Ticháček: Občas potřebujete mít štěstí | E15.cz

Ticháček: Občas potřebujete mít štěstí

Letošní zima potrápila také opavské záchranáře. Záchrana života je v mrazu a přívalech sněhu složitější.

Ředitel opavské záchranné služby Milan Ticháček pracuje u záchranky už čtyřiatřicet let. Zásahy v mrazu a sněhu jsou podle něj složitější a letošní zima opavské záchranáře hned několikrát pořádně potrápila. „Extrémní počasí má vliv na spoustu věcí v našem životě. Jsou situace, kdy potřebujete mít štěstí,“ říká Ticháček.

Zima je letos výjimečná. Co to znamená pro opavské záchranáře?
V prvních třech dnech kalamity jsme používali jen vozy s náhonem na všechna kola. Nejrychleji byly dostupné hlavní tahy, některé menší uličky jsou špatně dostupné i dnes. Stane se, že na Vítkovsku a letos dokonce i na Opavsku se posádky kvůli počasí nedostanou do práce nebo z práce. Informace o neprůjezdných cestách nedostáváme automaticky, ale zjišťujeme je sami. Dozvídáme se o nich se zpožděním, obvykle až tam někdo uvízne.

Dostali jste se letos k pacientovi kvůli sněhu pozdě?
Měli jsme problém dostat se k pacientovi, který v závěji uvízl s autem. Dostal velmi pravděpodobně infarkt, pak měl i zástavu dechu a oběhu. Protože silnice byla neprůjezdná a ucpaná uvízlými vozy, snažili jsme se k němu dostat ze dvou stran. Trvalo to ale asi pětačtyřicet minut. Pokud je vhodné počasí, dá se využít vrtulník. Při hustém sněžení a větru ne. Extrémní počasí má vliv na spoustu věcí v našem životě. Jsou situace, kdy potřebujete mít štěstí. Je lepší, když vás nehoda potká za jasného suchého dne před branou kvalitní nemocnice než na opuštěné horské chatě za silné vánice.

Komplikuje mráz a sníh také práci lékařů?
Každý extrém je nevýhodný. Zima je komplikací pro pacienty třeba po nehodách. Naposledy to byla žena sražená vlakem. Ležela do našeho příjezdu na sněhu, a to při zásahu zhoršuje situaci. Hůře nacházíme žíly a na prochladlých prstech neměří prstové sondy. Kanyly, které zavádíme do dýchacích cest, úplně ztuhnou a jsou neohebné. Při podchlazení neúčinkují některé léky, mění se krevní oběh. No, a na nás samozřejmě zima taky účinkuje, v extrémním počasí se hůře pracuje i lékařům. Ošetřovali jsme například pacienta na mostě v nepříjemném větru při minus deseti stupních, to bylo velmi nevýhodné pro něj a promrzlá byla i posádka.

Vzrostl i počet výjezdů?
Změnila se jejich skladba. Nejhorší jsou vždy začátky nebo konce zimy. První kluzká vozovka znamená vážné dopravní nehody a zlomené ruce a nohy starších chodců při pádech. Jakmile se počasí ustálí, řidiči a chodci si zvyknou. Na konci zimy s příchodem suchých úseků cest střídaných kluzkými místy jsou zase vážnější nehody. Dalším specifikem zimy jsou samozřejmě prochladlí a někdy umrzlí alkoholici nebo lidé bez přístřeší.

Jaké máte zkušenosti s první pomocí, poskytovanou lidmi-nelékaři?
Můžeme je rozdělit do několika skupin. Jsou lidé, kteří se stále ještě snaží vytahovat jazyk a dělají to i za použití fyzického násilí. Například jsem zažil rodiče, kteří synovi při epileptickém záchvatu vyrazili zuby vařečkou, aby mu jazyk mohli vytáhnout. Viděl jsem dokonce i jazyk přišpendlený ke košili. To už se dnes nedělá a takový zásah je jen ke škodě. Správným postupem je zraněnému zaklonit hlavu, a tím se zprůchodní dýchací cesty. Pak jsou lidé, kteří mají zábrany na zraněného sáhnout. Jen pár lidí je opravdu informovaných a poskytnou první pomoc správně nebo postupují podle telefonické informace, kterou dostávají do příjezdu posádky od pracovníka operačního střediska.

Za jak dlouho by měla být záchranka u zraněného?
Zatím neexistuje zákonem stanovený interval. Z lékařského hlediska bychom chtěli, aby to bylo do tří minut, což je samozřejmě nereálné. Vyhláška o zdravotnické záchranné službě udává patnáct minut. Tento údaj slouží především k vytváření sítě výjezdových stanovišť. Za normální situace jsme schopní jej dodržet.

Setkáváte se i s napadením ze strany pacientů?
Se slovním agresivním chováním ano, se rvačkou naštěstí ne. Téměř vždy je to spojeno s alkoholem. Je to nový fenomén, který tu dřív nebýval, a zdá se, že agrese všeobecně přibývá.

Sám jezdíte do terénu. Jak se vám daří skloubit práci lékaře s povinnostmi ředitele?
Lékařů je málo. Jsem lékař, a tak chci i jako lékař pracovat. Udržet potřebné manuální dovednosti a také mít představu, jak to v práci chodí. Bez toho by vlastně nešlo tuto práci řídit. Velká část administrativní, ale i další manažerské práce se dělá v Ostravě. Jinak by opravdu nešlo dělat obojí.

 
Newsletter
Využijte služby
zasílání zpráv do vaší
e-mailové schránky!