Plzeňské publikum ho zná nejen z televizní obrazovky, ale také jako každoročního moderátora filmového festivalu Finále. A vlastně díky tomu se ocitl v letošním organizačním týmu Pilsner Festu, jímž v pátek a v sobotu ožije areál pivovaru.
„Na začátku všeho bylo výběrové řízení na pořádání festivalu, do kterého se hlásilo i Dominik Centrum, pořadatel Finále. Jeho ředitel Ivan Jáchim se na mne obrátil, zda bych se nepodílel na dramaturgii,“ prozrazuje Pavel Anděl.
Takže jste použil své zkušenosti z Noci s Andělem a povedlo se.
Ono to nebylo zas tak jednoduché, jak by se mohlo zdát. Festival se nekoná zdaleka poprvé a když si člověk prostuduje předchozí ročníky, zjistí, že všechny důležité kapely už na Pilsner Festu hrály. A tím pádem se program už nedá stavět podle osvědčeného modelu všech festivalů, kdy se vezme jedna hvězda a zbytek se doplní. Navíc je už konec sezony, takže kdo mohl na nějakém festivalu hrát, ten už určitě někde hrál.
Takže bylo jasné, že se to musí stavět na něčem jiném. Na čem?
Vymysleli jsme si dvě stěžejní věci, které jsou podle mne cestou, po níž by se festivaly v Česku mohly ubírat dál.
Co myslíte konkrétně? Jednak jsme si vymysleli naprosto výjimečná spojení lidí, kteří se normálně na jevišti nepotkávají. Tím vzniknou zajímavé zážitky jak pro diváky, tak i pro samotné muzikanty. Sáhl jsem do svých vzpomínek a zkušeností, a tak vznikla spojení, jako je Andrea Kalivodová a Blue Effect nebo Petr Bende a cimbálovka Grajcar. Tak vznikla jedna zajímavost, kterou Pilsner Fest přinese. Tou druhou je taková hra: každá kapela na konci svého programu zahraje něco od jiné kapely. Každá kapela to pojímá po svém a měla by to být docela velká legrace.
Tušíte už, kdo, co a jak vymýšlí?
Někdo to pojímá jako zcela nové aranžmá a posouvá skladbu do nečekaného rytmu, někdo to zahraje na nástroj, který k té písničce původně vůbec nepatří.
Vy máte nějaké zkušenosti z dramaturgické přípravy nějakého většího festivalu, nebo je pro vás Pilsner Fest premiérou?
Nepočítám-li, že jsem v několika případech někomu s festivalem pomáhal, pak je to premiéra. Ale kolem muziky se pohybuju už dlouho a dlouho kritizuju úroveň festivalů v Česku a jejich skladbu.
Tak dlouho jste kritizoval, až vám svěřili dramaturgii a řekli: teď se ukaž?
V zásadě ano.
Myslíte si, že se vám tedy podařilo vykročit jiným směrem? Rozhodně se na Pilsner Festu budou dít věci, které se běžně na festivalech nedějí. Mne neustále provokuje Michal Kaščák s festivalem Pohoda. To je festival, jenž jde cestou, která tady nemá obdobu. On to má skvěle vymyšlené: ten festival může stále růst, aniž by se musely kupovat čím dál dražší hvězdy, které by na něj třeba ani nepatřily. Kupovat hvězdy je podle mne nesmysl. Festival nemusí nabízet tisíc kapel na sto scénách. Měl by nabídnout něco, čím bude jedinečný a za čím se lidé budou vracet. Kapel, které mohou hrát na festivalu, je omezený počet a objevují se všude dokola. Jedinečnost spočívá v tom, že je začnete nutit k něčemu neobvyklému nebo si vymyslíte doprovodný program, který lidem nabídne něco, co se jmenuje zážitek – jiný než hudební. A proto se lidé vrátí i za rok, ačkoli třeba nebudou polovinu kapel vůbec znát.
Více o Pilsner Festu čtěte v Sedmičce
