Motorkáři, nezkušení či občasní řidiči, frajírci či ti, kteří prostě udělali hloupou chybu, nebo měli jen smůlu. Silnice mohou být pro všechny nebezpečné místo, a jak přichází hezčí počasí a provoz houstne, neštěstí přibývá. Jak dokážou nehody změnit život, ukazují následující tři příběhy.
Ačkoli se motorkářská sezona teprve rozjíždí, záchranáři a policisté už sčítají oběti. V nemocnicích navíc leží těžce zranění, kteří se už na motorku nikdy neposadí a dokonce se nepostaví už nikdy na nohy. Vyprávět o tom může motorkář Martin Ruda, který si kvůli neuvážené frajeřině vytrpěl své. Nehodu přežil, ale přišel o slezinu.
Rudova nehoda začala banálně. Jel se jen tak provětrat, ale přehnal to s rychlostí. „Měl jsem motor se závodní úpravou a chtěl jsem ho trošku zahřát. Předjel jsem v pohodě pár aut, silnice byla lehce navlhlá a já se dostal do levotočivé zatáčky. Najednou jsem si všiml, že na silnici stojí auto, které tam nemělo co dělat. Už se nedalo nic dělat, přiřítil jsem se tam v takové rychlosti, ve které jsem nestačil dobrzdit. Motorku jsem tedy položil na zem, poslal ji dopředu a „klouzal“ se po silnici za ní,“ líčí Ruda. Jeho stroj se zastavil o stojící auto a do něj pak v plné rychlosti vrazilo klouzající se tělo motorkáře. Kvalitní kombinéza a helma zabránily nejhoršímu. Zpočátku to dokonce vypadalo, že má jen zlomený palec.
Boj o život
Jenže to bylo horší. „Za chvíli se mi začalo špatně dýchat a píchalo mě v levém boku. Ještě jsem si stačil všimnout, že dorazila sanitka. Cestou do nemocnice už jsem se nemohl ani nadechnout, ale vážnost situace jsem si vůbec neuvědomoval. V hlavě jsem měl divné prázdno a nenapadlo mě, že jsem na tom zle. Po příjezdu do nemocnice jsem skončil rovnou na operačním sále, a když jsem se probral na jipce, kolem pípaly přístroje. Byl jsem prošpikovaný hadičkami a moje máma seděla v slzách u postele,“ vzpomíná Ruda.
Později se od lékařů dozvěděl, že si při nehodě rozdrtil slezinu a poranil játra. Měl silné vnitřní krvácení do břicha a krev mu tlačila i na plíce. „V podstatě jsem umíral! ‚Vzali jsme vám slezinu. Měl jste štěstí, že nemocnice byla za rohem, jinak jste už nebyl mezi živými,‘ šokovali mě lékaři po operaci. Když jsem se podíval na své břicho a uviděl tam dvaceticentimetrovou jizvu, pochopil jsem, že nežertovali. To bylo silné kafe i pro mě,“ říká motorkář.
Bez sleziny, která se podílí na tvorbě krve a imunitní obraně organismu, se dá za určitých podmínek žít. Zvláště ve vyšším věku nahrazují její funkci ostatní orgány. „Stejně jsem se ale bál a v duchu jsem si říkal, že na motorku už nikdy nesednu. Až po návratu domů mi došlo, že chyba nebyla v mašině, ale v řidiči, který ji vedl. Všechno jsem přehodnotil, na motorce jezdím dál, ale věřte mi, že jsem hodně opatrný. Frajeřinky jdou stranou, přestal jsem riskovat a daleko víc předvídám. Dá se říct, že paradoxně až teď si jízdu vychutnávám,“ tvrdí Ruda.
Nehoda Rudu změnila. Ale jedním pobytem v nemocnici to neskončilo. Zle se mu připomněla za dva roky. „Už asi měsíc po operaci jsem pociťoval uprostřed hrudníku takovou divnou bolest, která se táhla až do žaludku. Trvala klidně i dva dny a bylo to dost vysilující. Lékař nic nenašel, a protože chodím hodně do posilovny, kde dělám trenéra, přičítal jsem to přetížení,“ popisuje Ruda. S občasnou bolestí žil dva roky a stihl dokonce nafotit fotky v Los Angeles, protože si přivydělává jako model. Loni na podzim se ale zhroutil v křečích. „Opět jsem skončil v nemocnici na operačním sále a už podruhé mě vytáhli hrobníkovi z lopaty,“ říká motorkář.
Lékaři zjistili, že se mu po operaci sleziny udělaly v těle velké srůsty, tenké střevo mu obrostl tukový špalek, a ten mu pak střevo tahal jinam. Tenké střevo mu tak nepracovalo, jak mělo, Ruda netrávil. „Na jipce jsem si znovu uvědomil, že jedna hloupá chvilka frajeřiny mě stála už málem dvakrát život. Nechci dělat chytrého, ale opravdu to opojení ze zbytečně rychlé či riskantní jízdy za tohle trápení nestojí. Navíc jsem neublížil jen sobě, ale i svým blízkým, kteří o mě měli pochopitelně celou dobu strach,“ dodává Ruda.
