Nosí holé hlavy, bombery a těžké boty. Podle účesu a oblečení skinheady pozná většina lidí. Ne každý ale ví, že zdaleka ne všichni skinheadi jsou pravicoví extremisté. Hodnoty skinheadů přiblížil odborník na subkultury Josef Smolík a odborník na extrémismus Miroslav Mareš.
„Pro některé skinheady je důležitý konzervatismus, vlastenectví či patriotismus. Většina skinů má ráda zábavu, kamarádství, fotbal a pivo, protože je to národní nápoj. Najdou se ale i tací, které osloví násilí. Každý skin je zkrátka jiný,“ uvedl Smolík.
Podle Mareše násilí ke skinům patří. „Násilí je pro skinheadství důležité, hlavně pro krajně pravicové proudy. Ale nebrání se tomu ani ostatní,“ myslí si Mareš.
Tradiční skiny podle Smolíka násilí, ale hlavně politika nezajímá. „Nemají politické cíle, nezakládají politické strany. Politiku řeší až tak na pátém místě, a to jen kvůli obraně hodnot, které vyznávají – třeba vlastenectví,“ uvedl Smolík. Některé směry skinheads jsou proti rasismu, jiné krajně levicové, a ty často nejviditelnější - krajně pravicové. „Proto se slovo skinhead stalo synonymem pro ultrapravicového skinheada. Proud nazi skinheads se vzhlédl v neonacismu a bílí rasističtí skini mají označení White Power Skins,“ uvedl Smolík.
Právě brněnský neofašismus byl v devadesátých letech silný. „Nacifikace skinheads v Česku začala v Brně kolem roku 1992,“ upozorňuje Mareš.
Rozštěpení skinů do různých proudů vedlo v Brně hlavně v devadesátých letech minulého století k řadě střetů. „Z mnoha důvodů bylo v ulicích Brna o hodně víc násilí než dnes. Jednak proto, že se vzájemně potkávaly různé partičky, ale hlavně kvůli demografickému vývoji – dospívajících lidí je dnes o dost méně. Jiné jsou i zákony, policie má boj proti extremismu jako prioritu,“ vysvětlil Smolík.
Styl, dnes především tradičních nepolitických skinů, tvoří vyholená hlava a letecká bunda nazývaná bomber. Oblékají úzké kalhoty, které bývají zkrácené nebo založené. Oblíbené jsou i kšandy. Skini obouvají vysoké boty. „Dříve nosili vojenské kanady, dnes těžké boty obvykle značky Dr. Martens,“ uvedl Smolík.
Typické jsou i různé nášivky. „Členové subkultury jimi dávají najevo příslušnost k určité podskupině. Neonacisté si oblíbili třeba oděvní značku Thor Steinar a často využívají šifry – číslo 18 odkazuje podle pořadí jeho iniciál v abecedě ke jménu Adolfa Hitlera,“ řekl odborník na extremismus Mareš z Masarykovy univerzity.
Skinheadi si častěji než příslušníci jiných subkultur zakládají na fyzičce a provozují bojové sporty. „Není to o svalech, ale připravenosti na násilí. To ale může být i pozitivní, člověk se třeba může někoho zastat,“ myslí si Smolík.
Příslušnost k subkultuře apolitických skinheadů podle něj nemusí mít jen špatné důsledky. „Někdo si v subkultuře najde přítelkyni, kamarády, naučí se hrát na hudební nástroj, začne sportovat nebo číst,“ vyjmenoval Smolík.
Subkultura skinheads vznikla přibližně v polovině šedesátých letech minulého století v Anglii. „V Československu se skinheads začali objevovat v letech 1988–89. Část skinů vyrostla v punkové generaci. Vůbec první punková skupina, která zmiňovala skinheadství, byla jihlavská HNF – Hrdinové nové fronty,“ uvedl Smolík. Na rozdíl od Anglie, kde skinheads vzešli z mládeže dělnické třídy a vymezovali se proti hippies, u nás byli zprvu nejznámějšími skiny spíše vzdělanější lidé a umělci – například Daniel Landa, který hrál v průkopnické skupině Orlík.
Většinu příznivců skinheads dnes tvoří pracující lidé. „Ve svém výzkumu jsem mezi čtyřiceti apolitickými skinheady na koncertě zjišťoval, co dělají ve volném čase, a vyšlo mi, že mají zcela běžné koníčky jako většina populace. Sport, rybaření, ale nic výrazně odlišného,“ řekl Smolík.
Skinheadů podle Smolíka v Česku stále ubývá. „Není to jen tím, že je méně dospívajících lidí, ale i novými subkulturami a větším počtem volnočasových aktivit,“ říká odborník, který ještě před lety považoval subkulturu skinheads za nejpočetnější v Česku. Skinheadi poslouchají tvrdou rockovou hudbu, punk a někdy i ska. Nejznámější brněnskou apolitickou skinheadskou skupinou je Operace Artaban.
