Dvaadvacet let oslavila 3. ledna 1972. A třiadvacet dní poté se letuška jugoslávské letecké společnosti Vesna Vulovič podruhé narodila. Byl v tom osud i omyl.
Vulovič původně na palubě DC-9 společnosti JAT na trase Stockholm-Kodaň-Záhřeb-Bělehrad být neměla. Před letem se údajně měla vystřídat s letuškou se stejným jménem. Do letadla ale v Kodani nastoupila zadními dveřmi Vulovič. A pak už si nic nepamatuje. Ani to, že se letadlo u Srbské Kamenice zřítilo. Všech sedmadvacet pasažérů včetně posádky zahynulo, až na ni. Přežila pád z 10 160 metrů. Jako dosud jediná na světě.
Od letecké tragédie uplyne 26. ledna čtyřicet let. Lidé o ní vyprávějí s úctou a vybavují si detaily. Na louce u žulového pomníčku cítí zápach jako tenkrát v lednovém dni po páté hodině odpolední bezprostředně po pádu. Stále vidí části letadla, jeho roztroušené úlomky a zakrvácená těla mrtvých pasažérů.
Nejdražší závazek
„Vím, že neexistuje ani jedno slovo, kterým bych mohla vyjádřit alespoň malou část mé nepopsatelné vděčnosti. Díky vám, vynikajícím, drahým lidem Československa, je 26. leden 1972 mým druhým datem narození. Vy jste mi pomohli, abych se znovu vrátila k životu, a tím jste mi dovolili, abych si pro sebe vzala část životů mých drahých přátel i cestujících, kteří se dočkali opačného osudu než já, nespravedlivého osudu být oběťmi lidí, kteří neznají dobro, čest a lásku… Půjčku, kterou jste mi před rokem poskytli, budu nosit celý svůj život jako svůj nejdražší závazek,“ napsala Požárnímu sboru Srbská Kamenice letuška Vesna. Do Srbské Kamenice se vrátila ještě v roce havárie. V říjnu a s rodiči.
Bývalý velitel hasičů Zdenko Kubík, který byl mezi prvními záchranáři, dopis od Vesny a další dokumenty, včetně fotografi í a výstřižků z novin, archivoval.
Má i fotky s primářem Miloslavem Randou, který letušku v České Kamenici ošetřoval, sanitářem Františkem Márou, který ji vezl do nemocnice, a hajným Brunem Henkem, na jehož plášti letuška čekala na lékařskou pomoc. Má schovaný i bezpečnostní leták ze sedačky letadla, který našel na louce mezi troskami (níže v textu).
Místo v lesnaté stráni, kam spadl trup stroje, je rozpoznatelné. Stromy v pruhu, kterým se řítilo letadlo, nedorostly. Opodál stojí žulový pomníček. „Tragédie letadla JAT. Tragicky zahynulým cestujícím a členům posádky JAT. Jugoslovenski aerotransport.“ V těchto místech našli hasiči naříkající Vesnu.
Další pomník stojí při hrázi rybníka u silnice mezi Srbskou Kamenicí a Novou Oleškou. „Dne 26. ledna 1972 tragicky skončil let letadla DC-9 společnosti JAT na lince Kodaň-Záhřeb. V upomínku obětem a jako projev vděčnosti obyvatelům Srbské Kamenice a České Kamenice, jejichž hluboké lidství nás trvale sblížilo. Jugoslovenski aerotransport.“
Vojáci sbírali těla
Miluše Francová si nehodu pamatuje jako devítiletá dívka, která jezdila za babičkou a dědou do Srbské Kamenice. Dnes tam bydlí. V den neštěstí před čtyřiceti lety ve vsi nebyla, ale její babička viděla letadlo padat.
