Tereza Lstibůrková: Připoutejte se, prosím

Díky kamarádovi, který vlastní vrakoviště, začala před 4 lety architektka Tereza Lstibůrková se svým manželem tvořit doplňky z vyřazených bezpečnostních pásů. Ačkoli spousta materiálu ze starých aut se dá znovu použít nebo recyklovat, pásy obvykle končí ve spalovnách. A toho manželé Lstibůrkovi využili, pár si jich odkoupili a dnes, již protřelí množstvím vrakovišť i jejich sortimentem, prodají zhruba 2 tašky denně.

„Nebyl to původně podnikatelský záměr. První tašku jsem si udělala pro sebe a okolí na to zareagovalo velmi pozitivně, až mě švagr přesvědčil, že bych mohla šít víc. A tak vznikla naše značka ZasPas,“ říká skromně Tereza, která postupem času zařadila do výroby kromě tašek i peněženky a větší cestovní tašky. Sama vytváří nejdřív jejich prototypy, které šije doma. Ty pak putují do jedné malé firmy na Hlinsku, kde jsou ušity na strojích, které se používají na práci s kůží.

„Pásy jsou z velmi pevného materiálu a tím, že je na sebe vrstvíme, potřebujeme, aby měly stroje vyšší zdvih patky.“ Podle barvy a kvality pásu pozná nejen, jak je starý, ale i z jakého je auta. „Strašnou radost mi udělá, když občas najdeme nějaký extravagantnější kousek, jako například červený nebo sytě modrý. Ty bývají ze sportovních aut.“

Tereza byla v době focení těhotná, momentálně si užívá mateřství v rodné Chrudimi, kam přesunula i svou dílnu. | Zdroj: Tomas Zelezny

Každý „čerstvý“ pás z vrakoviště musí sympatická architektka nejdříve pečlivě zbavit plastů a kovu, několikrát po sobě vyprat, usušit a roztřídit podle barvy, struktury, vzoru a kvality. „Je to perfektní materiál, protože je velmi pevný, voděodolný a dokonce nám jedna zákaznice psala, že o tašku omylem típla cigaretu a nic se nestalo,“ dodává se smíchem Tereza.