V Hollywoodu nebyli, ale filmy točili třeba s Malkovichem | E15.cz

V Hollywoodu nebyli, ale filmy točili třeba s Malkovichem

Popelka, Bídníci nebo Copak je to za vojáka. To jsou oblíbené filmy, na kterých se nepodíleli jen známí herci.

Nejsou slavní, přesto se objevili ve filmech po boku slavných herců. Snímky, které se nesmazatelně vryly do povědomí českých diváků, mají své protagonisty, které potkáváme denně na ulicích. Řeč je o komparzistech, kteří využili příležitosti být alespoň na chvíli filmovými herci. Svým způsobem je znají diváci po celé republice, ale kdo ve skutečnosti jsou?

Menšík dovedl pobavit

Snad každý viděl pohádku Tři oříšky pro popelku s Pavlem Trávníčkem a Libuší Šafránkovou, kterou v roce 1973 natočil režisér Václav Vorlíček ve Švihově. Ovšem kdo jsou ti ostatní, kteří museli sloužit Popelčině maceše? Hned v úvodních titulcích se před kamerou projde mladík s žebříkem, který se těsně mine s děvečkou nesoucí mléko. Tuhle malou roli dostal Zdeněk Kocum z Vrhavče, který je dnes opravářem a ladičem pian.

„Tu scénu jsme točili snad šestkrát. Šlo o to, že jsem se musel dostat doprostřed záběru a jen tak tak se nesrazit s tou dívkou, která nese dvě putny s mlékem,“ říká Kocum. Na natáčení se tehdy jako dvacetiletý přihlásil s kamarády.

„Jeden z nich je hned v dalším záběru a nese plato s koláči,“ dodává. A jak vzpomíná na samotné natáčení? „Nejradši jsem měl Vladimíra Menšíka. Mezi jednotlivými scénami nás dokázal bavit takovým způsobem, jako by natáčel jeden ze svých oblíbených Silvestrů,“ směje se Kocum. Tři oříšky pro Popelku však nebyla jeho jediná zkušenost.

„Později jsem si zahrál ještě ve filmu o Emě Destinnové. „Tam jsem hrál skoro sám sebe. Dostal jsem roli člena orchestru Emy Destinnové, kde jsem hrál na fagot. Naším filmovým dirigentem byl Honza Klička ze známé hudební rodiny a je zajímavé, že skutečným dirigentem orchestru Emy Destinnové byl jeho dědeček,“ uzavírá.

Pedant Roden

Copak je to za vojáka. Další oblíbený film, který je možné vidět na televizních obrazovkách snad každý rok. Kromě hlavních postav tu v jednu chvíli vyniká i postava poněkud naivní Janičky, kterou ztvárnila Romana Žabková z Klatov. „Tenhle film mi dělá vyloženě ostudu. Vždycky, když ho dávají, mi hned volají kamarádi a dělají si ze mě legraci. A moje mladší dcera, když viděla film poprvé, začala plakat, protože tohle přece nemůže být její maminka,“ říká Žabková.

Ta se jeden čas chtěla skutečně stát herečkou, dokonce dělala zkoušky na Damu a herectví se věnovala pod vedením Oty Skleničky. „Pak ale přišla rodina a na herectví nebyl čas. Ale dnes jsem ráda, že jsem dala přednost svým blízkým,“ říká. I když role Janičky, která se chtěla dostat k mažoretkám, nebyla na první pohled nijak složitá, Romana Žabková si s ní užila své. „Největší pedant byl Karel Roden, který hrál velitele paragánů. Nikdy jsem do mažoretek nechodila a on mi řekl, že mám dvě hodiny na to, abych se naučila točit tou hůlkou. Jenže na natáčení přijely profesionální mažoretky a já mezi ně měla zapadnout,“ vzpomíná na natáčení.

„Tady si sedni a tvař se alespoň přitrouble,“ řekl tehdy Roden. Jak to nakonec dopadlo, mohou vidět diváci. „Natáčení ale vůbec nebylo jen o tom, že by mi Roden šlapal na paty. Moc ráda vzpomínám třeba na Valentinu Thielovou, která ve filmu hrála moji maminku. S děvčaty, které hrály hlavní role vedle Jirky Langmajera, jsme si pak ještě dlouho dopisovaly,“ říká Žabková.

Po vojenské komedii si pak ještě zahrála v historickém cyklu po boku Marka Vašuta. To byla její poslední role. Naopak Radek Nakládal se do komparsu pustil hned dvakrát, přičemž jeden ze snímků obletěl celý svět. „Šlo o čtyřdílný seriál Bídníci, kde jsem mohl stát po boku takových kapacit, jako Gérard Depardieu, Christian Clavier nebo John Malkovich. Je to už deset let, ale pořád na to rád vzpomínám. Tenkrát jsem dostal roli francouzského vojáka, který hlídá galejníky,“ vypráví Nakládal.

Další roli pak dostal v Troškově filmu Andělská tvář. „Tam jsem zase hrál vesničana, který vynáší věci z hořícího kláštera. Ovšem film jsem viděl několikrát a v záběru jsem se nikdy nenašel,“ směje se. S režisérem Zdeňkem Troškou je ale stále v kontaktu. „Díky spolupráci se studiem FilmPro se občas se Zdeňkem setkám. Naposledy to bylo, když jsme točili parodii pohádky Princezna ze mlejna,“ uzavírá Nakládal.

 
Newsletter
Využijte služby
zasílání zpráv do vaší
e-mailové schránky!