Útěk do blázince Ivana Blatného
Patřil k nejvýraznějším autorům minulého století. Zažil velkou literární slávu a také těžko srovnatelnou snahu o vymazání svého jména z análů literatury. Ve středu 5. srpna si připomeneme třicet let od úmrtí básníka a překladatele Ivana Blatného.
Debutoval v roce 1940 ve dvaceti letech, celkem vydal do roku 1947 čtyři básnické sbírky, z nichž název té druhé – Melancholické procházky – snad nejlépe vystihuje ducha básní i autora. Blatný v dětském věku přišel o oba rodiče a i to mohlo být důvodem jeho křehké psychiky.
V sanatoriu specializovaném na nervová onemocnění se poprvé ocitl již v roce 1941 po tragické smrti Jiřího Ortena. Plodů své práce užíval naplno až po válce, avšak nikoli nadlouho. Spolu s Jiřím Kolářem a Arnoštem Vaněčkem odletěl 29. března 1948 jako člen oficiální delegace československých spisovatelů na pozvání Britské rady do Londýna.
Ironií osudu v delegaci nahradil Jana Čepa, kterého noví komunističtí páni shledali politicky nespolehlivým. Tím větší pak byla možná jejich pomsta na Blatném.
Ten totiž druhý den v britském rozhlasu oznámil, že se do Československa nevrátí. Hovořil také o potírání kultury a svobody tvorby. Legitimaci člena KSČ zaslal do Prahy poštou. Reakce byla okamžitá. Byl zbaven všech občanských práv a majetku, jeho knihy zmizely z knihoven a jméno přestalo existovat.
Blatný se obával o svobodu, pobyt v Anglii mu však klid a mír v duši nepřinesl. Naopak se u něj projevovaly paranoidní rysy. Již na podzim 1948 byl poprvé hospitalizován na psychiatrii v Londýně. Poté se věnoval překladům a spolupracoval s rozhlasem, v roce 1954 však byl definitivně internován s diagnózou paranoidní schizofrenie. V Praze dokonce oznámili jeho smrt.
O Blatném nebylo dlouho slyšet. V roce 1977 však jedna britská ošetřovatelka zaslala popsané útržky papíru Josefu Škvoreckému do exilového nakladatelství v Torontu, které roku 1979 vydalo básníkovi po třiceti letech první nový titul. Svět znovuobjevil zmizelého poetu. Šestá sbírka mu vyšla, taktéž v Torontu, v roce 1987. Jeho pozdní tvorba sice nedosahovala dřívějších hodnocení, přesto Blatný zůstal jedním z největších českých lyriků dvacátého století.