Smyk v Letňanech
Herečka Nikol Kouklová, známá jako sestřička Bára ze seriálu Ordinace v růžové zahradě 2, měla z na první pohled banální nehody pořádné problémy.
V září roku 2009 řídila v pozdních hodinách auto v hustém dešti a dostala smyk na kruhovém objezdu u sídliště v Letňanech. „Vymrštilo mě to mimo silnici mezi sloup a lampu, tam se moje auto zmáčklo jako plechovka. Měla jsem šílenou smůlu. Z celkem drobného incidentu jsem zdravotně dopadla nejhůře, jak jsem asi mohla,“ vypráví Kouklová.
Herečka měla zlomené lícní a čelistní kosti a v obličeji má dodnes jizvu. Musela na operaci a po ní jí zůstaly na nějakou dobu šrouby v obličeji. „Samozřejmě, že to bolelo, ale naštěstí jsem byla mlaďounká a díky tomu jsem se léčila rychle. Navíc jsem neposeda a celkem brzy jsme se zapojila do normálního života. Nastoupila jsem do školy a do měsíce jsem odehrála představení. Musela jsem být ale hodně opatrná na obličej,“ vysvětluje Kouklová.
Jizva, která jí zůstala na obličeji, je pro herečku hendikep, a proto o ní Kouklová zpočátku hodně přemýšlela. Nechtěla se tím ale nechat zdeptat. „Zakazovala jsem si přemýšlet o tom, že obličej je k herecké kariéře to nejdůležitější. Bylo mi jasné, že první rok po nehodě si asi princeznu nezahraji. Tu jsem si ostatně nezahrála dodnes. Naštěstí je na jevišti krása vnímána hlavně prostřednictvím osobnosti a spousta kluků mi tvrdí, že mi jizva přidala na charismatu,“ usmívá se Kouklová.
Kariéru jí nehoda tedy nezhatila, i když kvůli ní málem přišla o zrak. „Dnes už si na ‚památku v obličeji‘ ani nevzpomenu. Problém s ní nemá ani můj herecký kolega i životní partner, Karel Heřmánek mladší. Letos v létě mě čeká role v muzikálu Casanova, který se bude hrát na zámku v Hluboké. Budu tedy hodně cestovat a po mé zkušenosti je pro mě bezpečí na silnicích určitě prvořadé,“ ujišťuje herečka.
Přišel o rodinu
Ještě daleko větší smůlu měly rodinné příslušnice Ferdinanda S., který nechce uvádět celé jméno. Tenhle mladý muž přišel v sedmadvaceti letech ve vteřině o tři nejdůležitější ženy v životě. Jeho matka, žena a malá dcerka na místě zemřely, když je smetl náklaďák, který dostal smyk. Auto s ženami se napasovalo do betonového náspu.
„Ten okamžik už nikdy nevymažu z paměti. Okolo půl třetí odpoledne přijeli k našemu domu policisté a oznámili mi jejich smrt,“ vzpomíná Ferdinad S. na nepopsatelné a děsivé okamžiky, které naprosto změnily celý jeho pohled na život.
„Nechtělo se mi žít, vyčítal jsem si, že jsem živý a ony ne. Svoji bolest jsem léčil v alkoholu, pokusil jsem se i se vším skoncovat, ale jak naschvál se mi to nedařilo. Pud sebezáchovy nejspíš nějak zafungoval,“ líčí muž, kterého tragické události v rodině dohnaly až na dno.
„Pár měsíců po oné nehodě jsem si koupil heroin, chtěl jsem zapomenout, zničit sám sebe. Ta sžíravá bolest v duši byla neutišitelná,“ přiznal muž, který si pak prošel peklem závislosti a následným léčením. Svůj osud má nyní pevně v rukou a věří, že našel nový smysl života.
Podobný osud potkal i Marka N., člena České filharmonie. „Manželka šla s našimi dvěma synky v Chrasti u Chrudimi na procházku. V tom se vyřítilo na chodník auto a ženu spolu s tříletým synem zabilo. Mladší synek se naštěstí nacházel už jakoby za rohem a jediný přežil,“ vyprávěl otec od rodiny, který se stal v minutě vdovcem a zároveň tatínkem na plný úvazek.
„Tolik jsem je miloval, ta ztráta nešla přijmout a žádný lék na moji nesmírnou bolest neexistoval. Snad jedině čas a pak povinnost dát mladšímu synovi šanci na šťastný život. Mě ale tato tragická událost změnila navždy, už nikdy nebylo nic jako dřív,“ svěřil se umělec.
