Útěk, sebevražda či nehoda? Policisté hledají desítky lidí

Při hledání po zmizelých bývají policisté úspěšní. Po desítkách lidí ale ještě pátrají.

Aleš Barek, Martin Šíma nebo Patrik Dvořáček. To je jen několik jmen z desítek lidí z Písecka a Strakonicka, po kterých pátrá policie. Zatím neúspěšně.
Pohřešují je jejich blízcí, v některých případech se ale lidé skrývají třeba před soudem nebo nástupem do vězení. Děti utíkají kvůli neshodám s rodiči a touze po samostatnosti.
Ale nejen to. Lidé často zmizí proto, aby mohli nepozorovaně spáchat sebevraždu. Na Písecku je momentálně jeden případ, kdy pohřešovaný napsal dopis na rozloučenou. Ani po třech měsících se ho nepodařilo najít.
V podobných případech jsou policisté schopní do půl hodiny rozjet velkou pátrací akci o sto lidech a s vrtulníkem s termovizí. Pomáhají jim mobily pohřešovaných. Pokud je nevypnou, mohou je díky telefonům policisté lokalizovat.
Počet zmizelých lidí v regionu stoupá. Zatímco v roce 2008 bylo na Písecku dvacet pohřešovaných, loni číslo vyrostlo o pět a letos se počet zatím zastavil na pěti. Na Strakonicku je situace podobná. V roce 2008 pohřešovali kriminalisté třináct lidí, loni patnáct a tento rok policisté zatím hledají dvě osoby.
„Daří se nám lidi najít, úspěšní jsme dokonce v devětadevadesáti procentech,“ popisuje mluvčí policie Lenka Heřmanová. Větší část z nich policisté dokonce vypátrají do čtyřiadvaceti hodin.

Už šest let marně čeká rodina na Pavla Cmunta z Písecka. Ve čtvrtek 30. prosince 2004 odešel tehdy dvacetiletý mladík na procházku. Nikdo z blízkých už ho od té doby neviděl.
„Otec oznámil na služebnu obecní policie Kovářov, že se mu nevrátil syn z vycházky. Než zmizel, měl nepatrnou potyčku s bratrem. Za krátký čas se ale všechno urovnalo a žádné problémy už neměl,“ popisuje mluvčí policie Lenka Heřmanová. Otec Pavla Cmunta informoval i milevské policisty. Přesto, že po chlapci pátrali společně s kriminalisty a policisty z dalších obvodních oddělení, dodnes ho nenašli.
Stejně záhadně zmizela v roce 2003 i pacientka jedné léčebny na Písecku Božena Durajová. Pracovnice ústavu tehdy oznámila policistům na linku 158, že se žena nepozorovaně ztratila při vycházce ostatních pacientů. Kriminalisté zorganizovali několik akcí, hledali i ve vesnicích a městech na Písecku. Marně. Písečtí policisté mají u několika případů podezření, že se zmizelí utopili v Orlické nádrži. Mohli spáchat sebevraždu, nebo šlo o nehodu. Těla ale zatím nenašli. Otevřený konec má stále případ z 28. prosince loňského roku. Na Štědrý den se ubytoval muž z Prahy v motelu u Podolského mostu. Z pronajatého pokoje několik dní nevycházel. Majitel zařízení to oznámil na policii a pokoj otevřel. V místnosti kriminalisté našli věci, ze kterých usoudili, že by se muž mohl pokusit o sebevraždu.
„Rozjela se pátrací akce do které se zapojili i policejní psovodi, dva policejní vrtulníky a písečtí hasiči. Našli jsme jen oblečení hledaného, téměř uprostřed zamrzlé řeky pod Podolským mostem. Případ je stále aktuální,“ popisuje komisař písecké kriminálky Jiří Vávra.
Celostátní pátrání vyhlásila policie po desítkách lidí z Písecka i Strakonicka. Někteří se vyhýbají vězení třeba kvůli neplacení výživného, krádežím nebo proto, že se nedostavili k soudu. To je případ třiačtyřicetiletého Zdeňka Bledého z Písku. Policisté po něm pátrají tři roky. Stejně jako další dva Písečtí utekl před spravedlností za hranice České republiky.
„Pokud zjistíme, že člověk, kterého hledáme je v zahraničí, spolupracujeme jak s Europolem, tak Interpolem,“ vysvětluje vrchní komisař písecké kriminální služby Josef Bláha. Kriminalisté mají zprávy o tom, že byl Bledý v Holandsku, poslední záchytný bod je z Anglie. Podle Interpolu pokračuje i v zahraničí v krádežích. V České republice je na něj vydaný příkaz k zatčení. „Otázkou je, jak těžké trestné činnosti se dopouští v zahraničí. Je proto možné, že by byl problém s vydáním do Česka a soudili by ho v dané zemi,“ říká komisař Vávra. Spoustu nezodpovězených otázek vyvolává už dvacet let zmizení Pavlíny Braunové ze Strakonic. Loni v létě to bylo dvacet let, kdy tehdy třiadvacetiletá zpěvačka populární folkové skupiny Minnesengři nedorazila na zkoušku kapely do Českých Budějovic. Nepřijela na vystoupení do Lipna nad Vltavou a nepřišla ani domů. Podle poslední informace měla 6. srpna 1988 krátce před devátou odejít na strakonické vlakové nádraží.
Policisté prověřovali všechny možné varianty. Nešťastnou náhodu, náhlé úmrtí, sebevraždu, i to, že se zpěvačka stala obětí násilného trestného činu, nebo že emigrovala.
Pavlínu Braunovou se snažili najít i jasnovidci a psychotronici. Ale ani jejich informace nepřivedly vyšetřovatele na žádnou stopu.
Nepomohly ani televizní relace, i když se tu a tam v průběhu let ozval člověk se zaručenou zprávou. S ničím nepřišel ani Interpol. Podle výpovědí lidí, kteří Pavlínu znali, to byla chytrá, svědomitá, hezká dívka, pro kterou byl zálibou autostop a hudba vším.