Až do roku 2007 patřil mezi nejlepší české překážkáře. Ve dvaceti startech si připsal devět vítězství a prosadil se i v zahraničí. Pod trenérskou taktovkou Josefa Váni si připsal triumfy na závodištích v italském Meranu a Milanu. Svému majiteli vyběhal více než tři miliony korun. Jenže pak přišel strmý pád a až do letošního roku si na své konto nepřipsal ani korunu.
„Majitel nebyl spokojený, jak se vyvíjela Bejrutova kariéra u Pepíka Váni a nabídl nám ho do tréninku. Byl celý zakyselený a nechtělo se mu běhat,“ vysvětloval týden před letošní Velkou pardubickou v Holičkách na Chrudimsku trenér Jiří Janda.
Sedmička se návrat devítiletého tmavě hnědého Bejruta do světa velkých dostihů rozhodla sledovat.
Léčba klidem zabrala
Dostihové centrum najdete ukryté v lesích Železných hor, pouhých sedmnáct kilometrů od Pardubic. Těžko si lze představit příjemnější místo pro odpočinek a regeneraci psychických i fyzických sil. Platí to jak pro lidi, tak pro koně. Právě proto sem na podzim 2008 přivezli Bejruta.
„První rok byl apatický a unavený. Moc si ničeho nevšímal, jenom postával. Asi toho hodně zažil,“ prozrazuje tréninková jezdkyně Šárka Půlpánová.
Po třech letech pracovního vypětí a těžkých dostihů si konečně užil trochu klidu a celý rok odpočíval. Až na konci minulého roku si zaběhl první dostih, který ovšem nedokončil.
Teprve potom ale začala pořádná příprava na letošní Pardubickou. Že vše směřuje dobrým směrem, ukázalo červnové suverénní vítězství v „Malém Labi“ a také srpnová kvalifikace na Velkou, kterou dokončil osmý.
„Teď se mu daří dobře. Všichni se snažíme a děláme pro to maximum. Je celkem veselý, poslední dobrou práci šel v pondělí a je jakž takž ve formě,“ vysvětloval pár dnů před vrcholem letošní dostihové sezony v Čechách Jiří Janda.
Poslední dny před startem už jsou ve znamení klidu. „Je to taková odpočinková práce. Teď jsme se například vrátili z asi hodinové procházky a do nedělního závodu bude spíš jenom sbírat síly. Podle druhu práce určitě pozná, že se bude něco dít. Doufám, že se předvede,“ usmíval se ve čtvrtek jeho hlavní tréninkový jezdec Roman Kořínek.
Den D začíná pro Bejruta o půl šesté ráno, kdy dostává krmení. Pak se jde vykrokovat do kolotoče a v sedm už je potřeba vyrazit. Na závodiště je to sice pouhých dvacet minut, ale v osm začíná veterinární prohlídka koní.
Vedl, ale v závěru nestačil
Teplota ráno klesá k bodu mrazu, nad dráhou se válí mlha, ale ve stájích je rušno. Z vozů se chvatně vykládají koně. Vše jde jako po drátku. „Nemám ho svést já? Polož to a pojď mu hned dát tu červenou deku,“ udílí při vykládce pokyny Janda.
Všech devatenáct koní projde prohlídkou bez problémů. „V pořádku, další!“ zahlásí veterinář Petr Přikryl.
Do startu Velké zbývá ještě sedm hodin. Pod dohledem teď mají Bejruta stájníci. „Hlídáme ho, aby mu nikdo nic neprovedl. Ještě před dostihem ho musíme upravit, to má na starosti ten, kdo ho vodí. My jsme spíš na nějakou klasiku, hlavně aby byl výsledek,“ usmívá se Půlpánová.
Mezi nejlepší se sice Bejrut nedostal, ale do historie 120. Velké pardubické se zapsal. Taxisův příkop překonal bez problémů a od šesté přákážky, Popkovického skoku, se usadil spolu s Amant Grisem na čele dostihu. „Bejrut vede!“ glosoval hlasitě na tribuně průběh dostihu Janda. O první místo se přetahoval ještě necelý kilometr před cílem, ale v závěru se propadl na jedenáctou příčku.
„Strašná škoda, že udělal chybu na sedmaadvacítce. Nevím, jestli to byla chyba žokeje Pavla Kašného, ale do té doby ho jel dobře. Trochu se ovšem bouchnul a jak se mu něco stane, tak už nebojuje a v závěru se pošetří. To mě mrzí, protože připravený byl. Důležité ale také je, že týden po dostihu už je fit. Je veselý a zase by někam běžel,“ hodnotí spokojeně s odstupem času Velkou pardubickou Jiří Janda.
