Více než rok uplynulo od voleb, které vynesly do senátorského křesla hejtmana Olomouckého kraje Martina Tesaříka. Ten si pozici prvního muže v kraji prozatím ponechal s tím, že bude obě funkce najednou zvládat. „Bylo to správné rozhodnutí,“ tvrdí dnes hejtman a senátor Tesařík.
Po vašem zvolení jste řekl, že vám senátorská funkce pomůže lépe prosazovat zájmy lidí kraje. Co se vám za uplynulý rok podařilo konkrétně prosadit?
Když bilancuji, co jsem za rok udělal, vzpomenu si na vystoupení v Senátu při práci ve výboru a na plénu. Když k tomu přidám druhou rovinu, kterou je činnost v Senátu jako pojistka při tvorbě zákonů, tak pro mě bylo důležité vystoupit při projednávání novely zákona o zdravotnictví v otázce lázeňství.
Čeho se vaše vystoupení konkrétně týkalo?
Dopady z tohoto zákona by se měly podle propočtů negativně dotknout lidí krácením seznamu nemocí, na které mohl lékař vypsat lázně hrazené ze zdravotního pojištění. Další věc, kterou jsem na půdě Senátu prezentoval, byla záležitost petice s tématem národní park v Jeseníkách a další existence kamzíka. Samozřejmě je důležité, že se člověk setkává s ministry, a může tak lépe projednat spoustu věcí od fungování nemocnic až po dopravu.
Vidíte nějaký reálný dopad práce v horní komoře?
Je třeba si uvědomit, že práce v Senátu se týká zákonů. Řeknu poněkud nepřesný příměr, ale Senát není pekařství. Tam zákony nepečeme, ale posuzujeme je. Pakliže se domníváme, že zákon je špatný, a shodneme-li se na protinávrhu, tak se tento zákon vrátí do Poslanecké sněmovny a…
…a tam vás poslanci stejně přehlasují.
V této konstelaci to tak často je. Myslím si ale, že to není dobře, protože v Senátu sedí spousta lidí, kteří mají zkušenosti z komunální politiky.
Je něco, co vám za ten rok opravdu vyrazilo dech?
Byla to medializace výstupu jednoho ze senátorů na téma toaletní papír. Opravdu bych nikdy nečekal, že právě toto může být hlavní zprávou o působení Senátu. To mě velmi nemile zaskočilo.
Před volbami jste odrážel kritiku, že si s funkcí senátora zároveň ponecháte i hejtmanský post. I teď si myslíte, že se dá souběh obou náročných povolání naplno zvládat?
V období před volbami, ke kterému se otázkou vracíte, mě docela mrzelo, že diskuse o tom, co člověk je nebo není schopen zvládnout, se smrskla jen na moji osobu. O ostatních, kteří působí na náročných postech, se nehovořilo. Myslím ale, že jestli funkce zvládám, by měli posoudit lidé kolem mě. Chválit sám se nebudu.
Nejsou tyto funkce samy o sobě už tak dost náročné?
Bezesporu náročné to je, ale já své rozhodnutí vnímám jako správné. Na druhé straně jsem už před volbami prohlásil, že bude souběh funkcí omezený do příštích krajských voleb. Na funkci hejtmana už v nich kandidovat nebudu.
Koho byste rád viděl v pozici lídra vaší strany v krajských volbách?
To si nechám pro sebe. Byl bych rád, aby měl tento kandidát zkušenost z komunální politiky a aby věděl, jaké jsou reálné možnosti. Slibovat modré z nebe může sice působit krásně, ale realita je často jiná.
Která jména jsou ve hře? Co třeba kandidát na primátora v posledních komunálních volbách Jiří Rozbořil?
Jedna z největších organizací v krajském městě doporučila za lídra s velkým náskokem právě pana Rozbořila. Ale výběr bude ze širšího spektra. Mezi dalšími kandidáty je dlouholetý zastupitel pan doktor Vomáčka, na úrovni okresů se hovoří o jménu stávajícího poslance Jiřího Zemánka. Takže těch jmen je víc.
Nedávno jste se účastnil demonstrace v Praze. Proč? Neměl by zákonodárce pracovat na zákonech či interpelacích a demonstrování přenechat jiným?
Politik by neměl zapomínat, že je vyslancem lidí, kteří ho zvolili. A měl by slyšet jejich názory. Proto se účastním těchto akcí a považuji je za prospěšné. Je třeba lidem naslouchat a dát jim nezkreslenou informaci, kdo za ten výsledek může, aby to nevyznělo tak, že jsou to všichni politici.
