V poděbradském psím útulku vítá návštěvníky roztomilý štěkot sedmi malých štěňat. Nejsou jim ani dva měsíce a už mají za sebou zásadní životní zkušenost: někdo se jich zbavil.
„Našli jsme je na Nový rok. Ležela a kničela v krabicích před vchodem,“ říká vedoucí útulku v Poděbradech Eva Benešová.
Štěňata měla štěstí v neštěstí, nyní už je o ně postaráno. Jinak by je čekala téměř jistá smrt hladem, zimou, nebo by je třeba přejelo auto. Spolu s dalšími dvaceti psy, o něž v Poděbradech teď pečují, čekají na svůj nový domov. Původně jich bylo osm – jedno z nich už své nové pány našlo.
Psy platí město
Podobných psích osudů jsou na celém světě miliony. Díky útulkům mají větší šanci na „normální život“ psi, kteří jsou z nějakého důvodu opuštění.
„V Poděbradech jsme začali před jedenácti lety. Původně to byl manželův nápad. Měli jsme pět psů, byla to jen taková vedlejší práce. Pak jsem to vzala na sebe jako živnost,“ vzpomíná Benešová.
Provoz poděbradského útulku hradí tamní radnice. „Dostáváme dotace, ročně zhruba tři čtvrtě milionu. Není to na nějaké vyskakování, ale stěžovat si nemůžeme. Psi mají všeho dostatek,“ říká Benešová.
Z městských peněz je placen i útulek v Kolíně. V Nymburce klasický útulek není, městská policie však má několik takzvaných záchytných kotců. „Znamená to, že tu máme jen psy, které odchytnou nebo zajistí strážníci,“ vysvětluje Pavel Novák, který se v areálu nymburské čističky odpadních vod o bezprizorní smečku stará.
Jedno mají psí nalezenci ve valné většině společné: do útulku se dostali kvůli selhání člověka. „Některým psům třeba umře pán a pozůstalí je pak dovezou sem. Většinou je však lidé vyhodí z auta nebo někde uvážou, často přímo před útulkem,“ říká pracovník kolínského útulku Zdeněk Radoměřský.
„Spousta lidí si při pořizování psa neuvědomí, že je to závazek v průměru tak na čtrnáct let,“ doplňuje Benešová. „Po nějakém čase je pejsek omrzí, je nemocný, nebo nastane nějaký jiný problém. Rozvod, stěhování, cokoliv. A najednou nevědí, co si se zvířatem počít,“ říká šéfka poděbradského útulku.
V Poděbradech nouzi o psy neznají. „Pořád máme plnou kapacitu. A ta ani často nestačí. Když se objeví další pes navíc, bereme si jej i domů,“ usmívá se Benešová. V Kolíně teď není obsazena ani polovina míst. „Máme dvanáct psů, ale mohli bychom mít i osmadvacet,“ říká jeden z kolínských pečovatelů Pavel Světínský.
Ten každému při návštěvě „svého“ psího království představí třeba Čmeldu, Lufu, Hedu nebo Pata a Mata. „Jména si vymýšlíme, ale většinou tak psům neříkáme. Noví majitelé mu často sami dají nějaké jméno, tak je zbytečné, aby si pes zvykal na nějaké další,“ tvrdí Světínský.
Vánoční mýtus
Tuhá zima, jež v posledních týdnech panuje v Polabí, zasahuje i do života útulků. „Máme práci navíc. Voda zamrzá, takže psi nemohou mít misku. Granule jim několikrát denně namáčíme, aby měli potřebný příjem tekutin. Hůř se čistí kotce, nemůžeme je vyplachovat. A také musíme dbát na to, aby psi měli dobře zateplené boudy,“ popisuje svůj denní chleba poděbradská vedoucí Eva Benešová.
Po Vánocích žádný prudký nárůst odložených psů nezaznamenali. „To je mýtus. Když si někdo pořídí psa, nevyhodí ho po týdnu, trvá to déle,“ říká ošetřovatel Radoměřský. „Přibývá jich hlavně v létě před prázdninami, kdy lidé odjíždějí na dovolenou, a nevědí, co se zvířetem. Prostě najednou zjistí, že se o něj nedokážou postarat, a tak ho raději odloží,“ zlobí se správce.
Týden na zkoušku
Jak si psa z útulku pořídit? Velký problém to není. „Zájemci musí být minimálně osmnáct let, musí předložit občanský průkaz. Prověříme ho, zda se o psa umí postarat,“ říká Benešová.
V Poděbradech je možné zvíře do týdne vrátit. „Jde o takové zkušební období. Za tu dobu by měli pán i pes poznat, jestli k sobě sednou,“ říká vedoucí poděbradského útulku.
Za pracovníky psích útulků má jedno velké přání. „Aby si lidi uvědomili, že pes je závazek na dlouhou dobu, a nezbavili se ho při prvním problému,“ vzkazuje Eva Benešová.
