Takhle dělá byznys generace Z. Jan Strach vydělává na pozornosti mladých, teď přichází s novým projektem

„Nerad bych zabrušoval do své kameramanské éry. Kameru jsem nedržel v ruce už několik let,“ říká Jan Strach s povzdechem, že se mu videoklipové nálepky stále nedaří zbavit. Úspěšný podnikatel, režisér a producent stojící za několika prosperujícími projekty by si kdysi jen sotva dokázal představit, že se dostane tam, kde je dnes. Strachův příběh potvrzuje, že za lidskými úspěchy stojí často náhodná setkání ve správný čas se správnými lidmi.

Pedro a The Mag

To první se odehrálo, když se v patnácti letech vydal z Ústí nad Labem do Prahy za studiem na střední filmové škole. „Pocházím z úplně normálních poměrů, v rodině nemám nikoho, kdo by mě k filmu nebo focení vedl. Od malička mě ale bavilo fotit, tak jsem zkusil talentové přijímačky. Ke svému překvapení jsem skončil jako první,“ vzpomíná Strach.

Když se přestěhoval na internát, přišel první důležitý moment: seznámení s Petrem „Pedrem“ Žižkou. Spřátelili se a později spolu začali dělat i byznys. Strach říká, že mu Žižkovy rady změnily život: „On mi ukázal, čím vším si v rámci filmařiny a focení můžu vydělávat a že těch cest je celá řada.“ Na Pedra vzpomíná jako na kluka s iPhonem a hromadou pěkného oblečení. A jaký byl tehdy on sám? „Ten patnáctiletý Honza měl nějakou poškrábanou Nokii a tři trička v šatníku. Nedokázal jsem si ani vzdáleně představit, že bych někdy mohl být takzvaně jinde.“

Další zásadní zvrat Strachovy cesty přineslo seznámení s Matějem Kretíkem, dnes manažerem Jiřího Procházky, mistra kombinovaných bojových umění. Kretík založil on-line magazín The Mag, který od něj Strach později odkoupil právě se svým dlouholetým kamarádem Pedrem. „Když byl The Mag téměř před krachem, dohodli jsme se, že převzetí a odkoupení projektu je šance, kterou nesmíme zahodit,“ popisuje tehdejší situaci Strach. Dodnes považuje koupi projektu za skvělé rozhodnutí. V populárním internetovém magazínu The Mag začal ještě na střední jako kameraman. Chvíli jej i vedl, pak ale přišla maturita a Strach se na tehdy malé internetové médium, jak říká, vykašlal a věnoval se svým věcem.

„Když se k nám dostala zpráva, že se bude The Mag prodávat, tak jsme se s Pedrem okamžitě chytli příležitosti. Takhle začala cesta dnes mnohamilionového projektu,“ popisuje Strach. The Mag dnes monetizuje svůj obsah hlavně prostřednictvím spolupráce a partnerství svých autorských pořadů a využívá i mediální prostor na sociálních sítích. Spolupracoval například s Porsche nebo s Air Bank. Jak Strach říká, radost má ze svobody – s Pedrem si můžou dělat, co chtějí, protože nejsou součástí žádného mediálního domu.

„Nepatřím mezi takzvané antistresové influencery, se kterými se v dnešní době roztrhl pytel. Naopak se snažím lidi motivovat k akci a činům, které jim můžou zajistit budoucnost,“ popisuje Strach. | Vratko Barcík

Jak se jim podařilo dostat The Mag na výsluní? Strach odpovídá, že pomohlo i to, že jej velká část publika magazínu vnímala jako známého režiséra, který natáčel videoklipy nejen pro Rytmuse, Ektora, ale třeba i pro jeho bratrance Nobodylistena a řadu dalších známých jmen. „Kromě toho jsme ale museli s Pedrem přijít na to, co funguje a o co čtenáři mají zájem. Vytvořili jsme menší pořady a nejrůznější projekty a postupnými kroky jsme si stávající fanoušky udrželi, a hlavně přilákali tisíce dalších,“ popisuje jejich strategii.

Ukázala se být úspěšná, jak dokazují třeba příjmy z HeroHero. V době přípravy tohoto textu měli na platformě jen 1250 odběratelů, během kampaní navázaných na The Mag ale jejich počet řádově stoupá a podle Stracha dosáhl až 17 500. Mnohonásobně více sledujících má The Mag na platformách, jako je Instragram, TikTok, a zejména Youtube – zde bezmála 300 tisíc. Strach ale uznává, že kdyby neměl kontakty, které získal ve své kameramanské éře, bylo by to o poznání složitější: „Pravda je, že například Rytmuse nebo Yzomandiase běžně není lehké někam dostat. V tom máme výhodu, protože když se u nás objevují takové osobnosti, je to velké lákadlo.“

Rap je pořád nejautentičtější žánr, říká básník před mikrofonem Paulie Garand

Magazín

Strach je ale přesvědčen, že The Mag je víc než jenom médium: „Jsme komunita, které jsou naši sledující součástí.“ Tu se nyní chystá rozšířit a buduje další magazín The Muse, který má za cíl pokrýt cílovou skupinu, již The Mag oslovit nedokázal. „Z The Muse by měla být taková ženská verze The Mag,“ shrnuje Strach. „Kombinace a vývoj dvou magazínů by se možná daly považovat za začátek nového mediálního domu.“

Zkusme to spolu

Ani tím ale jeho aktivity nekončí. Koncem loňského roku spustil další projekt s názvem Tugedr. „Poslední dobou jsem denně dostával několik zpráv a e-mailů s dotazy, jestli nevím o nějaké práci nebo jestli někoho nesháním do týmu ve svých projektech. Uvědomil jsem si, že je tady spousta lidí, kteří mají chuť něco dělat, ale nevědí, kde se propojit se správnými lidmi,“ vysvětluje Strach, jak myšlenka projektu – jehož název si pohrává s anglickým slovem together, společně – vznikla.

