Na rozdíl od jiných se tato přehlídka soustředí na evropské snímky. „V roce 2000 přišlo euro a všichni o Evropě mluvili. Zaměřit se na ni mi připadalo jako dobrá volba a myslím, že to byla pro festival výhra,“ říká ředitel akce.
E15: Jak vlastně filmový festival v Lecce začal?
Vždycky jsem byl velký filmový fanoušek. A protože v našem regionu žádný filmový festival nebyl, založil jsem Festival evropského filmu. To už jsem měl nějaké zkušenosti s organizováním kulturních akcí. Pořádal jsem jazzový festival a pracoval jsem jako manažer turné pro několik kapel a pro zpěvačku Patty Pravo.
E15: Kdy jste se začal zajímat o film?
Velmi mladý, když mě má matka začala brát do artového kina. Tam jsem viděl filmy od Andrzeje Wajdy, Andreje Tarkovského, Rainera Fassbindera, Luise Bunuela, Akiry Kurosawy. Kurosawův Děrsu Uzala je můj oblíbený film. Díky mé matce jsme rodina cinefilů. Mě, mé dva bratry a mou sestru vychovávala na „chlebu a kultuře“. Nemohl jsem ji pak nejmenovat uměleckou ředitelkou festivalu. Můj bratr Luigi tu zase spolupracuje na výběru celovečerních filmů do soutěže a řídí Puglia Show, soutěžní program krátkých filmů pro mladé místní režiséry z Apulie.
E15: Na festival zvete i známé a významné evropské filmaře, letos přijel představit své filmy Aki Kaurismäki. Který z nich se vám jako host nejvíc zamlouval?
Musím říct, že právě Aki Kaurismäki.
E15: Festival začal v roce 2000. Ovlivnila jeho organizaci ekonomická krize, která postihla i Itálii po roce 2008?
Samozřejmě je financování festivalu v posledních letech obtížnější. Škrty v kultuře jsou problém čím dál tím víc, v Itálii bohužel obzvlášť.
E15: Jak se rozpočet vašeho festivalu za těch čtrnáct let změnil?
Narostl díky tomu, že se z festivalu stala důležitější akce. Osmdesát procent rozpočtu pochází z veřejných fondů.
E15: Festival v Lecce dodržuje siestu, vícesálové kino, kde se akce koná, je po obědě pár hodin zavřené. To je tady obvyklé?
V jižní Itálii je siesta obvyklá, ale to s tím nemá co dělat. Dopolední projekce končí kolem jedné hodiny půl druhé, tedy v době oběda. Odpolední filmy začínají po čtvrté hodině proto, že ve tři hodiny pořádáme tiskové konference. Kéž bychom si mohli každý den zdřímnout.
E15: Jste spokojený s dnešní podobou a velikostí festivalu?
E15: Kdo z největší části tvoří vaše publikum?
Především lidi mezi třiceti a čtyřiceti lety. Naše publikum je převážně místní, ale v posledních letech sem jezdí víc návštěvníků z jiných míst Itálie. Hostů letos přijelo dvě stě, novinářů se akreditovalo padesát, když nepočítám místní žurnalisty.
To je jedna z oblastí, která by se dala zlepšit. Ale bude to záležet také na zdrojích, které budeme mít k dispozici.
E15: Váš festival je soutěžní a uděluje cenu Zlatý olivovník, kterou letos získal polský film Milování. Jaká jsou pravidla pro to, abyste přijali film do soutěže celovečerních filmů?
Především potřebujeme, aby šlo o italskou premiéru. Také požadujeme, aby měl film současný příběh a byl produkován a natočen v Evropě a odehrával se tam. Chceme prezentovat současnost země, odkud film pochází.
E15: Itálie je známá především díky festivalu v Benátkách. Jakou pozici má mezi italskými festivaly ten v Lecce?
Ministerstvo kultury ho uznává jako „národní zájem“. Jsme jedním ze zakládajících členů Asociace italských filmových festivalů a samozřejmě jsme stále jejím členem. Naši partneři, asociace a filmové instituce, si nás velmi považují.
E15: Souhlasíte s názorem, že festivaly dnes vytvořily nový speciální distribuční okruh pro artové filmy? Myslíte si, že to je dobře?
Naprosto s tím souhlasím. Určitě je štěstí, že filmové festivaly existují. Jejich síť bezpochyby tvoří jednu z posledních příležitostí nezávislého filmu, jak najít distributory.
E15: Co je podle vás hlavním posláním filmového festivalu?
Přispívat ke kulturnímu růstu diváků, propagovat oblast, kde se konají, představit mladé režiséry a nové formy evropského filmového vyjádření, které se obtížně dostávají na trh. Také propagovat mezikulturní dialog a takové hodnoty jako toleranci, solidaritu a mír.