„Slyšeli velkou ránu, divný hukot motoru a pak viděli letět a padat letadlo. Dohadovali se, kam spadne. Po dopadu všude po okolí ležela těla, kufry, hadry, a to ještě dlouho po tom, co to uklidili. Vím, že tenkrát vojáci z Jánské nafasovali alkohol a šli sbírat těla. Lidé se podobali liliputánům, jak je přetlak ve vzduchu smrštil. Muselo to být hrozné. Hajný Henke obcházel mrtvoly a sahal jim na tepnu, jestli někdo nepřežil,“ vybavuje si Miluše Francová vyprávění babičky. Vlastní autogram letušky Vesny, která se při jedné z návštěv Kamenice ubytovala v bývalé Investě, dnešním penzionu Romance, kde babička vařila.
„Pamatuji si trosky, vypadalo to děsivě. Do té doby jsem toužila letět. Když jsem ale viděla tu hrůzu, bylo skoro jasné, že mě do letadla nikdo nedostane,“ líčí Miluše Francová. Letěla, ale jednou a naposled. „Je to ve mně a ten strach se nedá překonat,“ vysvětluje obyvatelka Kamenice s vnučkou Stellou na klíně.
Adoptivní dcera
Letuška Vesna Vulovič se považuje za adoptivní dceru Srbské Kamenice, kterou opakovaně navštívila, naposledy v lednu 2002. Přespala ve stejnojmenném penzionu, v roce tragédie to byla hasičská zbrojnice. V roce 1996 tehdejší majitelé objekt přestavěli na penzion s restaurací a pojmenovali Vesna na počest letušky, která jako jediná na světě přežila pád z více než deseti kilometrů. Michala Beníšková a Jaroslav Čermák penzion vlastní a provozují od října 2002. S bývalou letuškou se tedy osobně nesetkali.
Na houby „k sedačkám“
Rukou jí nepotřásla ani starostka Srbské Kamenice Jitka Voglová, která chystá ke čtyřicetiletému výročí vzpomínkovou akci, na kterou by ráda pozvala i dvaašedesátiletou Vesnu. „Mně bylo tehdy pět let, nic si nepamatuji. Sáňkovali jsme, mysleli jsme, že je bouřka,“ říká Voglová. Ale dodává, že místní dodnes nacházejí důkazy letecké havárie. „Když jdeme na houby, říkáme, že jdeme k sedačkám. Tak se říká místu Na Vyhlídce,“ popisuje starostka. Místní Zdenko Kubík přitaká. „Sedačky jsme našli nahoře v lese, věci z letadla padaly až k rybníku ve Staré Olešce,“ líčí Kubík. Ještě v roce 2007 byly za žulovým pomníkem úlomky z letadla. Sem tam se najdou v okolních lesích.
Amputovaná ruka
Musel to být masakr. Zdeněk Zahrádka z Ústí nad Labem, který redakci poskytl autentické fotografie, vypráví, jak jeho bratr nějaký čas po nehodě, když jel na Kamenicko houbařit, objevil utrženou ruku. „Napovídalo se toho hodně, tenkrát se vše zkreslovalo, dokonce se mluvilo o atentátu. To, že spadlo letadlo, věděl můj bratr mezi prvními, sloužil tenkrát na vojně v Lažanech u Chomutova,“ říká Zahrádka. Kromě snímků má i úlomky z letadla.
Co způsobilo pád, je stále předmětem spekulací. Údajně propašoval na palubu zavazadlo s výbušninou už ve Stockholmu pasažér, který v Kodani letadlo opustil a kterého nikdy nevypátrali. Snad člen chorvatské, protisrbsky orientované fašistické organizace Ustaša.
Podle jiné teorie letadlo omylem zasáhla československá protivzdušná obrana, jejíž horlivost západní tisk spojoval s cestou Leonida Brežněva do Prahy. S podobným vysvětlením přišel v lednu 2009 redaktor rozhlasové stanice ARD. Letadlo podle něj sestřelila československá armáda. Jisté je, že to životy nevinným lidem nevrátí.
