Hloupě vyhozené peníze a nesystematické řízení. To vše za peníze lidí, kteří o tom netuší. Těmito slovy zkritizoval šedesátiletý Jiří Mencl vedení stavebního bytového družstva Škodovák, jednoho z největších správců a vlastníků bytových a nebytových prostor nejen v Plzni, ale i v celé České republice. Mencl pracuje ve Škodováku šest let jako vedoucí údržby. Nyní rozeslal otevřený dopis všem zaměstnancům družstva a některým výborům škodováckých společenství vlastníků bytových jednotek. To jsou majitelé bytů, kteří si sami rozhodují o nutných opravách a Škodovák jim zařizuje jen ty nejdůležitější věci.
Menclovi se nelíbí několik závažných věcí. Například budova v ulici Edvarda Beneše, kde Škodovák sídlí, je pro firmu, která má stále menší počet zaměstnanců, zbytečně veliká. „Většina pracovníků je ve svých prostorných kanceláří sama. Topí se zde, svítí, telefonuje se odkudkoliv a kamkoliv zcela neadresně,“ vypočítává. Podle Mencla se ve Škodováku špatně pečuje o vozový park. „Nakupují se stará ojetá auta s velkými náklady na další provoz. V garáži stojí dvacet let starý vůz Avia, který měsíčně ujede asi osmdesát kilometrů,“ dodává.
Stejně „využívané“ je i auto, které má k dispozici ředitel Škodováku Jan Vysloužil. „Nevím, na co ředitel potřebuje mít svoje referentské auto, když je tu další služební vůz, se služebním řidičem,“ doplňuje. Vysloužil tvrdí, že žádný ředitel družstva včetně něj nikdy neměl osobního řidiče. Podle informací Sedmičky ale Škodovák takového člověka opravdu zaměstnává. „Jezdí pro chlebíčky a pro kytky, když má někdo svátek. Rozváží ředitele a jeho sekretářky,“ tvrdí jeden ze zaměstnanců, který si kvůli hrozící ztrátě zaměstnání nepřeje zveřejnit svoje jméno.
Sedmičce se podařilo sehnat svědectví dvou bývalých zaměstnanců, kteří potvrzují, že tvrzení Jiřího Mencla jsou pravdivá. „Do posledního písmenka je to pravda,“ tvrdí oba. Nepřejí si zveřejnit jméno. Při odchodu ze Škodováku podepsali dohodu, že nebudou o ničem mluvit. Kritický pohled má Mencl i na představenstvo družstva, který má na fungování Škodováku dohlížet.
Jedenáct lidí je podle něj dost, zvláště v době, kdy drtivá většina bytů přešla z družstevního do osobního vlastnictví, a práce i kontroly proto ubývá. „Každý pobírá odměny, navíc se tu vydržuje speciální místnost a sekretářka, která pracuje jen pro představenstvo,“ popisuje. Z třinácti tisíc bytů, které pod Škodovák spadají, je má pětadevadesát procent lidí v osobním vlastnictví. O ty se starají společenské výbory jednotek. Za správu Škodovák dostane od každého majitele bytu 130 korun měsíčně. „Zahrnuje vedení účetnictví, vyúčtování záloh na jednotlivé byty, správu a údržbu společných částí domu, zajištění dodávek energií a služeb do domu, právní, technické a ekonomické poradenství,“ popisuje Jan Vysloužil. Ten tvrdí, že ve Škodováku je vše normální.
„Počet členů představenstva je ve srovnání s ostatními družstvy této velikosti přiměřený,“ komentuje. Interní informace pocházející z lůna bytového družstva vyděsily výbory vlastníků bytových jednotek, které Škodovák spravují. „Na situaci se již nemohu dívat jen z povzdálí. Informace jsou pro mě alarmující a vyžadují okamžité koncepční řešení,“ myslí si Pavel Hulinský ze společenství vlastníků bytových jednotek v Plzni u Družby.
Jiří Mencl čekal, že jeho dopis vyvolá s vedením Škodováku diskusi. Přišla mu ale pouze odpověď z jedné renomované plzeňské advokátní kanceláře. Odpověď je plná paragrafů a výzev k loajalitě zaměstnavateli. „SBD Škodovák vás vyzývá, abyste se zdržel podobných projevů. V opačném případě budeme zvažovat cestu ochrany soudní cestou,“ píše v dopise advokátka Eva Kabelková.
