V domě žije s maxipsy. Jsou skladní

Láska ke zvířatům přivedla třiatřicetiletou Lenku Jarošovou k práci zdravotní sestry na písecké veterinární klinice. Není proto překvapením, že také doma chová psy. Málokdo by ale do křehké ženy řekl, že se rozhodne pro největší plemeno na světě. Irského vlkodava. „Prvního jsem si pořídila před čtrnácti lety. Splnila jsem si tak svůj dětský sen mít největšího psa, i když tatínek byl proti. Maminka mě ale podpořila,“ vzpomíná chovatelka.
Po čtyřech letech ovšem fenka zemřela. Pak vydržela Lenka Jarošová rok bez psa. Dnes má rovnou tři feny obřího plemene. Nejstarší je už devět a půl roku, její dceři je pět a půl, nejmladší má šestnáct měsíců.

Cestování? Tři psi, tři lidi

Čím jí irský vlkodav tak učaroval? „Člověk se nemusí sklánět, pokud je chce pohladit. Taky jsem se naučila mít pořádek na lince i výš, protože si dokážou sundat pečivo z ledničky. A jsou hrozně hodní k dětem,“ vypočítá klady Jarošová. Poslední bod je pro chovatelku hodně důležitý, protože má dvě malé děti. „Jediné nebezpečí je v tom, že třeba nedávno stála moje šestnáctiměsíční dcerka ve dveřích, fenky něco zaslechly a rozběhly se ven, takže ji smetly, ale nic se nestalo,“ uvažuje chovatelka.
Díky štěkajícím obrům se Lenka Jarošová seznámila se svým manželem, který si přijel pro štěně.
S vlkodavy žila rodina v bytě dva plus nula, teď mají domek se zahradou, přesto bydlí se zvířaty pohromadě. Zahrada je na hraní. „Nevypadají, ale jsou hrozně skladní. Jen občas musím zabojovat o pohovku,“ konstatuje.
Všechny feny dělají chovatelce velkou radost i jinak. Jsou totiž šampionky. „Dovolenou jsme spojili s výstavami. Byli jsme v Černé Hoře. Za tři dny se feny staly šampionkami tří zemí. Černé Hory, Makedonie a Bulharska. „Až pak jsme chodili po horách,“ říká žena, která si s mužem musela pořídit velké auto, aby mohla cestovat celá rodina. „Dřív jsme ale jezdívali v klasickém osobáku. Tři vlkodavové, jedno dítě a já s manželem. Lidé nevěřili vlastním očím, když viděli, kolik nás vystupuje. Se dvěma dětmi už to ale nešlo,“ vtipkuje. Přestože jsou „holky“, jak Jarošová fenám přezdívá, úspěšné, zatím je připustila jen dvakrát. Zaměřuje se spíš na zdraví a dlouhověkost, protože vlkodav se dožívá v průměru šesti let. „Na prvním krytí jsme byli v Itálii, na druhém v Belgii. Nehledám rodokmen ani tak podle šampionů jako právě podle toho, kolika se dožili let,“ vysvětluje Jarošová. Při prvním vrhu odchovala dvanáct štěňat, při druhém pět. Štěňata se dostala do sedmi zemí Evropy. U druhého vrhu už měli zájem hlavně chovatelé, kterým šlo o dlouhověkost stejně jako Markétě Jarošové. „To mě potěšilo. Protože mám pocit, že v Čechách někteří lidé moc na kvalitu chovu nehledí, hlavní je prodat co nejvíc štěňat za co nejvyšší cenu,“ míní. Lenka Jarošová je také členkou klubu irských vlkodavů. Na Zvíkovském Podhradí zorganizovala pro přátele akci Tulamore cup, kde se sešli majitelé čtyřnohých gigantů.

Vlkodav jako dědictví* Kromě výstav závodí feny také v coursingu, kdy běhají za umělou návnadou, a v dostizích. „Necvičila jsem je na to, mají to v krvi. Ačkoli jsou také psi, které coursing nebaví, když zjistí, že střapec je umělý,“ říká mladá žena. Lásku ke psům se snaží podporovat i u svých dětí. Tříletý syn už dokonce soutěžil v kategorii mladý vystavovatel. „Má svůj první pohár, po kterém toužil. Chtěla bych, aby vlkodavové provázeli naši rodinu z generace na generaci,“ přeje si Lenka Jarošová. Lenka Jarošová**

Prvního irského vlkodava si Lenka Jarošová pořídila v roce 1996.
Dnes chová tři feny tohoto plemene. Všechny tři mají průkaz původu a jsou šampionky.
Chovatelka má dvě děti. Tříletého syna a šestnáctiměsíční dceru. Syn už absolvoval první výstavu s vlkodavem.