Teď jsme se pustili do Robinsona

O svých radostech vypráví v seriálu Sedmičky liberecký architekt a tvůrce interiéru hotelu na Ještědu Otakar Binar.

Říká, že každá radost je vyvážená smutkem. Přesto Otakar Binar, liberecký architekt, blízký spolupracovník a přítel slavného Karla Hubáčka, našel hned několik věcí, které by zařadil mezi své radosti.

1. Vnučka Míša

Absolvovala první třídu, je učenlivá, pozorná. S její maminkou se střídáme večer ve čtení. Teď jsme se pustili do Robinsona Crusoe. Což už je taková pokročilejší četba, už to nejsou pohádky. Naše první dcera umřela v sedmi letech, přesně jako je teď Míše. O to víc se člověk raduje, když vidí, že je zdravá a má se k světu.

2. Architektura

Ještě občas něco nakreslím, nějaký rodinný domek. V architektuře jsem měl velké štěstí. Od samého začátku jsem byl u Karla Hubáčka, což byl opravdu bezvadný člověk. Za celou dobu jsme nakreslili spoustu všelijakých projektů a studií. A výhoda byla, že Hubáček se bránil, abychom nedělali bytovky, kterými zahnojíte každé město stejně.

3. Malování

To mi také vydrželo až dodnes. Maloval jsem už odmalička. A původně jsem měl malbu i studovat. Můj učitel kreslení z průmyslovky, pan profesor Hlavsa, mi tehdy radil, ať se vykašlu na stavařinu a ať jdu na malbu. Tak jsem dělal zkoušky u národního umělce pana profesora Strnadla, ale nevzali mě. Strnadlo mi řekl: „Co se sem cpeš? Když máš průmyslovku, tak jdi na architekturu!“

4. Rodiče

Měl jsem sestru, hodnou mámu, bezvadného tátu. Nebyli jsme na tom nejlíp, ale vychovali nás, jak nejlépe uměli. Byli mi vzorem. Jak se otec choval k mámě, tak se snažím chovat i já.

5. Přátelé

Pohyboval jsem se v bezvadném prostředí. V ateliéru u Karla Hubáčka byla báječná atmosféra. Nikdo nebyl ve straně. Jednoho nám tam potom dali, ale toho jsme zpracovali, takže ten byl potom jako náš. V té době byli takoví přátelé k nezaplacení. Byla to krása ve zlé době.

6. Vzpomínky

Rád vzpomínám, třeba na to, jak jsme připravovali Liberecké výstavní trhy. To byla fajnová práce. Jezdili jsme po republice, poznali jsme spoustu nových lidí a podniků. Kreslil jsem pavilon A, což byla nesnadná práce, protože tehdy nebyl dodavatel, takže v LVT stavělo pavilon osm zaměstnanců!

7. Nová vláda

Snad se bude snažit o něco víc než ty předcházející. O politiku se zajímám. Člověk by se neměl divit. Po érách fašismu a bolševismu je národ poničený, a tak mi není jedno, co bude.