Jediným dokladem o vzniku samostatného Československa, jenž 28. října odpoledne mělo Ústí, byl telefonogram pražského místodržitelství, že „v 11 hodin dopoledne byl na Václavském náměstí v Praze u sochy sv. Václava vyhlášen československý stát“ a že je „nutno napříště železniční vagónové zásilky do Vídně neposílat přes Prahu, ale přes Německo“.
„Nic divného, protože drtivou část obyvatel města tvořili Němci a za autoritu brali Vídeň, ne Prahu,“ říká ústecký archivář Vladimír Kaiser.
Už od ledna 1918 němečtí poslanci z českých zemí požadovali zřízení samostatné provincie Deutschböhmen se všemi právy v císařství rakousko-uherském, a to bez jakékoli závislosti na české části Čech. V Ústí nad Labem se 29. října 1918 sešlo shromáždění zástupců všeho německého obyvatelstva, které se za tuto myšlenku jasně postavilo. Řešilo i následnou správu města a okolí. Nakonec se shodlo na vytvoření okresního národního výboru.
K myšlence provincie Deutschböhmen s hlavním městem Liberec se přihlásilo i shromáždění zástupců měst severozápadních Čech, které se ve stejný den konalo také v Ústí nad Labem.
Ústecká správa vycházela Čechům vstříc
„Ústecké správní orgány provincie Deutschböhmen se chovaly k Čechům velmi slušně. Česká menšina měla okresním národním výborem povolená veškerá shromáždění, o která požádala. Od 2. listopadu 1918 dokonce upozorňovala na česká shromáždění vyhláška, vyžadující od německého obyvatelstva, aby nerušilo jejich průběh. S poukázáním na právní existenci shromažďovací svobody v provincii Deutschböhmen,“ vysvětluje Kaiser.
Zatímco český tisk se o pohraničí zmiňoval spoře, pražské německé listy Montagsblatt a Prager Tagblatt byly na straně dohody s Čechy. „Byly toho názoru, že Deutschböhmen nemůže přežít bez českých brambor a obilí,“ upřesňuje vojenský historik Richard Aubrecht.
Například v několika článcích loketského Elbogener Zeitung se ale objevovala nacionalistická varování.
„Zaplaví nás čeští dělníci, úředníci, na okresním hejtmanství bude úřadovat český paša, český soudce bude soudit Němce a jednání bude z větší části v češtině, na své zastupování si budeme muset najímat české advokáty,“ cituje Aubrecht.
Ústím otřásaly hladové bouře a střelba do davů
Politické události ale provázela epidemie španělské chřipky a kritický nedostatek základních potravin. Největší problémy mělo právě Ústí nad Labem. Už od počátku listopadu 1918 čelilo hladovým bouřím a drancování. Některé objekty zachránila před rozběsněnými davy až střelba, a to i s obětmi na životech.
„Na začátku prosince si už musel starosta vyžádat vojenskou asistenci. Od československých důstojníků, kteří nastoupili jedenáctého prosince, žádal, aby obsazení města nemělo politické důsledky a především nenarušilo právo na sebeurčení provincie Deutschböhmen,“ doplňuje Kaiser.
Termín složení zbraní byl 13. prosince 1918. Jenže už okolo druhé hodiny odpolední 11. prosince se na budově okresního hejtmanství objevila červenobílá československá vlajka. Shromáždění Češi spolu s vojáky zpívali národní hymnu. Na Mírovém náměstí a dalších místech hlídaly stráže s kulomety. Na rohu Bělské ulice a Mírového náměstí stálo dělo. Obyvatelům hrozilo v případě nepokojů stanné právo. Ústí nad Labem „padlo“
12. prosince. Provincie Deutsch-
böhmen vyhlášená 29. října 1918 zanikla s obsazením Liberce 16. prosince 1918.
