Ač je Brňané většinou berou kvapem po dvou, schody některých brněnských schodišť přitahují pozornost lidí z celého světa. Možná proto, že jejich stavitele vedla touha vystavět „schody do nebe“, přesně „takový“, o kterých zpíval Karel Kopecký či Waldemar Matuška.
Vždy, když kostelník od svatého Jakuba zpřístupní nejvyšší brněnskou věž, je před dveřmi kostela dlouhá fronta fotografů ze všech koutů světa. Láká je schodiště, které připomíná šroubovici DNA.
„Ve střední Evropě jsou jen dvě podobná schodiště, jedno v Olomouci a další v Grazu. V Brně jedno schodiště vede na kůr a chodí po něm varhaník. Toto schodiště je za století více opotřebované,“ ukázal Novák sešlapané kamenné stupně. Druhé schodiště se točí až na půdu, kde se spojuje s prvním. „Věž dostavoval italský zednický mistr Antonio Gabri. Pět set tolarů na stavbu věnoval brněnský měšťan Johann Sendl. Byl pověstný svou láskou k vínu a výdrží při jeho pití. I tak se dožil devadesáti let. Tehdejší stavitelé byli romantici, chtěli vytvořit něco úžasného. Pohled do hloubky středem šroubovice schodů je impozantní,“ myslí si Novák.
Schody jako trénink
O důležité roli schodišť svědčí jedna z nejoriginálnějších brněnských ulic přiléhavě nazvaná Schodová. „Ulice spojující dnešní Drobného a Černopolní ulici byla pojmenována v roce 1905. Domy a schody ale stavbaři začali budovat už v roce 1899. Schodová ulice je vstupní branou do Černých Polí, což umocňuje sloupová kolonáda, která se klene nad vstupem na schody. Tuto jedinečnou urbanistickou kompozici ve stylu italské novorenesance navrhl architekt Germano Wanderleye,“ prozradila o ulici historička Milena Flodrová. Schodů je v ulici tolik, že do nich během zimní přípravy běhají některé fotbalové týmy městské soutěže.
Schodiště ukryté v Loretánské kapli je jedinečné tím, že jeho stupně věřící při modlitbách a rozjímání zdolávají jako připomínku Kristova utrpení po kolenou. „Svaté schody jsou vybudovány podle římského vzoru. Do Říma je měla podle legendy přivést z Jeruzaléma svatá Helena. Osmadvacet mramorových stupňů připomíná ty, po kterých Kristus třikrát stoupal do Pilátova paláce,“ vysvětlil kvardián Bohdan Heczko z Konventu minoritů. Když se věřící modlí a rozjímají důkladně, stráví klečením na studeném schodišti až hodinu.
Chlad určitě necítí ti, co se rozhodnou zdolat takzvané Strojařské schody. Při každoročním běhu do schodů nejvyššího domu v Brně, Fakulty strojního inženýrství, zdolávají sportovci převýšení pětašedesáti metrů a 320 schodů. „Vyběhnout z druhého do osmnáctého patra loni zvládl nejrychleji Matúš Vnenčák v čase 01:10,891,“ uvedla Ředitelka Centra sportovních aktivit VUT Brno Hana Lepková. Nejen studenti se poprvé zahřáli během do schodů při oslavách stého výročí fakulty v roce 1999.
Široké schodiště s dominantou Betlémského kostela, prvního evangelického v Brně, zase zahřeje srdce odborníka. „Schodiště, které spojuje Pekařskou a Pellicovu ulici, je příkladem skvělé práce urbanisty. Schody byly nejlepším způsobem, jak prostor využít. Na tomto krásném schodišti mimo jiné vzniklo nejedno tablo,“ uvedl Karel Doležal z brněnského Památkového ústavu, který vyzdvihl také schodiště vily Aloise a Viléma Kubových v Gromešově ulici v Řečkovicích, která patřila k největším a nejluxusnějším vilám meziválečné éry v Brně. Dnes si v ní hrají děti v centru Mateřídouška.
Zatímco v loretě je třeba na schody pokleknout, návštěvníci Denisových sadů, kteří přicházejí z ulice Bašty, si schodiště užijí nejvíce, když si zují boty. Architekt Petr Hrůša tu s kolegy část schodiště proměnil ve vodní kaskádu, která láká k procházce hlavně v parných dnech. „Vždy mě potěší, když vidím, že lidé brouzdají po schodišti. Výstup na vrchol Petrova k obelisku dříve býval neurčitou cestou.
Dnešní tvář promenádě parkem vtiskla inspirace v díle Obrázky z výstavy ruského skladatele Musorgského. Cesta parkem tak vybízí k několika zastavením,“ vysvětlil Hrůša. Z brněnských schodišť oceňuje například kvalitní zpracování i návrh renesančního schodiště na velkém nádvoří Nové radnice, nebo mohutné schodiště kostela svatého Michala na Dominikánském náměstí.
Nejen červený koberec napovídá, že do monumentálního trojramenného schodiště Mahenova divadla od jeho vzniku stoupají nejslavnější Brňané i cizinci. „Architekti Ferdinand Fellner s Hermannem Helmerem navrhli schodiště umocněné velkorysou výškou schodištní haly,“ okomentoval Hrůša.
Zatímco některé schody překonávají tisíce nohou, po jiných už se nikdo neprojde. „Na místě domu na rohu Zelného trhu a Radnické ulice stával dům se středověkým sklepem. Nový dům už sklep nepotřeboval, takže schody dnes vedou do zdi. Schodiště je součástí připravované expozice podzemí Zelného trhu,“ uzavřel Aleš Svoboda, který má podzemí na starost.