Vy sám už v politice ale působíte dost dlouho. V poslední době se hodně ozývají hlasy znechucené politikou. Co je hlavní příčinou?
Příčin je mnoho. Jsou to ty, které má člověk na své straně, a pak ty, které neovlivní. Je to jako v pohádce Sůl nad zlato, když se král ptá Marušky, jak moc ho má ráda. A ona odpoví, že jako sůl. Chci říci, že musíme začít u nejjednodušších věcí. Kolem nás je málo kladných příkladů. Pokud by se lidé vedle toho, kolik aut se vybouralo a kdo byl brutálně zavražděn, dozvídali i o úspěších vědců a sportovců, nebyl by vývoj společnosti tak radikální.
Jen kvůli tomu ale lidé znechucení z politiky nejsou.
Člověk je znechucený a zklamaný v okamžiku, kdy se nenaplní jeho představy. Ale je také otázkou, jak vysokou laťku si ke svým přáním v životě nastaví. A jak do svých přání zapojí vlastní iniciativu. Já se setkávám se spoustou lidí, kteří jsou zklamaní, ale během rozhovoru s nimi zjistíte, že očekávali, že za ně jejich problémy vyřeší někdo kolem nich.
A vy sám jste nikdy neměl chuť s politikou praštit?
Kdybych odpověděl, že ne, určitě by to čtenáři okomentovali tak, že nemluvím pravdu. Takové okamžiky jsou v životě každého, ať už jste prezidentem, či ředitelem sportovního klubu. I u mě takové chvíle přišly. Ale to, že jsem měl jedinečnou možnost získat takové zkušenosti, za to jsem osudu vděčný, protože to přineslo ve větší míře pozitivní zážitky.
Je vůbec možné, aby člověk měl v tak dlouhém pobytu v politice pohodové rodinné zázemí a vztahy?
Já věřím, že to zvládáme. Vzestupy a pády jsou přirozenou součástí života, ale díky pochopení rodiny jsme to ustáli, a svým nejbližším za to musím jen děkovat. Protože takové zapojení je vždy na úkor rodiny. Na druhé straně jsem už třiatřicet let ženatý, což také o něčem vypovídá.
Dokážete po každodenním přídělu politiky v práci přijít po tom všem domů a zapnout si televizi s diskusním politickým pořadem?
Je třeba rozlišovat, o jaké „politice“ mluvíme. To, co se odehrává v pozici hejtmana, je víceméně manažerské řízení. Řešíte konkrétní problémy. Práce ve sněmovně nebo v Senátu je úplně něco jiného. Jestliže se pohybujete mezi těmito dvěma světy, potom zákonitě hledáte nějakou protipolohu pro uchování duševní hygieny. Člověk se musí oprostit od problémů a já se o to snažím ve volných chvílích o víkendu. Tím odpovídám i na otázku, jestli tyto pořady sleduji.
Jak se nejlíp odreagujete?
Máme báječné vnuky a příroda skýtá neskutečné množství pozitivních zážitků, takže nejlepší je spojit to dohromady. Anebo si třeba přečtu knihu. To, že jsem hejtman, přece není žádný defekt. Je to po určitou dobu zaměstnání a pak odcházím. Snažím se odejít tak, aby mě pracovní pozice nesemlela.
Jakou knížku jste si přečetl naposledy?
Kdybychom šli k mému nočnímu stolku, určitě bychom tam našli knížku Rozhledny České republiky. Ty dávají možnost podívat se na svět trochu z výšky, což je velmi sympatické.
Ing. Martin Tesařík
* Narodil se 3. července 1954 v Prostějově.
* Absolvoval Střední průmyslovou školu strojní v Olomouci a Vysoké učení technické v Brně.
* Působil jako ekonom v podniku Prefa Olomouc a na územním odboru ministerstva zemědělství.
* 1990-2010 byl olomouckým zastupitelem.
* 1998-2006 byl primátorem Olomouce.
* 2003-2005 byl místopředsedou ČSSD.
* 2006-2008 byl členem Poslanecké sněmovny.
* Po krajských volbách 2008 byl zvolen hejtmanem a vzdal se poslaneckého mandátu.
* Nyní působí jako hejtman a od loňského října i jako senátor.
* Žije v Olomouci. Je ženatý, má syna Michala, dceru Martinu a dva vnuky.