Tugedr je on-line prostor, kde lidé mohou ve formě placeného inzerátu zveřejnit svůj nápad na nový byznys a třeba pro něj sehnat financování. Nemusí ale nutně jít hned o budování start-upů nebo velkých projektů. „Smyslem je propojení šikovných lidí, kteří jen potřebují někde narazit na správného parťáka v podnikání. Může se jednat třeba i o zajeté podniky, které jen potřebují takzvaně nakopnout,“ vysvětluje Strach. Za tři měsíce od svého startu platforma zprostředkovala přes tisíc propojení. „Tugedr funguje opravdu chvilku, ale už teď máme informace, že se tam začínají vytvářet pěkné projekty. Někdo už dokonce obdržel finance, ale také se tam prodávají pozemky za miliony a podobně. Evidentně se na platformu připojují lidé, kteří mají peníze a chtějí s nimi něco smysluplného dělat,“ pochvaluje si Strach.

Strachův příběh potvrzuje, že za lidskými úspěchy stojí často náhodná setkání ve správný čas se správnými lidmi. | Vratko Barcík

Na Tugedr se už připojilo i několik investorů, nicméně stejně jako na všech ostatních platformách a v online prostoru vůbec i tady hrozí nebezpečí podvodníků a falešných inzerátů. Platforma funguje na velice primitivní bázi, aby tu mohl být každý, takže ani v tomto případě se lidé takovému riziku nevyhnou. „Snažíme se uživatele upozorňovat všemi možnými způsoby, na co si mají dávat pozor. Upozorňujeme je, aby si vždy danou osobu prověřili ze všech stran, než se s ní do něčeho pustí,“ říká Strach. „Základem inzerování je samozřejmě i to, že by člověk nikdy neměl zveřejnit kompletní know­‑how, aby nedošlo k jeho krádeži, ale to je snad víc než jasné,“ doufá Strach.

Aby byl výčet Strachových aktivit úplný, dodejme, že je stále v provozu i jeho filmový produkční dům Bezestrachu. Tolik projektů se ale neobejde bez lidí – kolik jich pro ně pracuje? „Počet lidí, kteří pro mě pracují, se dost dynamicky mění. To rozpětí je od nějakých třiceti až do sta lidí měsíčně. Nikoho ale přímo nezaměstnávám, chci, aby byli zaplaceni opravdu přesně za to, co si odpracovali. Fixní příjem v mých projektech nedává smysl,“ vysvětluje Strach.

Influencer? Nemyslím si

Ačkoli se natáčení už aktivně nevěnuje, vzpomíná na čas strávený za kamerou jako na dobu, kdy si jako hodně mladý naplňoval svůj vlastní sen a opravdu ho žil. Prý mu to ale nechybí. „Nejsem sentimentální člověk a nemám vazbu k věcem ve smyslu, že bych je chtěl vrátit. Období, kdy jsem aktivně natáčel, mě po téhle stránce zcela naplnilo. Ale svým způsobem i vyčerpalo. Teď jsem šťastný, že mám na co vzpomínat a že se můžu věnovat tomu, v čem vidím v dnešní době obrovský smysl,“ říká Strach. A přidává ještě jeden důvod, proč by se nerad vracel: „Jakmile člověk přičichne k určité míře financí, málokdo by se chtěl dobrovolně vrátit do doby, kdy jich měl méně a kdy bylo podstatně těžší je získat.“

V důchodu chci mít bar na Floridě, sní kovboj Marpo, který hodlá v Česku rehabilitovat country

Magazín

Když vyrazil s Michalem Yakshou Novotným před lety do New Yorku, kde natáčeli videoklipy pro místní rapery, vyslechl si Strach od tohoto slovenského influencera a hudebního producenta větu, která v něm rezonuje dodnes: Život je příliš krátký na to, abys dělal jen jednu věc. „Vždycky jsem dělal víc věcí naráz a tahle věta mi jen potvrdila, že to není chyba,“ říká Strach.

Strachova popularita se promítá i do sociálních sítí, třeba na Instragramu ho sleduje několik desítek tisíc lidí, takže patří i do světa influencerů. K tomu se ovšem zrovna nehlásí: „Tohle slovo mě vlastně trochu uráží, ale sám vím, že není moc alternativ, jak to nazvat.“ Na sítích je opatrnější i proto, že tu schytal nemálo projevů závisti a nepřejícnosti, třeba když se pochlubil úspěchem nebo novým autem. „Všiml jsem si, že spoustu lidí tímhle demotivuji a že mnozí z nich to neberou jako něco, čeho člověk může dosáhnout stejně jako já. Začalo je to štvát, a naopak začali upadat do depresí, že něčeho takového nemohou přece nikdy dosáhnout.“

Dnes se Strach snaží prostřednictvím instagramového profilu propagovat své projekty a přijímá spolupráce, které mu dávají z dlouhodobého hlediska smysl. „Nepatřím mezi takzvané antistresové influencery, se kterými se v dnešní době roztrhl pytel. Naopak se snažím lidi motivovat k akci a činům, které jim můžou zajistit budoucnost,“ popisuje Strach své působení na sociálních sítích. „V životě je důležité si připustit, že se dá začít od nuly.“