Jako v akčním filmu. Tak jsem si připadala, když jsme společně s fotografem na různých místech v Kladně „ztráceli“ peněženky a testovali, jestli ve městě žijí poctiví nálezci.
„Ty bys nemohla být zloděj,“ vrčel na mě, když jsem se pokud možno nepozorovaně snažila na ulicích, úřadech a v obchodech „zapomínat“ jednotlivé portmonky. Cítila jsem se nápadná jako slon v porcelánu, a to jsem ani nedělala něco špatného. První nálezce se ozval, sotva jsem upustila poslední lákadlo.
Příjemný ženský hlas na druhém konci telefonu zněl potěšeně. „Mám vaši peněženku,“ oznamoval. Něco podobného pak následovalo ještě v dalších dvou případech. Peněženek jsme odhodili celkem sedm. Čtyřicetiprocentní úspěch považuji za docela dobré skóre. Bohužel musím říci, že když jsem před lety opravdu ztratila své osobní věci, takové štěstí jsem neměla.
