Úřad místo varieté. Navždy?

Budovu Rozmarýnu v centru Brna, kterou v minulosti proslavilo varieté, předělají stavbaři na jídelnu a kanceláře.

Smích prý léčí. Možná proto dostalo legendární brněnské varieté jméno po léčivé bylině – Rozmarýn. V honosné budově na Žerotínově náměstí uvedl konferenciér poslední číslo zábavného programu před dvaceti lety. Dnes už je definitivně jasné, že se artisté, kouzelníci a další umělci do Rozmarýnu nikdy nevrátí. Jak zjistila Sedmička, budovu obsadí úředníci Jihomoravského kraje.

„Dům, v němž sídlilo varieté Rozmarýn a později herna Bingo či restaurace Zemský dům, využijeme pro potřeby úřadu. Postavíme tam kanceláře a jídelnu,“ sdělil mluvčí krajského úřadu Jan Chmelíček.

Ten zároveň považuje možnost, že by se v budoucnu proslulé brněnské varieté do Rozmarýnu vrátilo, za neuskutečnitelnou. „Bývalý nájemce zanechal části objektu v takovém stavu, že kdybychom je chtěli v budoucnu pronajímat třeba právě pro účely varieté, museli bychom místnosti draze opravit,“ vysvětlil mluvčí.

Znalec brněnského varieté a cirkusu Antonín Hančl definitivního konce legendárního varieté v Rozmarýnu, kam se před rokem 1990 chodily bavit tisíce lidí, lituje. „Ve zlatých letech brněnského varieté se o něm mluvilo jako o nejlepším ve střední Evropě. Jezdili sem lidé z širokého okolí a umělci z celé Evropy,“ vypráví třiaosmdesátiletý Hančl.

Také ostatní Brňané, a to nejen ze starší generace, vzpomínají na Rozmarýn s nostalgií. „Varieté v Brně chybí. Program byl vždy zábavný a vstupné nebylo nijak vysoké,“ podotýká pětapadesátiletý Arnošt Hudec, který v osmdesátých letech varieté často navštěvoval.

Naopak mladší lidé dnes už ani netuší, co si pod pojmem varieté představit. „Myslím, že varieté kdysi bylo na Žerotínově náměstí. Ale co se tam dělo, to opravdu nevím,“ prohodila třeba pětadvacetiletá Zuzana Štoplová.

Zažili rozmarná léta ve varieté Rozmarýn. Dnes vzpomínají

Do Brna míří autobusy naplněné „jezeďáky“ z okolních vesnic. V osm hodin večer 7. května 1985 začíná program varieté Rozmarýn. Když sál zaplní dvě stovky lidí, konferenciér Edvard Kolář prohodí pár vtipů a uvede první číslo. „Přivítejte Duo Cartee z NDR s číslem parterní akrobacie,“ vyvolává Kolář do davového potlesku.
¨
V následujících dvou hodinách vystoupí československý manipulátor Mr. Gion, který nechává pod rukama mizet hořící cigarety či žetony. Libor Ben břinká na xylofon a rakouský St. Unger čaruje. Hrou zlatých svalů zase okouzlí dámy silák Bob Divílek. „Byly to zlaté časy. Program varieté byl opravdu kvalitní a všichni se bavili,“ vzpomíná čtyřiašedesátiletý Divílek. Dodnes posiluje a naučil se i něco, co tehdy návštěvníkům Rozmarýnu ukázat nemohl: číslo, při němž poskládá své tělo do maličké průhledné krabice.

Ale zpátky do roku 1985. Lidé, kteří pijí a jedí u stolů, se co chvíli zajíkají smíchy, nebo trnou napětím. Uvolní je až zpěváci Jana Bubeníková a Jiří Rymeš. Tečku v podobě ladných pohybů obstará varietní balet. „Tancovala jsem jako sólistka v Redutě a v Rozmarýnu jsem si přilepšovala a zažila moře zábavy,“ vzpomíná na spadlá ramínka v letech, kdy byl striptýz tabu, tanečnice Eva Šedová z Brna.

Po skončení programu vždy začala taneční zábava. „Křepčilo se po straně hlediště, kde byl parket s barpultem,“ vypráví znalec brněnského varieté Antonín Hančl. Dobrá atmosféra panovala i v zákulisí. „Umělci si nekonkurovali, každý totiž dělal jiný obor,“ vzpomíná Hančl na artisty, žongléry, fakíry, ekvilibristy, klauny i tanečnice.

Rum pro kouzelníka

Po práci vystupoval v Rozmarýnu i kouzelník Jaroslav Hadaš z Uherského Hradiště. „Rád vzpomínám třeba na uklízečku, která nám ve svém kumbálku nalévala rum za deset korun. Říkali jsme jí tetina,“ líčí šestašedesátiletý Hadaš. Své čáry, při kterých nechává partnerku levitovat ve vzduchu, předvádí i dnes.

Rozmarýn patřil varieté od padesátých až do začátku devadesátých let, kdy jej vystřídala herna binga. „Privatizace potkala do roku 1992 všechna dobrá varieté – brněnský Rozmarýn, Pragu v hlavním městě, i karlovarský Orfeus,“ vysvětluje Hanuš Jordan z Národního muzea.

S nostalgií vzpomíná na svá rozmarýnová vystoupení i Dagmar Kludská, která pochází z cirkusové rodiny. „Nejkrásnější byl květen 1961, kdy jsem jako šestnáctiletá vystupovala v Brně s holubí variací spolu s králem komiků Vlastou Burianem, který pár měsíců nato v sedmdesáti letech zemřel. Tehdejší program mám stále schovaný,“ říká Kludská, kterou dnes živí výklad budoucnosti z karet.

Za vystoupení s třiceti holuby, které vycvičila její matka, tehdy dostala 120 korun, plus pětadvacet korun na dietách. Její matka si vydělala korun šedesát. „Vystupující měli různé platové třídy. Nejlepší 400 korun za vystoupení, ti ve druhé třídě 240 a v poslední osmdesát korun. Někteří dokonce platili, aby se dostali na pódium,“ vysvětluje Hančl.

Program varieté byl každý měsíc jiný, reprízoval se šest dní v týdnu. Sedmý večer patřil dechovce. Plné hlediště mužů kouřících „ameriky“ zajistila vystoupení s krycím jménem Krása bez závoje. „První striptýz byl v Rozmarýnu v říjnu 1968. Brno se ho dočkalo dříve než Praha,“ říká Hančl. Tak třeba striptérka Jana Šišková-Olmerová z Brna se podle Hančla chlubila mírami 103 centimetrů přes prsa, která si dokonce nechala zpevnit operací, a šedesáti centimetry v pase.