Slavný 28. říjen 1918 byl pro Olomoučany zcela běžným dnem končící války. Bylo chladno a nuzně. Lidi na konci „velké války“ trápil hlad, nedostatek petroleje ke svícení i málo šatstva. Navíc řádila pandemie takzvané španělské chřipky, která zázemí kosila stejně jako válka vojáky na frontě.
Tehdejší noviny psaly především zprávy z bojiště. Zprávu o tom, že vznikla Ukrajina a Jugoslávie, nebo o tom, že rakousko-uherský ministr zahraničí hrabě Andrássy zaslal prezidentovi USA Wilsonovi nótu, v níž vyslovil souhlas s jeho podmínkami z 18. října, si lidé přečetli až 29. října.
Půlnoční telegram
Telegram o vyhlášení československého státu dorazil z Prahy do Olomouce před půlnocí do Národního domu, kde se scházeli lidé z Národní jednoty a Národního výboru.
„Zakladatelem olomouckého Národního výboru, který byl první na Moravě a který připravoval převrat, byl Richard Fischer. Telegram pro něj tehdy převzal od poštovního úředníka Pospíšila jednatel Národní jednoty Adolf Kubis. Ten tou dobou ještě posedával v kavárně v uniformě rakouské armády,“ uvedl historik Miloš Trapl.
Kubis telegram otevřel a honem běžel probudit Fischera. „Dokonce se mu přihlásil jako první důstojník nové československé armády,“ popsal Trapl. Fischer se po půlnoci dovolal na brněnské místodržitelství, kde mu sice řekli, že mají zprávu o vyhlášení samostatnosti, ale zároveň ji ihned odvolali.
„Fischer si proto zprávu ověřoval v Praze, kde mu ji potvrdili. Postoj brněnského úřadu proto považovali za schválnost a záměrnou brzdu událostí. Mluvilo se o tom dlouho jako o brněnském triku,“ dodal Trapl.
Ještě 29. října ráno se ale v novinách vytištěných přes noc o novém státě nic neobjevilo. O tom, že šli spát v Rakousko-Uhersku a probudili se v Československu, se lidé dozvěděli hlavně z plakátů na nárožích nebo od sousedů. Z oken veřejných i soukromých budov najednou vlály červenobílé slovanské prapory. Fischer jej vyvěsil v sedm hodin ráno. Ten den 29. října se před Národním domem sešlo pětadvacet tisíc lidí, aby provolávali slávu Československu. Poté došli k radnici, kde zpívali píseň Kde domov můj. Radost z toho měla především česká část olomoucké populace, Němci to považovali za vlastizradu.
Do Olomouce se 28. října ještě nedonesla ani příhoda z nedalekých Dolan. Tamější poštmistr Rudolf Caha se dozvěděl o Andrassyho kapitulační nótě, načež fermežovou barvou zatřel na úřadě rakouského dvojhlavého orla a provolal samostatnost českého národa. Právě tuto zprávu si pražští politikové ve stejný den vyhodnotili jako kapitulaci monarchie a vyhlásili, stejně jako dolanský poštmistr, nezávislost.
Kromě Fischera se na státním převratu od konce léta aktivně podílel obchodník z Hodolan Felix Časný, poslanec za agrární stranu Tomáš Otáhal z Holice, advokát a činovník Sokola František Smrčka nebo šéfredaktor deníku Našinec František Světlík.
Oslavy nově založeného státu přišly na řadu ale až 3. listopadu. Na tábor lidu tehdy dorazilo šedesát tisíc lidí, pěšky, na koních i vlakem. Lidé zaplnili i Dolní náměstí a všechny přilehlé ulice. Dosud jde o největší shromáždění v dějinách města, které nepřekonala ani sametová revoluce.
