Tento postup je však podle ředitele odboru podpory prodeje Raiffeisen stavební spořitelny Karla Pavlíka tím nejméně výhodným.
Velký počet smluv je dopadem boomu stavebního spoření v roce 2003, kdy kvůli zhoršení výhodnosti stavebního spoření od roku 2004 bylo založeno přes dva miliony nových smluv a u dalších takřka 400 tisíc smluv byla navýšena cílová částka. Od roku 2004 se například prodloužila doba stavebního spoření o rok na šest let a maximální roční státní příspěvek se snížil o 1500 korun na 3000 korun. „Klienti stavebních spořitelen se do konce roku mohou v klidu rozhodnout, jak se svými smlouvami naložit tak, aby kopírovaly jejich životní styl a potřeby.
Mají jednak možnost získat úvěr za výhodných podmínek na financování bydlení, ale i možnost pokračovat ve spoření se státním příspěvkem až 4500 korun ročně,“ informoval Karel Pavlík.
Finanční odborníci považují za přirozené, že se spořitelny snaží udržet peníze klientů a poskytovat úvěry, aby mohly vydělávat. Prvořadé ovšem jsou vlastní potřeby klientů. Pokud mají klienti podle šéfredaktora finančního serveru Měšec.cz Dalibora Chvátala stavební spoření jako spořicí produkt, je skutečně výhodnější po ukončení vázací doby spoření vypovědět a peníze využít nebo investovat. Pokud je cílem spoření získat zdroje na financování, tak se výpovědí tato možnost ztrácí. „Stavební spořitelny mají nízké a hlavně konstantní úrokové sazby řádných stavebních úvěrů,“ uvedl Chvátal.
