Společnost EuroTel tehdy zahájila provoz analogové sítě NMT s předčíslím 601, síť měla zprvu jen dva vysílače v Praze a jeden v Brně. Vlastnictví mobilního telefonu bylo v té době viditelným symbolem bohatství.
Při pohledu do dobových ceníků není divu; aktivace služby stála 29 tisíc čekoslovenských korun, měsíční paušál vyšel na dva a půl tisíce korun a za minutu hovoru, včetně příchozího, si EuroTel účtoval 15 československých korun. Mobilní telefon stál 60 tisíc. Průměrná mzda v Československu přitom v té době dosahovala 3800 korun.
Ještě v roce 1995 se kvůli monopolu společnosti EuroTel (ta byla společným podnikem americké firmy Atlantic West a telekomunikační společnosti SPT Telecom; jejím nástupcem je dnešní O2) dal nejlevnější mobil s aktivací pořídit za 35 tisíc korun, více než čtyři průměrné hrubé měsíční mzdy, minuta hovoru stála 12 korun. Kromě velkých kufříkových telefonů se i v původem severské síti NMT (Nordic Mobile Telephony) postupně objevily také menší přístroje do kapsy.
Změnu do způsobu využívání mobilních telefonů přineslo až spuštění modernější digitální sítě GSM (Global System for Mobile Communications), která se v Evropě začala prosazovat od začátku 90. let. O vybudování sítě rozhodla vláda v srpnu 1995 a o necelý rok později se již telefonovalo. Jako první přišel 1. července 1996 na trh EuroTel, o čtvrtrok později zahájila provoz konkurenční GSM síť Paegas společnosti RadioMobil (předchůdce dnešního T-Mobilu).
Příchod konkurence a nástup dotovaných telefonů (a na podzim 1997 také předplacených karet, jež umožnily volat i lidem, kteří nemohli nebo nechtěli platit několikasetkorunový měsíční paušál) výrazně rozšířil počty mobilních telefonů. Zatímco v roce 1995 bylo v Česku 45 725 telefonů sítě NMT, o rok později už lidé používali přes 200 tisíc mobilů. Na přelomu let 1998 až 1999 pak počet uživatelů překročil milion.
Třetí hráč
Na jaře 2000 pak český mobilní trh zažil další velkou změnu, když začal zákazníky lákat Český Mobil, který provozoval síť s názvem Oskar (později jej odkoupil nadnárodní Vodafone). Konkurence přinesla další snížení cen, postupem času však začalo přibývat kritických hlasů, podle kterých - zejména ve srovnání se zahraničím - byly ceny volání v České republice příliš vysoké. Odborníci poukazovali i na to, že se v Česku pomalu prosazují technologické novinky, například rychlý mobilní internet.
V lednu 2006, jen půl roku předtím, než tehdejší Eurotel ukončil po 15 letech provoz sítě NMT pro hlasové volání, přišla jedna z nejdůležitějších změn, alespoň z pohledu zákazníka.
Před zhruba deseti lety se totiž otevřela možnost ponechat si původní telefonní číslo i v případě přechodu k jinému operátorovi (do té doby znamenala změna poskytovatele služeb nevyhnutelně i nové číslo). Díky přenositelnosti se mimo jiné zvýšil tlak na ceny a lidé, kteří chtěli operátora změnit, se často dočkali velmi lákavé nabídky od původní firmy.
Řadu let se hovořilo o možném příchodu dalšího operátora, kromě nepříliš úspěšné sítě U:fon, používající ale nestandardní telefony, však zůstávalo jen u spekulací. Vstup nového hráče nepřinesla ani aukce kmitočtů pro rychlé mobilní sítě LTE před čtyřmi lety. Nová konkurence nicméně na trh přišla, a to na podzim 2012 v podobě virtuálních operátorů. O nástup firem, které využívají infrastrukturu stávajících operátorů, se výrazně zasloužil tlak Českého telekomunikačního úřadu.
Ve stejné době, kdy na trh začali přicházet virtuální operátoři, se čeští zákazníci dočkali i výrazné změny v cenách. V dubnu 2013 totiž Telefónica (dnešní O2) nabídla neomezené volání a SMS za 749 korun měsíčně (při uzavření smlouvy na dva roky), tedy více než dvakrát levněji, než bylo do té doby zvykem. Na její krok ovšem brzy reagovala podobnými cenami i konkurence, firmy ale částečně omezily nabízení výhodnějších cen lidem, kteří hrozili odchodem.
Dnes je v Česku podle dostupných údajů přes 14 milionů aktivních mobilních čísel, tedy na každého občana připadá více než jedno. Část z karet ale slouží pro různá technická zařízení, jako jsou například poplašná zařízení nebo třeba dálková ovládání garáží. Vedle tří mobilních operátorů pak v České republice funguje více než stovka virtuálních operátorů
