Může telefon sloužit jako terapeutická pomůcka? Těžko. Sbírka telefonů v lékařské ordinaci by ale mohla na člověka zapůsobit tak, že se podvědomě uvolní a zbaví se stresu.
Pokud to tak je, pak se pacienti zlínského doktora Lubomíra Nečase musí cítit skvěle. Jakmile totiž vstoupí do jeho ordinace, jsou obklopení historickými telefonními přístroji.
Todor Živkov a jeho služební telefon
První telefon, který se stal základním kamenem Nečasovy sbírky, si lékař nechal z nostalgie. „Když jsme likvidovali v ordinaci starý vytáčecí aparát a měla se tam dát krabice s tlačítky, říkal jsem si, že je škoda ho vyhodit. Líbil se mi, a tak jsem si ho schoval,“ zavzpomínal Lubomír Nečas.
Když po čase narazil na podobný přístroj, přibral ho k prvnímu kusu a výrazně nakročil k tomu, aby se z něho stal sběratel.
Tomuto označení se však poměrně ostře brání. „Opravdu nejsem sběratel. Staré telefony mám prostě rád, je to hlavně estetická záležitost,“ tvrdí lékař, který za patnáct let shromáždil víc než tři stovky historických přístrojů.
Mezi nimi je řada sběratelských cenností. Například sluchátko z francouzského vojenského telefonu. „Je to nejstarší věc, kterou mám. Jde o kus ze začátku dvacátého století,“ přiblížil Lubomír Nečas.
Chlubit se může i celou řadou aparátů na kliku. „Volající zatočil kličkou a dovolal se na ústřednu, kde mu spojovatelka spojila požadovaný hovor,“ vysvětlil Nečas funkci starodávného zařízení.
Ke kuriozitám patří i přístroj, který měl na stole bulharský komunistický vůdce Todor Živkov. „Možná, že s ním volával Leonidu Brežněvovi do Moskvy,“ zavtipkoval lékař. „Získal jsem ho přes bulharskou ambasádu v Praze,“ upřesnil Nečas.
Další podivuhodný kousek má zelenou barvu, zdobí ho arabské znaky a něco, co připomíná medaili za chrabrost. „Je to přístroj z Bagdádu. Přinesl ho jeden z našich vojáků, který pracoval v Iráku jako člen ochranky. Trpěl zdravotními potížemi a my jsme objevili, že má střepinu v noze. Není to sice vzhledově hezký kus, ale cením si ho,“ nastínil historii přístroje Nečas.
Poměrně slušnou část sbírky tvoří zahraniční telefony. Jsou to kusy, které si lékař dovezl z cest nebo získal od přátel a známých.
Marylin Monroe zvedá větrák sukni
„Zajímavý je třeba telefon z Číny, který má kratší šňůru, protože Asiaté jsou menší a nemají tak dlouhé paže jako Evropané,“ ukazuje Nečas ochotně. Další aparát z bohaté sbírky, z níž je v ordinaci umístěna pouhá část, pochází z Libanonu a hýří barvami.
Jako nevkusná ozdoba vitríny vypadá exemplář, jemuž vévodí asi třicet centimetrů vysoká postava Marylin Monroe. Příchozí hovor neohlašuje přístroj obyčejným vyzváněním, ale vyhrává hit I Wanna Be Loved By You z filmu Někdo to rád horké, který tam slavná americká herečka zpívala.
Během písně pod její figurou hučí větrák a zvedá jí sukni. „Je to telefon z Ameriky. Zkrátka kýč,“ míní Nečas.
A není to jediný kus tohoto ražení. „Doma mám něco podobného. Telefon ve tvaru motorky, která místo zvonění túruje motor. Podobně kýčovitá je skříňka s vyřezávanou loveckou tematikou, ve které se ukrývá telefon. A támhle je přístroj ve tvaru kachny,“ ukazuje lékař do horních pater poliček.
Nepřehlédnutelná je velká krabice nad jeho pracovním stolem. „Je to součást telefonní ústředny ve Zlíně z okresního úřadu z padesátých let minulého století,“ odhalil totožnost zařízení zlínský doktor.
Skutečnou perlou sbírky je telefonní budka ze socialistických časů.
„Získal jsem ji ze zlínských filmových ateliérů, kde sloužila jako rekvizita. Chtěli ji zlikvidovat, ale podařilo se mi ji odkoupit,“ shrnul Nečas, jak přišel k jedinečnému exponátu. Brzy ho doplnil o telefonní automat na padesátihaléřové mince, který už měl doma. „A teď ji mám na zahradě,“ upřesnil, kam budku „uklidil“.
Pacienti, kteří vejdou do Nečasovy ordinace poprvé, jsou zpravidla překvapeni. „Prostředí hraje velkou roli. Když člověk přijde někam, kde je úplně bílo a jsou tam přístroje, které ho mají zkoumat, působí to na něho psychicky nepříjemně. U mě se aspoň rozptýlí. Najednou je klidnější a není v takovém stresu jako v běžné ordinaci,“ prozradil lékař.
I proto se občas stane, že některý z pacientů přinese zcela nezištně nový kus do jeho sbírky. Tu Nečas rozšiřuje hlavně na burzách, bleších trzích nebo v internetových aukcích.
Cena za kus se může pohybovat v rozmezí tisícikorun. „Dobře vím, za které telefony jsem dal nejméně. Za tři kusy jsem zaplatil bezdomovci v brazilském Rio de Janeiru pouhý dolar. To byl dobrý kauf. A ten nejdražší přístroj mě stál asi pět tisíc. Ještě že to neví manželka,“ počítal s úsměvem majitel sbírky.
Některé aparáty získává ve stavu, kdy je nutná jejich odborná rekonstrukce. „Každý telefon pečlivě vyčistím. Náročnější opravy si ale raději nechávám dělat, protože na ně nemám čas ani dost znalostí.
Třeba mosazný telefon, který jsem koupil na bleším trhu v Praze, byl jenom nevzhlednou hromadou železa, a nakonec se z toho vyloupl krásný kus. Když mi ho donesli, myslel jsem, že vzali něco jiného,“ usmíval se Nečas.
Každý telefon má svůj jedinečný osud, jenže není lehké zmapovat historii jednotlivých přístrojů. „U některých aparátů lze říct, že jsou z Baťova areálu ze třicátých let, ale dnes už není možné zjistit, na kterém pracovišti stály a kdo je používal. Nemůžeme ani říct, který telefon měl Baťa ve své pracovně. Možná, že je to jeden z těch, které mám ve sbírce,“ zasnil se Lubomír Nečas.
Telefony jsou funkční, žádné atrapy
Ač se to může zdát neuvěřitelné, drtivá většina přístrojů je plně funkčních. „Devadesát procent aparátů by po připojení normálně fungovalo. Některé mám napojené a občas mi tady zvoní,“ potvrdil lékař.
Ze své sbírky by si klidně mohl udělat muzeum, zatím o tom však neuvažuje. „Na nic takového jsem dosud nepomyslel,“ kroutí hlavou úspěšný sběratel. „Do hrobu si ale nic nevezmu, takže jednou to po mně převezme někdo z potomků. Třeba sbírka nakonec opravdu skončí v nějakém muzeu,“ přemítá Lubomír Nečas.
Případní pokračovatelé však budou muset provést důkladnou evidenci. Současný majitel a zakladatel sbírky totiž nic takového nedělal. „Nosím to všechno v hlavě, k popisu jednotlivých exemplářů jsem se zatím nedostal. Není na to čas,“ tvrdí lékař.
