Ať je všední den, víkend nebo svátek, tiskoví mluvčí jsou v pohotovosti. Argument, že je po pracovní době, si nemohou dovolit. S nabitým mobilem a přehledem o tom, co se právě děje, musejí být k dispozici pořád. K tomu všemu si musejí dávat pozor na to, co říkají, a ještě vypadat dobře.
„Celkem často se mi stává, že odpovídám novinářům na otázky během své dovolené. Mobil mi zvonil dokonce už i na vodě, když jsem sjížděla jednu z chorvatských řek. Samozřejmě, že jsem ho zvedla a dotyčnému poskytla informace, které požadoval,“ popisuje svou práci Věra Breiová.
Právě ona zastupuje největšího zaměstnavatele v kraji ArcelorMittal. A rozhodně to nemá lehké. Hutní firmu kritikové často obviňují z toho, že může za špatný vzduch na Ostravsku. Snaží se proto poskytovat médiím co nejpodrobnější vysvětlení k jakémukoli problému. „Občas se nestačím divit, v jak zkreslené podobě tyto informace vyjdou, na druhé straně je také dost těch, kteří informace nepřekrucují,“ říká Breiová, která vystudovala francouzštinu a češtinu. A proto nemá problém správně a srozumitelně se vyjadřovat.
Původně pracovala v Investiční a poštovní bance. „Když jsem se ale jednoho dne potkala na chodbě s černě oděnou ozbrojenou četou speciální jednotky, která se právě chystala na návštěvu u generálního ředitele, začala jsem zvažovat změnu působiště,“ vzpomíná Breiová. Odešla dělat tiskovou mluvčí do Tatry Kopřivnice, poté přešla do Kotouče Štramberk a pak do OKD. Od roku 2008 dělá tiskovou mluvčí a vedoucí oddělení komunikace v ArcelorMittal Ostrava.
„Pracuji sedm dní v týdnu. Čtyřiadvacet hodin denně mám u sebe zapnutý mobil. Vyjádření v médiích či vystoupení před kamerou jsou pouze část mé práce. Denně dostávám kolem stovky e-mailů, na které musím reagovat,“ říká Breiová, jejímž nejmilejším společníkem při práci doma je pes Vašek. Když má volno, chodí s ním do Komenského sadů.
Její kolegové stejně jako novináři ji znají jako vždy upravenou ženu, která má vkus. „Nikdy přesně nevím, kdy mi sem přijede třeba televize, takže na to musím být připravena. Džíny a triko jsou pro mě tabu,“ vysvětluje Breiová, která si ale sportovní oblečení užije dosyta ve svém volném čase.
Baterky si dobíjí na vodě nebo na horách. „Sjíždění řek jsem si zamilovala už ve třinácti letech. Nejčastěji jezdíme po Česku a Evropě, ale na svém kontě mám už i jednu kostarickou řeku a sjela jsem i Zambezi v Africe, což je jeden z nejtěžších toků na světě,“ říká.
Její další láskou jsou hory. „Letos na Tři krále jsem vylezla na Kilimandžáro, horu vysokou 5895 metrů,“ dodává skromně, jako by se nejednalo o nejvyšší africkou horu, ale o procházku na Ondřejník.
Zločin a nehody volno nemají
Vlastimil Starzyk momentálně zastupuje svého kolegu Ivana Žurovce, který je na tři měsíce na škole v Praze. A poznává, že práce tiskového mluvčího policie není jednoduchá.
„Zločinci si prostě volno nevezmou. Pořád se něco děje a já dobře vím, že novináři potřebují informace co nejdříve,“ říká Starzyk.
Každý případ musí zpracovat do čtivé podoby, ale informace nesmí nijak zkreslit. „Samozřejmě, že nebudu ze svodky opisovat, že neznámý pachatel vykonal na ženě v parku soulož, ale napíšu, že ji znásilnil. Také vím, že je zbytečné psát do tiskových zpráv čísla různých paragrafů, protože novinářům ani čtenářům nic neříkají,“ vysvětluje policejní mluvčí.
Často se stává, že přijede z práce a jen co zaparkuje, volá mu operační důstojník, že se právě stala vážná nehoda.
„Bez ohledu na to, že mi skončila pracovní doba, musím okamžitě zjistit podrobnosti, abych byl připraven odpovídat na dotazy novinářů. Pokud si mě vyžádá televize, musím vyjet přímo na místo nehody,“ říká Starzyk. „A někdy je to dost náročné. Třeba minulý pátek jsem se vrátil unavený po zkoušce na vysoké škole a u Příbora se stala vážná nehoda. S médii jsem to řešil až do večera,“ dává příklad Starzyk.
A další vážná nehoda se stala jen o den později. „To jsem se právě vracel s manželkou z nákupů v Ostravě. Doma jsem odhodil tašky a vyjel na místo,“ doplnil Starzyk.
Povodně. Osmačtyřicet hodin na nohou
Frýdecko-místecký magistrát reprezentuje od května 2007 Jana Matějíková. A narozdíl od ostatních tiskových mluvčích má zkušenosti i z druhé strany. Jako redaktorka zpravodajství pracovala deset let v místních rádiích.
Vzpomíná na povodně v květnu loňského roku, kdy byla na nohou nepřetržitě osmačtyřicet hodin.
„Jezdila jsem co dvě hodiny sledovat stav Ostravice, abych mohla podávat novinářům aktuální informace. Když mě pak viděl tehdejší náměstek Petr Cvik, zhrozil se a poslal mě domů vyspat se,“ vypráví Matějíková.
Jako bývalá zprávařka má výhodu v tom, že ví, o jaké informace mají redaktoři a reportéři zájem. Ví také, jak jim je podat, aby je zveřejnili. Každý tiskový mluvčí by měl mít podle ní cit pro výběr zajímavých témat.
„Jinak se pracuje s novináři, kteří vyžadují obsáhlejší informace a nejlépe ihned, jiná je práce s redaktory rádií, kteří chtějí krátké a výstižné zprávy s natočeným hlasovým příspěvkem neboli, jak se říká v rádiích, repem,“ vysvětluje Matějíková.
A zcela odlišná je práce s televizními štáby. „Z toho mám pokaždé trému. Tiskový mluvčí musí být prostě in, i když není zrovna v nejlepší formě,“ uzavírá Matějíková.
