Chomutovsko, Mostecko / Jen málokterý současný film dokáže opakovaně vyprodat kinosál. Musí mít dobrou reklamu a špičkové technické provedení. Před revolucí stačilo, že se do kin dostal západní snímek nebo český film, který nepřisluhoval režimu, nebo si z něj dokonce dělal legraci.
Byl hlad po filmech
Sedmnáct let pracovala v předprodeji lístků v dnes už neexistujícím chomutovském kině Praha Libuše Kubelková. Před revolucí prodávala lístky do pěti městských kin, z nichž teď zbylo už jen jedno. „Když jsme dávali pěkný film, třeba ET mimozemšťan, nehnula jsem se od okénka. Fronta se v předprodeji točila přes chodbu až k záchodkům. Pro velký zájem jsme museli nastavovat promítání, často se konala i noční představení. Nebo když byl v letním kině Filmový festival pracujících, braly místní podniky lístky na fakturu. Tomu už by dnes nikdo nevěřil,“ vzpomíná Kubelková. S odchodem v roce 1993 skončila předprodej v kině Praha a přestěhovala se jinam. „Chodí stále méně návštěvníků. Lístky zdražily ze šesti a osmi korun na dvojnásobek. Nejspíš porevoluční euforie počátku devadesátých let způsobila, že lidé přestali chodit do kin. Najednou měli jiné zájmy,“ míní dlouholetá pokladní.
Eva Tobolková působí v mosteckých kinech už pětadvacátý rok. Je účetní v městské knihovně, pod kterou v současnosti spadá kino Kosmos s dvěma sály. Lidé ale chodí do kina málo. „Můžou v teple domova promítnout filmy na videu nebo DVD či si vybrat spoustu programů v televizi. Není to ani tak o vysokém vstupném. Zavládla bačkorová kultura,“ domnívá se Tobolková, která vypomáhá i jako uvaděčka v kině. Začínala v roce 1984.
„Na film Vinnetou tehdy čekal před kinem Kosmos dav. Snímek se ale někde zdržel a paní, která sestavovala program, z toho měla žaludeční neurózu. Bála se, že bude muset čtyři sta diváků poslat domů,“ směje se Tobolková.
Promítalo se i na Zahražanech a v Neprakta klubu. Předprodej lístků byl v Prioru. „Když se měl promítat Bony a klid, volali nám, že nestíhají. Prior byl plný lidí, kteří stáli frontu na lístky. Kdo měl od nás ruce nohy, tam spěchal vypomoct,“ zapátrala v paměti uvaděčka.
Narváno bylo v osmdesátých letech na každou českou komedii. „Třeba na Slunce, seno, jahody. Ale i na západní filmy jako Dobyvatelé ztracené archy. Protože ty zaujímaly jen třicet procent produkce, zbylých sedmdesát procent tvořily filmy ze socialistických zemí.
Dnes kina ovládají americké snímky, na něž moc lidí nechodí. „Přijdou, jen když mají dobrou reklamu, jinak dorazí třeba jen šest diváků,“ upozorňuje Tobolková. Když se například dostal do kin Titanic, v pokladně Kosmosu drnčely v jednom kuse telefony.
„Ten film nám vydělal čtyři sta tisíc. To dnes máme za čtvrt roku,“ podotýká ekonomka. Poslední dobou vzniklo hodně českých snímků, ale ne vždy je plný sál. Lidé se totiž několikrát spálili. „Velký úspěch měly Vratné lahve a Líbáš jako bůh, to jsme dávali asi pětkrát. Mnoho nových českých filmů ale propadlo,“ říká Tobolková.
Fenomén dneška je zvuk
Nynější promítací technika se s tou předešlou nedá srovnat. Filmy se už nevyrábějí z hořlavých materiálů a jen málokdy se při promítání přetrhnou. Fenoménem dneška je kvalitní zvuk. „Když promítáme válečný snímek, výbuch granátu musí z reproduktorů burácet. Jinak by film ztratil zamýšlený efekt,“ vysvětluje mladý jirkovský promítač David Vaníček.
Když kina na Chomutovsku dávala Tmavomodrý svět, režisér Svěrák žádal promítače, aby nekazili to, co vytvořil, a nařídil hodně vysoký stupeň hlasitosti. „Sály vybavené špičkovým zvukem Dolby stereo dnes dokážou navodit úžasnou atmosféru a diváka vtáhnou do děje,“ říká provozovatel kina v Jirkově Miloš Kubelka.
