Jako historický úspěch označují činovníci atletického klubu PSK Zlín nedávný postup ženského družstva do extraligy. Paradoxně tým uspěl v roce, kdy Zlínští kvůli rekonstrukci Stadionu mládeže trénovali na školních hřištích nebo jezdili za přípravou do Otrokovic.
„Je to skoro zázrak,“ připouští vedoucí družstva žen Bohumil Vrána. „Ale také skvělá věc pro propagaci atletiky ve městě a okolí,“ dodává Vrána.
Návrat bývalé slávy
Zlínská atletika mívala v sedmdesátých letech minulého století zvuk. Družstvo žen vybojovalo v roce 1971 stříbrnou medaili v nejvyšší soutěži. „Je to dodnes největší úspěch oddílu. Závodily tu tehdejší reprezentantky Piáčková, Olbrichová a další, jenže po sezoně odešly za lepšími podmínkami do renomovaných klubů a družstvo sestoupilo,“ vzpomíná Vrána.
Postup do extraligy si letos klub neplánoval, přesto trenér Stanislav Laciga před sezonou upozorňoval, že družstvo má dobré atletky a mohlo by překvapit. „Holkám jsem věřil. Máme vyvážený tým, ve kterém vyzrálo několik individualit. Jsem rád, že se nám to podařilo,“ libuje si úspěšný trenér, jehož dcera Barbora Lacigová nasbírala v sezoně i v baráži pro tým nejvíc bodů.
Zlíňané věděli, že v moravské skupině budou patřit do horní části tabulky. „Nakonec jsme ji vyhráli, ale před odjezdem na baráž jsem slyšel hodně skeptické hlasy, co prý tam budeme dělat, že je to škoda peněz za cestu. Spočítal jsem si, že máme šanci postoupit. I tak mě to ale překvapilo,“ tvrdí vedoucí družstva.
Zlín nemá peníze na drahé posily, pomáhaly mu hostující atletky. Bez nich by neuspěl. „Na hostování tu bylo sedm Slovenek, ale jen tři nastupovaly a byly opravdovými posilami,“ tvrdí Laciga. Kromě jeho dcery, která zářila v trojskoku a pomáhala družstvu i v dalších disciplínách, se stabilně prosazovaly vrhačky. „Byly to výrazné opory, které pravidelně bodovaly. Hodně nám pomohla Katka Hálová, která se vrátila čtyři měsíce po porodu,“ vypočítává Vrána.
Trénovali ve skupinách
Dost problémů si atleti užili kvůli rekonstrukci Stadionu mládeže. Půl sezony nemohli trénovat v domácích podmínkách. „Rozdělili jsme se na několik tréninkových skupin, které se prakticky nepotkávaly. Připravovali jsme se, kde to šlo, ale například tyčkaři tady v okolí nemají žádné možnosti k tréninku. Čtvrtkaři zase naříkali, že nemají čtyřsetmetrovou dráhu a musí jezdit do Otrokovic,“ říká Vrána.
Postup Zlíňany těší, ale budoucnost vidí realisticky. „Družstvo nemá na to, aby v extralize excelovalo. Určitě budeme bojovat o udržení a možná znovu sestoupíme. Nemáme peníze jako například sousední Kroměříž, abychom nakoupili kvalitní posily,“ vysvětluje Vrána.
Extraligu čeká od nastávajícího ročníku nový systém a nikdo netuší, co přinese. „Nová pravidla omezí počet cizinců. Mohlo by nám to snad i nahrát, šance na udržení určitě existuje,“ uzavírá Laciga.
