Návštěvník, odchovaný desetiletími mýtů o životě za „železnou oponou“, se může kupříkladu dočíst, že na průměrného Rusa připadá čtvrtina obytné plochy ve srovnání s USA, a tak není divu, že lavičky v parku bývají obsazeny líbajícími se páry. Ostatně „v Moskvě je prakticky nemožné stanovat“.
Nástrahy v Rusku podle příruček číhají na každém kroku: auta před chodci nebrzdí, ale naopak řidiči ještě šlápnou na plyn, aby se mohli radovat, jak chodce vyděsili. Vydá-li se už turista sám na ulici, měl by vypadat jako Rus, a tedy honem popadnout do ruky igelitku. Neradno se usmívat na kolemjdoucí, protože si nejspíše pomyslí, že se jim vysmíváte. Nedoporučuje se fotografovat opilce.
Zelená deka
Také voda z vodovodu usiluje o cizincův život. Je prý natolik zhoubná, že někteří koupou děti raději v balené vodě. V restauraci je vhodné včas upozornit, že si nepřejete kopr, jinak „zelená deka“ pokryje všechny chody. Pančovaná vodka hrozí v lepším případě slepotou, v tom horším smrtí. V třicetistupňovém a větším mrazu není dobré se zahřívat čajem či kávou, protože by mohly popraskat zuby. Stejně tak při vstupu do metra je lepší držet ruce před sebou, aby vstupní dveře nevyrazily cestujícímu zuby.
Průvodci dále doporučují spát ve vlacích s pasem a penězi na těle, ale ještě dříve by měl cestující raději převázat dveře do kupé provázkem, opaskem či kravatou.
Vstupní kontrolou při vchodu do baru lze překonat, pokud ženy „vypadají jak panenky Barbie“ a muži, nejlépe v černém oblečení, dorazí v co nejdelší limuzíně. O společenské úctyhodnosti rozhoduje i stupeň, na jaký je obuv vyblýskána.
Dvě tváře Rusa
Svá úskalí mívají i flirty s domorodci: Ruští zbohatlíci se podle příruček oblékají kompletně do černého, takže odlišit je od bodyguardů lze pouze podle značky hodinek na zápěstí. Typická Moskvanka se prý tváří povýšeně a dává najevo tolik pohrdání okolím, aby bylo jasné, že je vlastně rodilá Pařížanka, i když celý život prožila v ruské metropoli. Ale mnohé prý stále nosí pod kostýmky „bombarďáky“.
Rusové vůbec mívají dvě tváře, varují průvodci - jednu pro ulici, druhou pro doma. A přežívající rolnická mentalita se projevuje i bezmeznou velkorysostí k známým a nekonečnou nedůvěřivostí k neznámým lidem. Moskvané se podle příruček více zajímají o nové restaurace než o cenzuru a omezování občanských práv v éře Vladimira Putina, jemuž se prý pro minulost špeha ve východním Německu přezdívá „Stasi“.
Podle časopisu se mnohé ze zmíněných pasáží mohou obyčejnému Rusovi zdát „směšnou fantazií“, jinými lze souhlasit či je pominout jako naivitu. Ale kategoričnost mylných soudů svádí k podezření, že za mezerami v poznání může být i kalkul, že Rusko v absurdní podobě může být pro cestovatele přitažlivější.
Každopádně se průvodkyně turistů v Ulan-Ude na Sibiři pořádně vyděsila, když v rukou příchozích uviděla průvodce Lonely Planet: „Neumíte si představit, jak mi z té knížky brní makovice. Přijedou turisté a už jsou naštvaní, že je urazil průvodčí, v kavárně je otravoval opilec, vyhlédnutý kostel je zavřený a restaurace, kde chtěli obědvat, už neexistuje. Ale vytáhnou průvodce a melou, že 'tady je to napsáno'. Napište tam někam tučným písmem: Nezapomeňte, že to je Rusko!“
