Český architekt Michal Kutálek během svého studia na ČVUT přemýšlel o tom, jak by mohlo vypadat stavitelství třetího až čtvrtého tisíciletí. Dospěl k tomu, že rozvinutím perspektivního oboru současnosti – nanotechnologií – může dojít k radikální přeměně toho, jak v současnosti uvažujeme o lidských obydlích a o způsobech jejich vytváření.
Nanotechnologie jsou relativně mladý obor, v němž se vědci zabývají manipulací s hmotou na úrovni jednotlivých atomů a molekul. Tedy v měřítku nanometrů; jedné miliardtiny metru, v rozměrech přibližně tisíciny tloušťky lidského vlasu. Nanotechnologie s největší pravděpodobností přinesou zásadní změnu do mnoha oborů lidské činnosti – do průmyslu, medicíny, nebo i do vědy o materiálech. Podle komentátorů tak „další velká věc bude skutečně malá.“
Michal Kutálek nazval svůj architektonický projekt O2 House. Díky nanotechnologiím by bylo možné vytvořit příbytky jako buňky stvořené ze stlačených molekul kyslíku. Kyslíkové slupky se mohou různě přeskupovat, libovolně tvarovat, a jejich obyvatelé mohou navštěvovat obyvatele okolních příbytků vzájemným propojováním buněk. Vzduchová bublina by se stala cestovním prostředkem mezi vzduchem a vodou, nebo mezi městy a kontinenty.
Orbitální město vzniklé v evoluci
Samozřejmě, že všechno zní jako nedosažitelná vize, která má ke skutečné realizaci ještě hodně daleko. V současnosti lze pomocí počítačových konstrukčních nástrojů vyprojektovat cokoli, ale mnohem větší problém je, jak vyprojektovanou stavbu prapodivných tvarů realizovat ve skutečnosti. Tak, aby materiál vypadal stejně hladce a dokonale jako ten navržený v počítači.
„V současnosti můžeme realizovat stavbu, která je vytvořená podle klasické geometrie. Pokud bychom ale chtěli stavbu, která by vypadala jako zmuchlaný papír, byl by problém,“ říká architekt Miloš Florián, který se zabývá novými trendy ve stavitelství a takzvanou architekturou volných tvarů (free-form architecture). Celý článek si přečtěte na VTM.cz
