Těla ryb tvaruje směsí pilin a sádry

Jonáš ve velrybím břiše. Na slavný biblický příběh myslí Josef Nováček, když preparuje dravé ryby. V břiše totiž často objevuje ještě jednu menší rybu. Když není moc natrávená, vycpává obě. Obsah žaludku pro něj bývá i cennou informací.
„Dozvím se, jakou nástrahu mám při rybolovu použít, jakou má ryba ráda a na jakou zabere,“ popisuje čtyřiasedmdesátiletý preparátor. Po letech zkušeností rybu v žaludku pozná i podle kostry.
V jeho sbírce, v předsíni domku u mlýnského náhonu ve Vodňanech, je na třicet druhů sladkovodních ryb. Téměř všechny, které v Česku žijí. A kromě chráněných preparuje i raky. Neví o rybě, kterou by nedělal a podrobně neznal.
Mořských má vzhledem k jejich množství jen nepatrnou část. Pro většinu lidí neznámých. Mořská jehla, máčka, vesloun, brosna, mník, ostroun, mořská kočka, polak, štítník, pyskoun, mořský ďas a mnoho dalších včetně žraloků, rejnoků, chobotnic, krabů nebo langust.
Jen u jedné schází cedulka s jménem. „Ani já, ani jiní odborníci nevíme, co to je,“ krčí rameny bývalý učitel sportovního rybaření na místní rybářské škole. Přesnou evidenci počtu exemplářů Josef Nováček nemá. Od třiasedmdesátého roku dal nesmrtelnost tisícům ryb. Ročně mu ožívá pod rukama kolem pěti set vodních živočichů. Věnovat se vycpávání ryb znamená znát jejich anatomii a způsob života.
Mezi hrstkou českých preparátorů patří Nováček kvalitou zpracování mezi špičku a jeho sbírka je největší v republice. „I když existuje mnoho knih a v rybářské škole preparování vyučují, jsem samouk. Na všechny fígle jsem si musel přijít sám,“ říká.
Základem je, aby byla ryba k preparaci v dobrém stavu. Čerstvě ulovená nebo zamražená. V létě nejde pro vysoké teploty vůbec dělat. Ryby rychle rozmrzají, měknou, takzvaně se uvaří a rozpadnou.
Práci začíná Nováček vyjmutím masa a kostí, kůži se šupinami a ploutvemi konzervuje ve formalínu, pak všechno týden až tři měsíce suší. Těla pak plní a tvaruje směsí pilin a sádry, aby vypadala jako v pohybu, barevně je upravuje a nakonec dolepuje skleněné oči.
Z nástrojů používá kleštičky, pean, nůžky, pinzety, jehly a nitě. „V rukavicích nedělám, v prstech bych neměl cit a povrch ryby by mohly poškodit. Snažím se proto omezit styk s chemikáliemi,“ poznamenává.
Nejlépe jdou preparovat raci, krabi nebo žraloci. Nejvíc Nováčkovi dají zabrat mořské jehly nebo mečouni. „Kvůli jejich extrémně slabé kůži, kterou bych přirovnal k dámské silonce. Když ji vyplníte, musíte ji sešít a nepotrhat. A to je největší piplačka,“ upozorňuje.
Pracné jsou i malé ryby do kterých se nedostane prsty, ale jen pinzetou. U kaprovitých zas odpadávají šupiny. Ostražitý musí být při preparování ropušnice. Má jedovaté trny a při neopatrné manipulaci si může člověk způsobit zdravotní problémy.
O zásobování materiálem se starají většinou rybáři, kteří si tak chtějí uchovat památku na svůj rekordní úlovek. Něco si vozí Nováček z rybaření v Norsku. Tamní kempy jsou vybavené mrazícími boxy a úlovky si pak rybáři snadno převážejí v polystyrénových bednách. Vycpaná ryba se musí s živou shodovat i barevností. Většinu ryb má Josef Nováček „v oku“, ale někdy si před preparováním popíše její vzhled na papír. Když neví, listuje v knihách a atlasech. Radí se i s odborníky z výzkumného ústavu.
Nejmenší rybka mezi jeho exempláři je několikacentimetrová koljuška. Ale preparovat jdou i akvarijní rybky. Největší byl patnáctikilový kapr nebo hlava z pětasedmdesátikilového sumce, nejdelší byl žralok se 168 centimetry. Nejvzácnější ryba je chiméra, která žije v hloubce tří set i více metrů. K Josefu Nováčkovi chodí školní exkurze. Občas vystavuje na Zemi živitelce nebo na vodňanských rybářských dnech. Z výstav po republice má řadu medailí a ocenění.