Sezimovo Ústí pomáhá lidem v dlouhodobé nouzi. Zaměstnává je veřejně prospěšnými pracemi (dále jen VVP) a veřejnou službou. Dlouho nezaměstnaní se tak můžou zapojit do pracovního režimu, což jim může pomoct i v budoucnu při hledání nové práce.
Jak na slušný plat?
Milena Dušková byla šest let nezaměstnaná. Žije sama se dvěma dětmi. Díky VVP v Sezimově Ústí má konečně po letech zaměstnání. „Mám pouze základní školu, po ní jsem pracovala ve velkém podniku, ze kterého začali propouštět. Pak jsem byla pár let na mateřské a už jsem práci nesehnala. Kamkoli jsem přišla, se mě okamžitě zeptali, kolik mám dětí a kolik jim je let,“ popisuje své zkušenosti Milena Dušková. Jediným příjmem mladé matky proto byly po dlouhou dobu dávky sociální péče a následné dávky ze systému pomoci v hmotné nouzi. Teď se díky veřejným pracím z existenčního minima dva tisíce dvacet korun dostala na pro ni slušný plat. „Příjmy se mi zvedly asi o osm tisíc. Za práci jsem moc ráda. Konečně jsem zase mezi lidmi,“ pochvaluje si Dušková. „Smlouvu se zaměstnancem uzavírá při VVP zaměstnavatel. Vždy ale na základě smlouvy s Úřadem práce v Táboře a nejdéle na dvanáct měsíců. Zaměstnanci chodí do práce klasicky na osm hodin denně,“ vysvětluje Miroslav Nosek, tajemník Městského úřadu Sezimovo Ústí. V minulém roce takto Ústí zaměstnalo pět lidí, letos čtrnáct. Existuje i jiná možnost. Tou je veřejná služba. I tu se podařilo Sezimovu Ústí ihned rozjet. „Byli jsme jedni z prvních v Jihočeském kraji,“ zdůrazňuje Nosek a dodává, že na rozdíl od VPP nedostávají ti, kteří konají veřejnou službu, odměnu. Dostanou ale víc peněz na dávkách od městského úřadu. Zákon totiž letos v lednu zpřísnil podmínky pro dlouhodobě nezaměstnané. Těm základní dávka, pokud ji pobírají déle jak půl roku, klesne o tisíc korun. Dostávat budou jen zhruba dva tisíce, což je existenční minimum. Pokud při veřejné službě odpracují za měsíc dvacet hodin, peníze se jim znovu navýší. Po třiceti hodinách práce si polepší o dalších pět stovek. I o tuto možnost je v Ústí zájem.
Pomoc lidem i městu
„Práce takto zaměstnaných lidí je ve městě vidět. Čistí veřejné plochy, starají se o zeleň,“ vyjmenovává Nosek. Sezimovu Ústí se tak daří pomoct lidem, kteří pracovat chtějí, ale z různých důvodu práci nemohou sehnat. Naopak těm, kteří pracovat nechtějí, se dávky na zmíněné existenční minimum skutečně snížily. Veřejnou službu od července zavedl i Tábor. Nechybí ani v Plané nad Lužnicí.
