Ústečané uvidí zvony zblízka

Arciděkan Miroslav Šimáček zdolal osmdesát betonových schodů a nástrahy špatně přístupné cesty do nejvyššího místa kostela Nanebevzetí Panny Marie. O své privilegium se brzy podělí s Ústečany. Zástupci muzea a města jednají o zpřístupnění věže.
Minulý týden o tom mluvil vědecký tajemník muzea Václav Houfek s vedením města. „Musela by se vytvořit smlouva mezi městem a farností. Není vyloučený ani vstup nějaké firmy,“ sděluje první výsledky Václav Houfek. Památka by podle arciděkana přitáhla větší pozornost. „My bychom se tomu nebránili,“ tvrdí Šimáček.

Nahoru s průvodcem

Václav Houfek odhaduje, že do roka a půl by mohli na věž vyjít první návštěvníci. Přístup by byl omezený a možný pouze s průvodcem. Vše se odvíjí od peněz. „Podle mého odhadu si interiérové úpravy vyžádají jeden až jeden a půl milionu,“ říká Houfek.
Úplně nahoře ve věži bydlel zvoník. O patro níž se dochovaly tři z původních osmi zvonů. V bytě zvoníka je důkaz o šikmosti věže. Pětašedesát metrů její výšky se vychyluje od kolmice o 198 centimetrů. Od dubna 1945, kdy v blízkosti kostela vybuchly tři letecké pumy a staticky narušily stavbu. „Položí-li se láhev na podlahu ve vrcholu věže, okamžitě a velkou rychlostí se skutálí do kouta,“ přesvědčil se historik Martin Krsek. Ve své publikaci Šedesát ústeckých NEJ, kam kostel se šikmou věží zařadil, popisuje úvahy o tom, že pokus s láhví si možná vyzkoušejí Ústečané i turisté. Nebyl daleko od pravdy. Ve věži jsou tři zvony. Willeborte od nizozemského zvonaře odbíjí čas, zvon s medailonem Jana Husa zvoní. Dvouapůltunová Zuzana neodbíjí, ani nezvoní. S dolním průměrem 165 centimetrů je ale největším zvonem Ústecka. „Čtyřiadvacet hodin odbíjí čtvrt jedním úderem, půl dvěma, tři čtvrtě třemi a celou čtyřmi údery. Třikrát denně, v sedm ráno i večer a ve dvanáct hodin, vždy po dvou minutách zvoní Anděl Páně. Byla to výzva k modlitbě,“ říká arciděkan. Při zvonění se zvon hýbe a srdce zvoní do pláště zevnitř. Při odbíjení kladivo zvoní na zvon ve statické poloze.
O odbíjení času z kostelní věže se bral někdejší starosta centrálního obvodu a nynější krajský radní pro regionální rozvoj a cestovní ruch Radek Vonka. „Městský obvod poskytl peníze církvi, která nechala opravit zvony a zajistila zvonění a odbíjení času,“ vzpomíná Radek Vonka.

Zvonice do měsíce

V ústeckém centru je ještě jedno místo, odkud bude slyšet zvonky. Atrium magistrátu. Odpočinková zóna se zelení, lavičkami, fontánou, pódiem a zvonicí připomínající přesýpací hodiny. V pilíři jsou zabudované dva laděné zvony pro zvonkohru. Od dokončení oprav atria loni v září ale byla slyšet párkrát. Překračovala povolenou hladinu hluku. S měřením a seřízením čekali odborníci na zahájení sezony.
„Po splnění všech legislativních podmínek, například souhlas stavebního úřadu, zvoničku spustíme. Nyní již čekáme pouze na uplynutí nutných lhůt,“ vysvětluje náměstek primátora Jan Řeřicha. Zvonici za 411 tisíc korun Ústečané podle mluvčí města Ivany Solničkové uslyší asi do měsíce. Umístit zvonkohru před kostelem Nanebevzetí Panny Marie nebo na fasádě obchodního centra Forum při jeho dostavbě navrhoval Radek Vonka. „Zhruba dvou až třímilionová položka by příliš nezatížila rozpočet stavby. Obvod chtěl částečně přispět. Ale investor tento nápad zamítl,“ říká radní Vonka.