Koronavirus vybudil centrální bankéře po celém světě k ještě větší aktivitě. Kromě snižování sazeb a skupování dluhopisů se dál intenzivně věnují zkoumání otázky, čím by se asi tak mohli inspirovat u technologie virtuálních měn.
Odpovědi se zatím jeví nejednoznačně. Experimenty nicméně probíhají. Francouzská centrální banka ve spolupráci se Société Générale nedávno úspěšně otestovala transakci prostřednictvím „digitálního eura“.
Vlastní, čistě digitální verzi národní měny, chtějí i některé nečlenské státy eurozóny. Švédsko například spustilo pilotní projekt takzvané e-koruny. Nejdál je v tomto ohledu zatím nejspíš Čína, která svou centrální bankou spravovanou virtuální měnu testuje v celostátním provozu.
Podle magazínu Foreign Affairs bude mít zavedení digitálního jüanu postupem času daleko větší dopad než to, co Peking nyní provádí Tchaj-wanu nebo Hongkongu. Jde například o možnosti snadnějšího finančního dohledu a více příležitostí k prosazování vlastního vlivu.
Státní digitální měna umenšuje zprostředkovatelskou roli komerčních bank ve prospěch té centrální. Zároveň se jejím zavedením může snížit práh k využívání finančních služeb.
Zkusí Peking rozšířit svou digitalizovanou měnu rozšířit mezi Afričany, kteří dosud nemají bankovní konta? Půjde ji využít k obcházení amerických sankcí? I takové otázky s sebou inovace přináší.
Západní bankéři ale její potenciál zajímá možná nejen z geopolitických důvodů. V době nevídaných monetárních veletočů na podporu ekonomiky stižené bojem proti koronaviru se snadno manipulovatelné virtuální mince mohou hodit.
Má dojít ke „shazování peněz z vrtulníku“? Centrální banka pak třeba může naprogramovat, jak dlouho by zůstaly takto rozdané peníze platné.
Uživatelé Revolutu, Apple Pay nebo bitcoinových peněženek se ale nejspíš budou dál oprávněně ptát, k čemu by měla být virtuální měna spravovaná centrální bankou dobrá zrovna jim.
