Tartan vyměnila za ŠuTri
Jezdí na horském kole, které střídá za silniční. Vedle toho plave a hlavně běhá. Je jí jedno, jestli na tartanovém oválu nebo v přírodě.
Jak to všechno zvládá? „Je to náročné. Hlavně to dojíždění,“ říká jedenadvacetiletá Valerie Eningerová z Vodňan a členka týmu ŠuTri Prachatice. Má hodně sportovních zájmů a v poslední době sbírá i ocenění za dřinu, kterou jim věnuje.
Původním zaměřením atletka se před dvěma roky rozhodla dát se na triatlon. Sem tam si zajede nějaký závod na horském kole a pro příští sezonu zase plánuje návrat na dráhu. V Písku bude mistrovství republiky do dvaadvaceti let a místní atletický klub by byl rád, aby za něj startovala.
„Ještě pořád tam jsem členkou. I když jsem za ně poslední dobou nic neběhala, nevyhodili mě,“ usmívá se dřívější studentka střední zdravotnické školy v Písku, která teď jezdí do Českých Budějovic na Pedagogickou fakultu Jihočeské univerzity.
Sama přiznala, že atletiku šidila. A to si na jaře připsala na mistrovství republiky v terénním běhu bronzovou medaili v kategorii do dvaadvaceti let. Jinak měl ale přednost triatlon, duatlon a všechno, co s ním souvisí.
„Dokončila jsem druhou sezonu a jsem docela spokojená,“ říká. Jediné, co jí trochu pokazilo náladu, je zranění kotníku v závěru sezony. Jeho rekonvalescence se vleče a kvůli tomu přišla o lepší umístění v celkovém žebříčku poháru.
„Chtěla jsem být do třetího místa. Jsem nakonec čtvrtá, ale nějak se tím netrápím,“ popisuje. Stejný osud ji potkal v poháru horských kol cross-country, kde také díky neodjetému poslednímu závodu spadla z medailových příček.
Valerie Eningerová přišla k triatlonu zvláštním způsobem. Nikdy plavání ani jízdu na kole nemilovala. Ale šla si vyzkoušet jeden závod v duatlonu v Tálíně u Písku a pak se nechala přemluvit i na triatlonový podnik. „Tam si mě všiml trenér Lorenc a nabídl mi, abych se přidala k týmu do Prachatic,“ vysvětluje.
A tak začala dojíždět. Pětkrát týdně chodila do bazénu, jezdila na kole a běhala. „První rok jsem toho tolik neodjela,“ dodává. Letos už to bylo lepší. Triatlon ji chytil. Závod není nikdy tak jednotvárný jako běh na atletickém oválu. Střídají se disciplíny i prostředí.
U Valerie Eningerové je nejslabší částí plavání a bohužel pro ni právě první disciplína hned rozhoduje.
Jak vyleze závodník z vody s nějakou ztrátou, těžko ji na klasickém silničním kole dožene. Ona není výjimkou.
„Pochopila jsem, že v Českém poháru v triatlonu nemám moc šancí,“ vysvětlila Eningerová. A tak zkusila jeho terénní variantu. Odjela několik závodů Xterra Czech, kde silniční kolo mění za horské. V terénu se dají i s nepříznivým plaváním dělat zázraky. Získala už druhé a třetí místo. „Taky jsou tam všeobecně horší plavci,“ dodává.
V příští sezoně chce zkusit mistrovství republiky na dráze, kde dělá vytrvalostní běhy. „A pak objedu asi všechno, co půjde,“ směje se. Má stanovené výkonnostní limity, ale mluvit o nich nechce. Aby jich dosáhla, trénuje zase každý den. „Vždycky se někam dostanu. Už to vypadá, že se to povede, a pak se mi něco stane,“ přeje si hlavně pevné zdraví.
