiném terénu. V Rusku mají pouště, hory, pláně. Všechno. Z českých řidičů není nikdo profesionál.

Jak to pak vypadá přímo na místě? Třeba s jídlem a hygienou? Pořadatel zajišťuje catering. Ráno dostaneme v obrovských stanech k snídani sýr, kousek šunky a smažená vajíčka. Každý den je to samé, takže už nám to pak leze krkem. Dostaneme taky balíček na přežití, kde je konzerva, turecký med a sušená klobása. Chlazené víno a jedno pivo je až k večeři. Ta bývá slušná, klasicky francouzská. Sprchy jsou v Argentině a Chille v každém biwaku. Toalety jsou klasické toi-toiky. To v Africe není všude zvykem. Někdy jsme se nemyli i pět dní a na toalety se chodilo do přírody. Což je ale vlastně příjemnější než ty budky.

Přemýšlel jste už o Dakaru 2011? Celou dobu, co mě táhli na tyči. Fungování týmu nebylo stoprocentní, což jsem první rok ani nečekal. Někteří už s námi nepojedou. Vizi už mám.

Jel byste raději v Africe, nebo zase v Jižní Americe? Jednoznačně v Africe. Tam se dá skutečně závodit. Dakar je postaven na tom, že je to nejtěžší soutěž světa, a tak to v Africe bylo. Argentina, to je v uvozovkách jenom rallye. Jste tam všude v civilizaci, to v Africe není. Člověk se tam musí spolehnout na sebe nebo kohokoli jiného ze závodu a všichni si musí vzájemně pomáhat.

Civilizace vám vadí? Argentina je úžasná, co se týká diváků. Lepší atmosféru jsem nikde nezažil. Projíždíme tam špalíry lidí, kteří fandí i v dešti, závodníci jsou pro ně skoro posvátní. Vystoupit na pumpě znamená vyfotit se se všemi, co tam jsou. To v Africe nezažijete. Ale trasa v Jižní Americe není příjemná. Poušť Atacama mě zklamala, písku tam bylo minimálně, všude pláně s jemným prachem. Bylo to jako šlápnout do pytle s cementem. Dostane se všude. Nejezdím s rouškou, ale teď uvažuju o filtraci kabiny, protože letos jsme se toho prachu nažrali strašně moc.

Už víte, kde se za rok Dakar pojede? Je kolem toho spousta spekulací, dokonce jsme vyplňovali dotazník. Pořadatel se sice nevyjádřil, a i když bych chtěl všemi deseti Afriku, myslím, že skončíme v Jižní Americe. Je tam o to velký zájem a je tlak, aby se to tam konalo ještě jednou. Větší náklady Argentina vyváží tím, že nabídne pořadatelům lepší spolupráci než africké státy.

Název Dakar jim v Argentině nevadí? Neberou to jako hlavní město Senegalu. Je to pro ně značka. Prostě závod.

 
Newsletter
Využijte služby
zasílání zpráv do vaší
e-mailové schránky!