Tanec, pohoda, tráva. Tak žijí hiphopeři

Sedmička uvádí nový seriál o zlínských subkulturách. Jednou z nich jsou i příznivci hip hopu.

Místo obrazů zdobí zdi jejich pokojů skateboardy, z reprobeden zní hip hop. Základem jejich šatníku jsou plandající kalhoty a kšiltovka. Poznat hiphopery není nic těžkého. Jejich subkultura má počátek v sedmdesátých letech minulého století ve Spojených státech amerických. V černošských komunitách se stále častěji objevovali mladí lidé ve výrazném oblečení s kšiltovkami, kteří tancovali a poslouchali rap k hudbě mixované dýdžejem. Zrodil se životní styl, který postupem času přesáhl černošská ghetta, státy i kontinenty. V devadesátých letech minulého století se tato subkultura uchytila i ve Zlíně. Dnes k ní ve městě patří stovky mladých lidí. Pro studentku Anetu Hladíkovou a jejího přítele Petra Grecmana je hip hop životním stylem.

* Jak jste se k hip hopu dostali?

Hladíková: Sportovala jsem, hrála jsem tenis a fotbal. Pak mi ale lékaři zjistili astma já pochopila, že už toho moc nepoběhám. Tak jsem zkusila tanec, zpočátku disco dance. Pak ale přišel boom hip hopu a v tom jsem se našla. Grecman: Tancoval jsem od základní školy. S hip hopem jsem se pořádně seznámil na střední škole v Uherském Hradišti.

* Jaký je životní styl hiphoperů?

Hladíková: Jsme uvolnění, nestrojení, na nic si nehrajeme. Hip hop, především rapové texty a tanec, může dělat každý bez ohledu na majetek. Grecman: Pro nás oba je hip hop především tanec a hudba.

* Dá se hiphoper rozeznat na první pohled podle oblečení?

Grecman: Určitě ano, na ulici dnes potkáte hodně mladých lidí, kteří mají kšiltovku s rovným, placatým kšiltem, šperky, k tomu kalhoty, které rozkrokem sahají až skoro k zemi, a na nohou adidasky, nike nebo jiné značkové boty. Hladíková: Existuje strašně moc podstylů hip hopu, takže některé holky dnes nosí i těsné oblečení. Trendy jsou různé, mění se. Nejsou žádná nepřekročitelná pravidla.

* Jaká je hiphopová scéna ve Zlíně?

Grecman: Trochu to upadá, především, co se týká tance. Hudba se rozvíjí dobře, objevují se nové tváře. Ale ohledně tancování to tady ve Zlíně není úplně nejlepší. Hladíková: Jedním, z posledních míst, kde jsou pravidelně hiphopové akce, zůstal klub Backstage. Občas je něco v Golemu, ale řada dalších diskoték moc hip hop nehraje.

* Patří k hip hopu i sprostá slova a vulgarismy? Máte nějaký slang?

Grecman: Songy raperů a hiphopových zpěváků jsou většinou sprosté. Hladíková: Hustý, mega, čekuj (sleduj to, dívej se, poslouchej - pozn. red.), super, to jsou určitě slova, která k hiphoperům patří. Prostě nejsme žádná katolická organizace.

* Posloucháte spíše zahraniční, nebo domácí scénu?

Hladíková: Já téměř výhradě americkou. Hodně mám ráda také japonského tanečníka Tatsua nebo tanečnici Luam. Grecman: Pro mne jsou ikony hlavně tanečníci Lyle Beniga a Shaun Evaristo. Sleduji ale i českou a slovenskou hudební scénu. Slováci jsou na tom trochu lépe, mají poměrně výrazné kapely Moja reč nebo Rytmus. Ve Zlíně hodně lidí zná a poslouchá místní Idea Fatte, otrokovickou RnB zpěvačku Lů nebo kapelu Defuckto. Úspěšný je i DJ Wich.

* Taneční soutěže mají formu takzvaných battles. Můžete je nějak přiblížit? Jak vypadají?

Hladíková: Existují taneční školy neboli „krůčka“ (z anglického crew, což znamená parta lidí - pozn. red.). Ty mohou spolu chodit soupeřit. Dvě skupiny tančí proti sobě, kdo koho přetančí. Jeden na jednoho, dva na dva nebo celá „krůčka“ proti sobě. Může to být v ulicích nebo soutěžně i s porotou.

* Vy v nějaké takové skupině tančíte?

Hladíková: Máme ve Zlíně skupinu PH Crew, scházíme se pravidelně jednou týdně. Když někdo požádá, rádi zatančíme na diskotékách exhibičně, jezdíme i na soutěže. Je nás asi patnáct, kluci i holky.

* Mají hiphopeři nějaké nepřátele?

Grecman: Kvůli našemu oblečení se do nás několikrát naváželi skinheadi. Ale oni mají problémy se všemi. Pnutí je i mezi námi a metalisty, ovšem spíše z jejich strany. Hiphopeři se nevyhraňují proti jiné subkultuře.

* Stále platí, že je pro subkulturu hip hopu typické kouření marihuany?

Grecman: Trávu dneska kouří spousta lidí, ale je pravda, že pokud se někde potkají hiphopeři, tak třeba v přestávce mezi tancem je marihuana občas cítit.

* Co říkají na hip hop vaši rodiče?

Hladíková: Poznámky slyším pravidelně. Rodiče si myslí, že je to úplně mimo, že to nemá žádnou budoucnost a že tím ztrácím čas. Oni by asi byli nejraději, abych dělala latinskoamerický tanec. Krásné šaty, střevíce, nádherné účesy a tak. Grecman: Hudbu berou normálně, ale když jim pustím nějaké taneční video, které se mi líbí, a chtěl bych to tak dělat, oni se diví, že tohle je vůbec tanec.