Táta jezdí od čtrnácti, dcera od šesti

Jezdí celá rodina. Svou mašinu s nadupaným motorem má táta, máma i osmiletá dcera.

Burácení motorů a vůně benzinu. Spanilá jízda Hell´s Angels? Ne. To si jen Hůlovi z Hrádku u Sušice vyjeli na rodinný výlet. Michal Hůla je ortodoxní motorkář už od dětství. Jako každý kluk začínal s klasickým pionýrem a skončil u třináctistovky Suzuki Hayabusa. Ovšem není sám. Silným motorům holduje i jeho manželka Martina a osmiletá dcera Natálka. I ony mají své vlastní stroje.

K miminku mašinu

Michalu Hůlovi je jedenatřicet let. Za relativně krátkou dobu má už ale najety tisíce kilometrů, vystřídal spoustu motorek a zažil čtyři bouračky. „Asi nejkurióznější se mi stala v sedmnácti letech. Upravil jsem si Jawu 350 tak, že vypadala jako harley davidson. Hned jak slezl na jaře sníh, oblékl jsem si koženkové kalhoty s třásněmi, bundu a vysoké boty. No zkrátka frajer. Nastartoval jsem, s rachotem zařadil jedničku a po očku sledoval, jak na mě kouká celý panelák,“ vzpomíná motorkář.

„Jenže jsem měl motor špatně seřízený, takže běžel opačně. Najednou se motorka rozjela pozpátku a po třech metrech jsem se válel na zemi,“ říká s úsměvem. Motorku tehdy s pláčem odtlačil do garáže, ovšem nadšení neochablo. Když se Michal Hůla oženil, rozhodl se, že naučí na motorce jezdit manželku. „Byla to ode mě trochu vypočítavost. Přijedu na sraz, tam si dám s kamarády nějaké to pivo nebo kořalku a manželka mě pak odveze zpátky,“ říká.

Tehdy ovšem netušil, že Martinu silné stroje chytnou natolik, že z odvozu domů nebude nic a na srazy budou jezdit každý na svém stroji. „Dokonce jsem od manžela dostala motorku, když se narodila Natálka. Michalova maminka je ze staré školy, takže čekala, že k narození miminka dostanu zlatý prstýnek. Místo toho mi dal klíčky od mašiny,“ říká Martina Hůlová, která je hrdou majitelkou krásné yamahy. Jízda na motorce ovšem nepřináší jen požitek. Občas se stane, že stroj lehne na silnici ve vysoké rychlosti. Kvůli tomu obecně platí, že motorkáři jsou dobrovolnými dárci orgánů.

„Základní pravidlo je mít ze stroje respekt. V okamžiku, kdy se jezdec přestane bát, s největší pravděpodobností brzy havaruje. To se mi stalo před několika dny. V poměrně vysoké rychlosti jsem skončil na silnici a následně v nemocnici s poraněnými žebry,“ popisuje svou poslední nehodu Hůla. „A je to i dobrá rada pro všechny motorkáře, kteří se na silnici rádi předvádí, a následky pak mohou být tragické,“ dodává.

Ve vzpomínkách se ale raději vrací k příjemnějším zážitkům. „Nezapomenu na svůj první motosraz. Bylo to před čtrnácti lety ve Veselí nad Lužnicí. Dost jsem se tam opil a ještě se nechal potetovat. Opravdu vydařená jízda,“ podotýká Hůla. „Jindy jsem se zase vydal do Rakouska, kde jsou ovšem skeptičtí vůči hlasitým motorům. Policista na hranicích se rozčiloval, že ho chci podvést, že moje motorka má určitě hlasitější výfuky než to, co mu na celnici předvádím. Vzal mi za plyn plnou silou, z neúplných výfukových vývodů vyšlehly plameny a celník si uškvařil ponožky,“ vypráví motorkář.

Dnes je Michal Hůla milovníkem silných silničních motorek. Bylo i období, kdy holdoval chopperům. „Měl jsem i harley davidson. Jenže pak jsem přičichl k silným a rychlým mašinám a harley mě přestal bavit,“ vysvětluje Hůla.

Začala s minibikem

A osmiletá Natálka Hůlová? Na první pohled je jako ostatní děvčata v jejím věku, která mají ráda panenky a kreslené seriály. Natálka už je ale ve svém věku trochu dál. Od rodičů dostala čtyřkolku, se kterou dovádí jako zkušená motorkářka a návštěvnice srazů. „Když jí bylo šest let, koupili jsme jí minibike a s kamarádem jsme ji učili jezdit. Šlo to dost dobře, jenže v jednu chvíli jsem zaváhal, a než jsem ji stačil zachytit, narazila do obrubníku a byla na zemi,“ vzpomíná Michal Hůla na začátky své dcery.

Starostlivý otec se okamžitě k Natálce rozběhl, ale ta vstala a místo slz následovala na šestileté dítě poměrně nezvyklá reakce. „Tatínku, ty si vůbec neuvědomuješ, že jsem tvoje jediná dcera a teď jsem se kvůli tvé nepozornosti málem zabila,“ prohlásila tehdy.

S touto příhodou skončila dívka s minibikem a přesedlala na čtyřkolku s malým obsahem. Na té se prý cítí bezpečněji a už v šesti letech neměla problém se rozjet na velké čtyřkolce. „Jezdí s tím jako drak, až mám o ni obavy. Občas ji musím krotit,“ říká táta malé motorkářky. „I se čtyřkolkou jsem bourala. Naštěstí se mi nic nestalo, ale už mám vepředu ohnutý rám,“ pochlubila se dívka svým strojem v maskáčovém designu.