Japonská, respektive tokijská subkultura se vyvinula z nezákonných motocyklových gangů Bosozoku, které stále existují. Někteří členové přesedli zkrátka do aut. Ovšem ne tak ledajakých, řádně drahých, mohou si je dovolit. Žádné Supry nebo Skyliny GT-R, ale rovnou italská Lamborghini. Poněkud překvapivé, že?
Čím víc světýlek, tím víc Jakuza
Japonští gangsteři polepují své supersporty chromovanými fóliemi, aby se řádně blýskaly. Nesmí chybět ani klasické diody na podvozku, které mají v noci ten správný efekt. A nejen tam, – trendy jsou i všelijaké blikající pásky na křídlech a všude po karoserii, dokonce i v interiéru.
Režisér Luke Huxham natočil o této módě mladých mužů pohybujících se na velmi tenkém ledě krátký dokument Underground Hero: Love To Hate Me se stopáží 7,5 minuty. Jeden z nich, Shinichi Moroboshi, mu totiž umožnil se dostat pod pokličku svého gangu.
Moroboshi-san ze čtvrti červených luceren Kabukicho se do italských supersportů zamiloval už v sedmnácti. Tehdy viděl a hlavně slyšel ten první, legendární Countach. Podle svých vlastních slov zveřejněných serverem The Verge jej býk ze Sant'Agaty uchvátil. Nyní jezdí světélkujícím Diablem GT a hrozně rád s otevřenými levými dveřmi, aby pořádně slyšel zvuk vidlicového dvanáctiválce. Je to prostě jeho styl, jak tvrdí sám ve filmu.
Nikdy si nenechal moc mluvit do života a pochopitelně – vzhledem k tomu, že se pohybuje v „šedé zóně“ – několikrát seděl. Nestará se příliš, co si o něm myslí a říkají druzí. A užívá si hlavně zábavy.
V kurzu jsou i fólie
Moroboshiho kolegové s dalšími lamby si zase oblíbili vinylové polepy, které známe i my. A dokonce je mezi nimi i jeden „vetřelec“ s koníkem! Snímek pochopitelně neřeší, čím se tahle banda ve skutečnosti živí, to by pan režisér asi po světě už dávno nechodil. Tady jde jen o zábavu, auta… a motorky.
Drsní potetovaní chlápci z Bosozoku nejezdí na ničem silném, ale svoje jednostopé stroje mají také řádně vyšperkované. Vysoká opěradla a na hlavách klasické „kokosky“. Evropan si říká, že je to až za hranicemi vkusu, ale proti gustu… Japonci jsou zkrátka jiní.
Organizovaný zločin se bez aut pochopitelně neobejde ani jinde. Členové sicilské Cosa Nostry i neapolské Camorry jezdí nejčastěji v Maserati Quattroporte předchozí generace, případně i starších řadách. Ferrari a Lamborghini také nejsou výjimkami, byť zejména Maranello si hlídá, komu nové vozy prodává, takže se zpravidla jedná o letitější kousky. Alfa Romeo velká auta už (zatím) nevyrábí a Lancia teprve ne, ale to jsou přece lidovky…
Buy American
Američtí mafiáni (většinou s italskými kořeny) používali luxusní vozy domácí provenience už ve dvacátých a na začátku třicátých let. Opancéřované cadillaky a lincolny stavěné na zakázku měly neprůstřelná skla, která se ale v případě potřeby dala vyklopit a mnohdy nepostrádala výřezy pro hlavně zbraní. Na palubní desce se nacházela spousta páček, kromě jiného se dala přepnout i registrační značka, jak vzpomínal třeba Jan Werich ve své proslulé povídce „Lincoln 1933“.
Dnes se američtí mafiosi prohánějí klidně ve Ferrari, obzvláště pak třeba ve starších F360 Modena a F430, případně dávají okázale najevo své bohatství nějakým tím dlouhým Maybachem 62. Pro „práci“ ovšem používají Lincolny Navigator a Cadillacy Escalade, samozřejmě opět patřičně upravené. Móda SUV dorazila i sem…
Bohatí Rusové, kteří mají prsty v nezákonných obchodech, si zase libují ve vozech s trojcípou hvězdou, ať už jde o třídu S nebo terénní G. Převážně černé mercedesy pochopitelně nepostrádají výztuhy ocelovými pláty a řádně tlustá skla. Sama stuttgartská automobilka má na stavbu takových speciálů vytvořenou divizi. Ruku na srdce, ne všechny čtyřkolové miláčky si ale zákazníci z Východu legálně koupili, byť na ně mají… Nezřídka se objevují opět i obří americká a také japonská SUV, o britských aristokratech se dvěma R a okřídleným B nemluvě.
Článek vyšel na webu Autorevue.cz
